Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Aktuálně:

Podpořte Databázi expertek na Darujme.cz, děkujeme!

Česko-ruské vztahy po Vrběticích: staré výzvy, nové perspektivy

Pavel Havlíček Pavel Havlíček / Ed. 2. 11. 2021
Česko-ruské vztahy po Vrběticích: staré výzvy, nové perspektivy
foto BLAKE WEYLAND/UNSPLASH

Kauza Vrbětice a následné zařazení Česka mezi „nepřátele“ Ruska představuje fundamentální zlom v novodobých vztazích mezi oběma zeměmi. V plné míře se tím odhalily limity české zahraničnípolitiky ve vztahu k Rusku, která jednak postrádá jednotnou strategii a jednak je nesena třemi vzájemně nezávislými aktéry: Ministerstvem zahraničních věcí, premiérem a prezidentem. Autoři policy paperu však identifikují tuto situaci jako příležitost pro přenastavení české politiky vůči Rusku, a to i v širším kontextu vztahů mezi mezinárodními organizacemi, jichž je ČR členem, a Ruskem. Jednotlivé sekce textu si kladou za cíl shrnout a přiblížit současnou úroveň vztahů mezi ČR a Ruskem v několika klíčových oblastech: bilaterální politické a diplomatické vztahy, ekonomika, bezpečnost a mezinárodní spolupráce. Tyto části zároveň slouží jako analytický základ pro navazující úvahy o možnostech budoucího nastavení česko-ruských vztahů, které jsou představeny ve finální části policy paperu.

V tomto ohledu volá analýza po obezřetnosti a novém nastavení českého vládního přístupu k ruskému režimu, který se k ČR chová nepřátelsky a zároveň poukazuje na jiné příležitosti ve spolupráci s ruskou společností v širokém smyslu. Budoucí české angažmá vůči Rusku by se tak mělo na bilaterální úrovni koncentrovat na krizový management ve vztazích s ruskou vládou a oproti tomu mnohem více cílit na nevládní sektor, nezávislá média a aktivismus, ale také lokální a regionální úroveň mezilidských vztahů. Kromě toho by Česko mělo zásadněji investovat a naučit se lépe využívat prostředků multilaterálních diplomacie tak, aby vykompenzovala asymetrii, která ve vzájemných vztazích existuje. Nakonec by měla ČR napřít síly také na domácí úrovni a dále pracovat na posílení společenské odolnosti, jejíž slabosti Rusko v minulosti zneužívalo. V tomto ohledu se jedná samozřejmě o otázku hybridních hrozeb, ale také korupce a některé problematické investice plynoucí z východu, na které se měla budoucí česká vláda více zaměřit.

Shrnutí

● Vrbětická kauza odhalila limity české zahraniční politiky ve vztahu k Rusku, která postrádá jednotnou strategii a je nesena třemi vzájemně nezávislými aktéry: Ministerstvem zahraničních věcí, premiérem a prezidentem.
● Vrbětická kauza zároveň otevřela prostor po redefinování a přenastavení mechanismů české politiky vůči Rusku, a to i v širším kontextu vztahů EU a Západu s Ruskem.
● Česko však prozatím postrádá strategický přístup, který by zohledňoval jak ekonomické priority a hodnotové otázky, tak základní východiska a jasně definované národní zájmy.
● V mezinárodním prostředí je česká diplomacie s ohledem na Rusko do určité míry aktivní, ale nedostatečně investuje do své kapacity a využívání všech možností v tlaku na Rusko v dodržování mezinárodního práva a bilaterálních závazků.
● Obecně Rusko na ČR nehledí jako na významného hráče nebo silného partnera, ale jako na subjekt podřízený vůli Spojených států a Západu.

● Rusko nepředstavuje nijak zásadní odbytiště pro český export, ruské podnikatelské prostředí je špatné a nepředvídatelné a význam ruského trhu je mediálně výrazně nadhodnocen.
● Chybí politická vůle zabývat se dlouhodobými slabinami českého postoje vůči Rusku, včetně stále omezené společenské odolnosti, kapacity v boji proti dezinformacím, kriminality či kyberútoků a špionáže.
● Česko má dobré zkušenosti se spoluprací s ruským nestátním a neziskovým sektorem a oblastí mezilidských vztahů, kterou dlouhodobě podporuje. Významná je rovněž podpora nezávislé ruské a ruskojazyčné žurnalistiky, která je jednou z dlouhodobých českých priorit.

