Doposud totiž nebyla Gruzie schopna nabídnout úřadům ani obyvatelstvu Abcházie a Jižní Osetie nic, co by je přimělo přehodnotit dosavadní postoj „lepší být ruským protektorátem, než součástí Gruzie“. Týká se to i vlády prezidenta Saakašviliho, který byl schopen získat kontrolu nad kdysi také separatistickou Adžárií a zbylé dva konflikty se pokusil řešit také silou. I přesto, že se hlásí k západním demokratickým hodnotám, neuvědomuje si, že jediná cesta, jak zvrátit dosavadní proruský postoj Abcházců a Osetinců, je učinit z Gruzie nejen papírovou, ale skutečnou výspu demokracie a prosperity. Podivné privatizace, obsazování státních úřadů na základě politických či rodinných vazeb a více než diskutabilní lednové prezidentské volby bohužel Gruzii od tohoto deklarovaného cíle stále oddalují.

Týká se to i nadcházejících parlamentních voleb, které se mají konat za necelé tři týdny – opozice obviňuje Saakašviliho Národní hnutí z přípravy rozsáhlých falsifikací a nátlaku na státní zaměstnance, billboardy a plakáty prezidentovy strany jsou téměř všudypřítomné. Sám Saakašvili prohlašuje, že volby budou spravedlivé, avšak zároveň si je jist vítězstvím své strany. Opozice plánuje rozsáhlé demonstrace, zároveň však varuje, že prezident může v takovém případě záměrně vyvolat další eskalaci konfliktu kolem Abcházie, aby odvedl pozornost od vnitřní politiky a sjednotil obyvatelstvo vůči vnějšímu nebezpečí. Další neznámou pak je, zda a jak se změní ruský postoj poté, co bude do prezidentské funkce tento týden uveden Dimitrij Medveděv. Otazníků kolem Abcházie i celé Gruzie je tak tolik, že se může v nadcházejících týdnech stát doslova cokoliv.