Nezájem o zahraniční otázky může být projevem spokojenosti občanů se zahraničněpolitickým postavením České republiky, toho, že se neobávají žádného bezprostředně hrozícího nebezpečí. Jsme sice členy NATO a Evropské unie, neznamená to ale, že vstupem do těchto organizací skončily dějiny, že jsme se tak vyvázali ze zodpovědnosti a o naši bezpečnost a blahobyt se stará někdo jiný.

Naše politická reprezentace by se neměla chovat zápecnicky a výzvám současného světa by měla věnovat pozornost. Evropská unie se nachází v krizi, k jejímuž prohloubení jen přispívá odkládání diskuse o evropské ústavě a institucionálním uspořádání Unie. Již nyní část EU chce vybudovat z Unie věčný sociální stát, který se bude tvářit, že globální konkurence se Evropy netýká.

NATO je schopno nás ochránit před konvenčními vojenskými hrozbami, na současné hrozby nevojenské povahy (jakými jsou například teroristické útoky) je připraveno daleko méně. Ceny zemního plynu a ropy, na jejichž dovozu je naše země zcela závislá, rostou, a budou růst i nadále. Vývoj v Číně i v Rusku, jejich zahraniční politika, přístup ke globálním problémům i vztah k Evropě je stále znepokojivější.

Největší hrozba jsou komunisté

Největším nebezpečím pro zahraničněpolitickou pozici naší země po volbách by nepochybně byl podíl komunistů na vládě, byť i formou podpory menšinového kabinetu sociálních demokratů. Za jeho podporu by KSČM jistě nežádala jen místa v mediálních radách. Jednou z oblastí, kde má tato strana eminentní zájem o posty pro své členy, je diplomacie. Jaké hodnoty a jakou politiku by prosazovali, je nasnadě i z jejich volebního programu. Ohrožen by byl nejen náš vztah k USA a pozice v rámci NATO, ale i důvěryhodnost Česka na mezinárodní scéně.

Doufejme, že k volbám přijdou i voliči jiných stran a zahraniční politika naší země zaujme významné místo v aktivitách nové vlády, která z voleb vzejde.

Doufejme, že zahraničním ministrem bude minimálně taková osobnost, jakou je Cyril Svoboda, a doufejme také, že nový ministr bude mít ve vládě mnohem silnější pozici.

Věřme, že místa v diplomacii nebudou obsazovat na základě stranických dohod bývalí neúspěšní ministři, státní a jiní úředníci. Věřme, že si naše země ujasní své priority a kapacity a bude schopna podle toho upravit síť našich zastoupení v zahraničí.

Věřme také, že ministerstvo bude schopno přilákat skutečně kvalitní diplomaty a způsob jejich výběru bude maximálně otevřený a prostupný tak, aby se jimi kdykoliv mohli stát lidé z praxe, za nimiž stojí odvedená práce. Naše obchodní zájmy například bude jistě lépe zastupovat bývalý úspěšný podnikatel než člověk, který nikdy žádnou soukromou firmu nevlastnil či v ní dokonce ani nepracoval.

Doufejme konečně, že naše zahraniční politika po volbách bude aktivní, moderní a nápaditá.