Doporučení

● Příští česká vláda by měla v rámci nové koncepce zahraniční politiky vypracovat také novou strategii vztahů s Ruskem a dostatečně reflektovat na hrozbu, která od ruského vedení dnes přichází, včetně otázek strategického významu a závislosti, jakými jsou jaderná
energetika a národní bezpečnost.
● Česká vláda by měla zvážit vypovězení Smlouvy mezi ČR a Ruskem o přátelských vztazích a spolupráci za předpokladu, že ruské vedení ani v budoucnu neukáže dostatek politické vůle k jednání a řešení vzájemných sporů a bude dále vystupovat proti duchu smlouvy.
● Navyšování stavů diplomatického personálu, které je i v českém zájmu, by mělo probíhat rovnoměrně a na základě předem schválené strategie. Tři hlavní hráči na české straně by v tom měli postupovat ve shodě a nemělo by tak docházet k rozmělňování české pozice vnitřními spory.
● ČR by měla pokračovat v dobře nastaveném systému podpory ruským opozičním představitelům a občanským organizacím, včetně flexibilní vízové politiky, finanční a technické pomoci a podpory mezilidských kontaktů, ale měla by také hledat další prostor pro jeho rozšíření.
● Česko by zejména v kontextu sílících represí ruského režimu mělo zvážit posílení vlastní kapacity a vytvoření zázemí pro ruskou emigraci a ve spolupráci s hlavním městem Prahou zřízení tzv. Shelter City. Kromě toho by se česká vláda měla více věnovat integraci ruské komunity a různých jejich proudů do české společnosti.
● ČR by měla využít všech možností a tlaku na ruskou stranu, aby došlo k odškodnění a právnímu vypořádání se s následky výbuchů ve Vrběticích, a to také prostřednictvím multilaterální diplomacie na úrovni EU, NATO a dalších mezinárodních fór a organizací, kterých je Ruská federace členem.
● Česká republika by měla přijmout vlastní verzi tzv. Magnitského zákona, aby tak rozšířila svou paletu nástrojů reagujících na porušování lidských práv a demokracie ve světě.
● ČR by se měla aktivně zasazovat, aby instrumenty mezinárodních organizací pro reakci na porušování mezinárodního práva, jako například Moskevský mechanismus OBSE, speciální procedury OSN či zprávy Komisaře Rady Evropy pro lidská práva, byly posíleny a mohly
být v praxi lépe využívány.
● Česká diplomacie by měla více investovat do kapacit v rámci multilaterální diplomacie, lépe tuto práci provázat s bilaterálními vztahy a efektivněji vysvětlovat své strategické priority při vyjednávání o novém nastavení česko-ruských vztahů na regionální úrovni a v  mezinárodních organizacích, jichž je ČR členem.
● Současná vyhrocená situace, probíhající audit vzájemných vztahů a diskuze k Rusku by rovněž měly vést k posílení české společenské odolnosti vůči hrozbám, jako jsou dezinformace a korupce plynoucí z východu.
● ČR by měla začít významně více investovat do ochrany kritické infrastruktury proti kybernetickým útokům, což představuje stále jedno ze slabých míst českých institucí a státní správy.
● Stát by měl důsledněji dohlížet na byznys ruských firem v ČR a provádět screening investic, zejména v případě strategických odvětví.
● Stát by měl minimalizoval riziko podpory závadných investic nebo projektů v Rusku, za které bude muset přebírat odpovědnost, a to zejména přehodnocením dosavadní štědré podpory podniků při vstupu na nepředvídatelný ruský trh, ale také podporou diverzifikace a
přesunu firem do právně bezpečnějších a předvídatelnějších podmínek.

POLICY PAPER Ke stažení

Česko-ruské vztahy po Vrběticích: staré výzvy, nové perspektivy
Pavel Havlíček, Tereza Soušková Stáhnout
Tagy
Tagy
Rusko 1151
mezinárodní bezpečnost 1330
mezinárodní obchod 360
Česká republika 2608
česká bezpečnostní politika 319
česká zahraniční politika 1111
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz
Odebírejte naše novinky: