Ingrid Betancourt a její vliv na rozvoj francouzsko-kolumbijských vztahů

Ingrid se narodila v hlavním městě Kolumbie, v Bogotě, dne 25. prosince 1961. Její otec pracoval jako ministr školství a její matka byla senátorkou. Velkou část svého dětství prožila v zahraničí, dlouhou dobu strávila i ve Francii. Studovala na Institut d´études politiques de Paris, kde se seznámila např. s bývalým premiérem Dominique de Villepinem. Později se ve městě světel i provdala. Právě kvůli sňatku s Francouzem získala i francouzské občanství. Přesto se nakonec rozhodla k návratu do své domoviny, kde se začala silně angažovat v politice a v otázce lidských práv a boji proti korupci a obchodu s drogami.

V roce 1994 byla poprvé zvolena poslankyní, o čtyři roky později založila vlastní politickou stranu Oxígeno Verde a v roce 2002 se rozhodla kandidovat na úřad kolumbijského prezidenta. Během předvolební kampaně však byla unesena dne 23. února jednotkami levicové guerilly FARC (Fuerzas Armadas Revolucionarias de Columbia – Revoluční ozbrojené síly Kolumbie). Spolu s Ingrid Betancourt byla ve stejný okamžik unesena i ředitelka její volení kampaně Clara Rojas.

Od počátku se francouzská vláda angažuje v akcích za její záchranu. Paříž se zejména snaží přesvědčit kolumbijskou vládu, vedenou prezidentem Alvaro Uribem, aby přistoupila na rozhovory s guerillovou skupinou FARC. Uribe se však nejprve stavěl proti jakýmkoliv pokusům o negociace s tímto uskupením, které je na seznamu teroristických organizací Spojených států a EU. Francie tedy několikrát představila vlastní plán na „humanitární výměnu“ zajatců. Její snahy však doposud nevedly k žádnému pokroku. Politička tak zažívá již šestý rok v zajetí kdesi v jihoamerické džungli. Podle guerilly je Ingrid Betancourt naživu, poslední videozáznam byl však natočen 30. srpna 2003, tedy téměř před čtyřmi roky.

Neúspěch tajné operace

V červenci 2003 provedlo francouzské ministerstvo zahraničí vedené Dominiquem de Villepenem, který s Ingrid Betancourt udržoval přátelské styky, výsadek s cílem zachránit unesenou političku. Dne 9. července v Manausu (Brazílie) přistálo letedlo s 11 agenty DGSE (Direction générale de la sécurité extérieure – francouzská tajná služba). Operace byla vedená tajně, de Villepin neinformoval ani své kolumbijské a brazilské protějšky. Podle některých zdrojů o akci nevěděl ani tehdejší prezident Jacques Chirac či ministryně obrany Michele Alliot-Marie. Tajná operace, která nakonec skončila bez výsledku, vedla k pobouření představitelů Brazílie i Kolumbie.

Plán na záchranu: prosinec 2005

V prosinci roku 2005 Francie spolu se Španělskem a Švýcarskem předložily plán, který upravoval podmínky humanitární výměny. Plán předpokládal dočasnou demilitarizaci území s rozlohou 180 km2, dále pak výměnu 59 politických vězňů za 500 členů guerilly, kteří byli v té době v kolumbijském vězení. Vláda prezidenta Uribeho zatím na plán nepřistoupila. Výhrady má i skupina FARC, která stále stupňuje své podmínky a požaduje i propuštění dalších členů, kteří byli odsouzeni za prodej drog ve Spojených státech. Tím by se ale jednání ještě více zkomplikovalo, protože Washington jakékoliv vydání odsouzených vězňů striktně odmítá.

Kolumbie: reakce veřejného mínění

Iniciativa na osvobození Ingrid vyvolala v samotné Kolumbii vlnu pozdvižení. Tamní média začala hovořit o „Ingridmánii“ a kritizují přístup francouzské vlády, která se zaměřuje pouze právě na případ Ingrid. Únosy jsou však v zemi rozšířenou záležitostí, odhaduje se, že v současné době je v nedobrovolném zajetí FARC na 1 600 občanů. Kromě Ingrid FARC zadržuje mimo jiné i tři Američany. Kolumbijská média tedy kritizují přístup Francie, který se omezuje pouze na Ingrid a neřeší problematiku únosů jako celospolečenský a zahraničně politický problém. Tento jednostranný pohled vede k vytváření negativního vnímání Francie v Kolumbii. K tomu přispěly i vzkazky o negociacích mezi FARC a Francií, která měla, alespoň podle některých indicií, obejít kolumbijskou vládu a vyjednávat s guerillou na vlastní pěst. Tyto informace jsou však zatím nepotvrzené.

