Personifikace voleb

V bitvě o hlasy německých voličů proti sobě stojí dva silní kandidáti – kancléř Gerhard Schröder za SPD a bavorský ministrpresident Edmund Stoiber za CDU/CSU. Oba muži jsou velmi vyrovnanými protihráči, bitva je napínavá a ostře sledovaná. Letošní německé volby se nesou zcela v duchu personifikace a masivní medializace.

Již volební rok 1998 ukázal, že vizuální prezentace, image-management a tzv. „media fitness“ jsou v době masových médií naprosto zásadní. I letos se kolotoč rozjel naplno – média se vyžívají ve srovnávání slabin a předností kandidátů, v poukazování na gesta, oblečení, chování, rodinné poměry… A oběma kandidátům nezbývá nic jiného než tuto hru hrát. Jak Gerhard Schröder, tak Edmund Stoiber za sebou mají silný tým poradců.

Sebeprezentace je tradičně silnou stránkou Gerharda Schrödera. Elegantní a uvolněné vystupování mu v posledních volbách pomohlo získat srdce německých žen, velmi důležité voličské skupiny, na niž je i v letošních volbách zaměřena velká pozornost. Na ostatní voliče pozitivně působila Schröderova image „muže činu“, razantního člověka schopného otřást starými pořádky a vyvést zemi z krize. Zda mu tato image zůstala i po čtyřech letech vládnutí a mnoha nesplněných slibech je otázkou, každopádně Schröder na svůj šarm a řečnické umění sází letos opět.

Na rozdíl od uvolněného Schrödera působí Stoiber ve svých vystoupeních strnule a přísně. Šéf jeho volební kampaně Michael Spreng tak dělá vše proto, aby Stoibera této image přísného „kandidáta starců“ zbavil. Podle průzkumů má Stoiber nejmenší podporu mezi mladými lidmi, proto byla součástí předvolební kampaně i jeho návštěva berlínské diskotéky. Ta však dopadla jaksi rozpačitě a mezi tradičními voliči CDU/CSU sklidilo podobné „podbízení se“ kritiku. Přísnost a disciplína však Stoiberovi dobře slouží jinde. Díky tomu, že se svým vzhledem a chováním podobá spíše „puritánskému Prušákovi“ není přijetí bavoráka Stoibera na severu Německa tak problematické. Podle průzkumů působí Stoiber na Němce celkově přísně a povýšeně, zároveň však velmi kompetentně.

Během volební kampaně Stoiberovi pomáhá jeho nejstarší dcera Constanze. Půvabná a úspěšná Constanze má přilákat pozornost žen a dokázat, že CDU/CSU klade na „ženská témata“ a rodinu velký důraz. Nutno uznat, že její přítomnost ve volební kampani byla vynikajícím tahem.

Das Duell

Evropský volební boj, jak se zdá, se stále více začíná podobat americkému. Důkazem byl souhlas obou lídrů s veřejným televizním utkáním před zraky miliónů diváků. „Duel Stoibera se Schröderem bude svou personifikací připomínat americké volby,“ psal německý list Süddeutsche Zeitung. Očekávané televizní utkání bylo nejčastěji přirovnáváno ke slavnému televiznímu souboji J.F. Kennedyho s Richardem Nixonem, který pro Kennedyho znamenal obrovský úspěch a prezidentské křeslo. Mediální experti tvrdí, že pro voliče ve věku televize již není podstatné, co politici říkají, ale jak působí. Pohyby, gesta a celkový dojem mají na diváka údajně mnohem větší vliv než slova.

Napjatě očekávaný duel měl dvě kola – první proběhlo 25. srpna, druhé 8. září. Debatu 25. srpna vysílaly komerční televize SAT-1 a RTL, debatu 8.září veřejnoprávní ARD a ZDF. Duel byl po dlouhé době prvním přímým utkáním dvou kandidátů na post kancléře. Jak Helmut Kohl, tak i jeho předchůdce Helmut Schmidt (SPD) se tímto způsobem odmítali se svým soupeřem utkat. Ani mezi volbami nejsou přímé souboje šéfa vlády s oponenty obvyklé. Televizní debaty se většinou odehrávají ve složení kancléř?moderátor. Proto byl duel v Německu skutečnou událostí, o jejíž masivní propagaci se média svědomitě starala už od začátku srpna.

Duel první – nuda a popovodňové emoce

Duel 25.srpna se ukázal být velmi vyrovnaný. Podle výzkumů veřejného mínění nelze jednoznačně říct, kdo byl jeho vítězem. Některé průzkumy vyzněly pozitivně pro Schrödera, jiné naopak pro Stoibera. Jisté je, že Stoiber v duelu překvapil – své veřejné vystupování výrazně vylepšil, působil přesvědčivě a sebevědomě. Byl celkově útočnější, nynějšímu kancléři vytýkal nesplněné sliby ohledně snížení nezaměstnanosti a situaci dokonce označil za „národní katastrofu“. Schröder se bránil a ve své řeči nejčastěji mluvil o nedávných ničivých povodních a atmosféře solidarity, která v Německu zavládla.

Povodeň podle všeho Schröderovi velmi pomohla. Lidé ocenili jeho okamžitou angažovanost a image „muže činu“ opět přišla ke slovu. Stoiber sice přerušil dovolenou, obul si holínky a do zatopených oblastí přiletěl vrtulníkem, ovšem dojem, že „přišel pozdě“, převládal. Předvolební preference, které do té doby svědčily o náskoku Stoibera, se v týdnu po povodních poprvé vyrovnaly.

Duel druhý – „rozhodně živější !“

Druhý duel se vysílal 8. září na ARD. Okamžitě po jeho skončení následovala působivá diskuse mediálních expertů, politologů, zástupců jednotlivých voličských skupin a diváků. Většina diváků i expertů v televizním studiu se shodla, že druhé kolo duelu bylo o mnoho živější. Jeho vítězem, dle okamžitých telefonických průzkumů, byl jednoznačně Schröder. Na diváky působil férověji a srozumitelněji. Za sympatické diváci dále označili to, že se Schröder nebojí ukazovat emoce a působí velmi lidsky. Stoiberovi diváci přiznali kompetentnost, ale celkově byl v jejich očích příliš útočný, zmatečný a méně přesvědčivý než Schröder.

Tématem číslo jedna byla opět nezaměstnanost. Stoiber se snažil Schrödera na nesplněné sliby upozorňovat kdykoliv to jen bylo možné. Ten se hájil svým zbrusu novým plánem na snížení nezaměstnanosti, který pro něho vypracoval personální šéf Volkswagenu Peter Hartz. Ambiciózní plán má do tří let snížit nezaměstnanost ze současných čtyř na dva miliony. Poměrně dlouhou dobu politici věnovali diskusi o německém postoji k plánovanému útoku na Irák. Schröder jednoznačně prohlásil, že pokud on bude kancléřem, Německo se této akce nezúčastní. Stoiber nepůsobil zdaleka tak rezolutně, v otázce by dále vyjednával, zejména pokud by USA měly k akci mandát OSN. Několikrát pak Schrödera obvinil, že svým rezolutním postojem a vynášením diskuse na veřejnost poškozuje německo-americké vztahy. Oba kandidáti hned v úvodu jasně vyloučili velkou koalici, Schröder ji označil za „nouzové řešení“ v nestandardních situacích a odmítl o takové situaci vůbec spekulovat.

Otázky nutné reformy vzdělání (v nedávné studii vzdělanosti žáků, kterou provedla OECD, Německo dopadlo velmi špatně) se politici dotkli jen okrajově, stejně jako ženských otázek (zde pouze Schröder vyjádřil jasný záměr přizvat do příští vlády více žen). Životní prostředí bylo opomenuto úplně.

Bezprostřední reakce diváků, které ARD zjišťovala na různých místech Německa, se takřka jednotně nesly v duchu: „ano, bylo to živější, ale můj názor to neovlivní, protože nevolím osobnost nýbrž stranu.“ Diváci se ptali po obsahu a jednoznačně tvrdili, že pro ně vystupování a „umění se prodat“ nehraje žádnou roli. Vzápětí však dodávali své osobní dojmy jako, kdo z kandidátů byl razantnější, kdo působil unaveně, kdo je fešák a podobně…

Nástup mediokracie?

A tak otázkou, jež po celou dobu visela ve vzduchu, zůstává: jaká je skutečná moc médií a potřebuje vůbec Německo podobné show? Dá se evropský (v tomto případě německý) volič svým chováním a reakcemi poměřovat s americkým? Fungují osvědčené taktiky amerických mediálních expertů i v evropském prostředí? Němečtí mediální experti se v názorech na vliv a účinek duelu v jejich domácím prostředí velmi rozcházeli.

Je evidentní, že spouštěčem celého mediálního kolotoče jsou média samotná . Z jednoduchého důvodu – neboť se na něm živí. A jsou to opět média, která divákovi tyto show vnucují, přičemž se v případě nutnosti zaštiťují hesly o demokratické soutěži. Ta je jistě žádoucí, ovšem potřebuje divák skutečně vidět spektakulární a do posledního detailu vykalkulovaný souboj dvou politiků, aby se mohl rozhodnout, komu dá svůj hlas? Lidé oslovovaní bezprostředně po duelu sice vehementně ujišťovali redaktory i sebe, že na ně mediální fígle neplatí, ovšem sdělování svých dojmů z obou mužů se nevyhýbali. Němci se tradičně snaží chovat ve volbách svědomitě (o čemž svědčí i poměrně vysoká volební účast – okolo 80%), ovšem může člověk vůbec objektivně posoudit, jaký vliv na něj a zejména na jeho podvědomí televize má?

Obavy, že politika přestane být věcnou diskusí o závažných problémech a stane se jen prázdnou hrou na to, kdo má hezčí úsměv, byly v Německu vysloveny několikrát. Zdá se, že zde existuje široké povědomí o tendenci médií změlčovat a fragmentovat. Avšak sledovanost duelu a způsob, jakým ho Německo prožívá, svědčí o tom, že se podobným věcem lze vyhnout jen těžko. Média mají dostatečnou sílu duel uspořádat i zpopularizovat. Během diskuse navazující na vystoupení ostatně několikrát zaznělo, že tento souboj byl svého druhu první a jistě ne poslední.