Současný stav

Na konci února 2007 dospěla vláda prezidenta Uribeho k rozhodnutí, které by mohlo mít významný dopad na osud nejen Ingrid, ale i dalších odsouzených. Podle nového rozhodnutí mají všichni příbuzní unesených lidí právo navázat přímý kontakt s představiteli guerilly. Je to vůbec poprvé, co Uribe povolil intervenci rodin do tohoto problému. Podle posledních informací FARC souhlasí s humanitární výměnou zajatců, požaduje za to ovšem demilitarizaci dvou regionů na jihu Kolumbie, kde by k výměně mělo dojít. Součástí dohody je i výměna zmíněných vězňů ze Spojených států.

Na konci dubna vyzval odcházející prezident Jacques Chirac svůj venezuelský protějšek, Hugo Cháveze, aby se více angažoval v této problematice a pomohl vyjednat propuštění Ingrid. Chávez nabídl své zprostředkování již při své návštěvě v Paříži v roce 2005.

V květnu letošního roku se podařilo uprchnout kolumbijskému občanovi Johnu Franku Pinchaovi, který strávil v zajetí více než osm let. Právě on se v táboře FARC setkal s Ingrid Betancourt a mluvil s ní ještě na konci dubna. Podle Pinchaa žije Betancourt ve velice těžkých podmínkách.

Výhled do budoucna: Sarkozy jako naděje

Nově zvolený francouzský prezident Nicolas Sarkozy se krátce po jmenování do úřadu vyjádřil právě k případu unesené Ingrid. Sám se staví proti jakékoli násilné osvobozovací akci, spíše podporuje výměnu skupiny unesených občanů (mezi nimi Ingrid a tří Američanů) za 500 bojovníků FARC. Jeden z vysokých představitelů guerillového hnutí Paul Reyes Sarkozyho slova uvítal a vyjádřil naději, že nakonec opravdu dojde k výměně zajatců. Podle Reyese je však třeba počítat s tím, že FARC ze svých podmínek neustoupí a bude požadovat demilitarizaci rozsáhlého území v Kolumbii a propuštění dvou členů FARC z amerického vězení. Francouzské ministerstvo zahraničí však zůstává k otázce humanitární výměny stále skeptické. Problémem je zejména zmíněný požadavek na demilitarizaci rozsáhlého kolumbijského území.

Prozatím se Francii nepodařilo vyjednat propuštění Ingrid Betancourt na svobodu. Ingrid tak tráví svůj již šestý rok v zajetí. Paříž své snahy nevzdává, a jak ukázala aktivita Jacques Chiraka a citlivé vnímání tohoto případu ve francouzských médiích, Francie ještě svoje snahy neukončila. Doposud francouzské snahy nevedly k vysněnému cíli. Naopak, došlo ke zhoršení francouzsko-kolumbijských vztahů, a to kvůli unilaterálnímu jednání Francie. V budoucnu se dá očekávat, že se za humanitární výměnu zasadí Nicolas Sarkozy, který se o své snaze zachránit Betancourt zmínil již během volební kampaně. V poslední době se dokonce zdá, že i zapřísáhlý odpůrce humanitární výměny prezident Alvaro Uribe přistoupil na tuto možnost řešení.

———————————————————————————

Bibliografie:

Infolatam: Colombia: Uribe exige que las FARC liberen a los secuestrados, k dispozici zde

International Herald Tribune: Chirac calls on Chavez to help secure Colombia hostage Betancourt’s release, k dispozici zde

Latinreporters – Colombie-Betancourt: France, Suisse et Espagne se réuniraient avec les FARC, k dispozici zde

Colombie: Ingrid Betancourt et la France, instruments des FARC?, k dispozici zde

Ingrid Betancourt: Les FARC en appellent aux „bons offices“ du président Sarkozy, k dispozici zde

Le Figaro: Uribe „disposé à un contact direct“ avec les FARC, k dispozici zde

Le Monde: Otage des FARC, Ingrid Betancourt „dort enchaînée par le cou“, k dispozici zde

Libération: Echange téléphonique Sarkozy-Uribe sur Ingrid Betancourt, k dispozici zde

Oficiální stránky Ingrid Betancourt: Betancourt.info a Ingridbetancourt.com

Wikipedia: Ingrid Betancourt