Shrnutí diskuze „Regionální volby ve Skotsku: jaké jsou šance, že se Skotsko stane 28. členským státem EU?“
Kryštof Kruliš
/ Ed. 24. 5. 2021
Voliči ve Skotsku, Walesu a v Anglii rozhodovali 6. května o svých zastupitelích v regionálních volbách. Jejich výsledky můžou mít významný vliv na budoucnost jak jejich zemí, tak i Spojeného království a jeho premiéra Borise Johnsona. Debata s analytikem AMO Kryštofem Krulišem se proto v den voleb zaměřila na otázky, které s nimi souvisejí – jaké jsou pravomoci skotského parlamentu a jak zapadají do celkového uspořádání Spojeného království? Jaká jsou specifika skotské politické scény a jak je reálné, že výsledek voleb nastartuje proces, na jehož konci by bylo Skotsko samostatný stát a člen EU? Byla to již třetí z celoročního cyklu diskuzí „AMO talks“ zaměřených na aktuální dění v mezinárodních vztazích.
Jak Kryštof Kruliš zdůraznil hned na začátek, Skotsko má svůj velmi výrazný kulturní charakter, jehož součástí je i skotská gaelština nebo skotská vlajka. Skotové si udrželi i svou tradici ve sportu, kdy mají vlastní sportovní asociaci, vlastní fotbalovou ligu i reprezentaci. Od Anglie se Skotsko liší také svým právním systémem, který je spojením kontinentálního a anglosaského práva, a vlastním občanským právem.
„Regionální skotský parlament vznikl na základě procesu devoluce, se kterým přišla vláda Tonyho Blaira v 90. letech. Ten posiloval regionální pravomoci a dal jednotlivým národům autonomii k tomu, aby měli vlastní reprezentaci, která může rozhodovat o určitých záležitostech,“ připomněl Kryštof Kruliš. Před referendem o skotské nezávislosti v roce 2014 navíc tehdejší premiér David Cameron
pravomoci skotského parlamentu dále rozšířil. Dnes má tedy Skotsko poměrně širokou autonomii, k níž v roce 2016 přibyly např. i otázky daní. Od letošního dubna tak mají Skotové sazby progresivního zdanění odlišné od zbytku Spojeného království. „Pravomoci skotského parlamentu stanovuje Zákon o Skotsku, což je ale běžný parlamentní zákon Spojeného království. Je tedy poměrně jednoduché ho
změnit,“ říká Kruliš. Tento zákon vymezuje mantinely toho, co si mohou Skotové rozhodovat sami. Kromě svých zástupců ve skotském parlamentu jsou Skotové reprezentováni i v celostátním parlamentu ve Westminsteru.
I když proběhlé volby nemohly samy rozhodnout o vyhlášení referenda, daly politický mandát vítězné středolevé Skotské národní straně (SNP), která nezávislost Skotska na Spojeném království dlouhodobě požaduje. V těchto volbách, kde bylo referendum znovu jedním z klíčových témat, získala většinu již počtvrté. Referendum o nezávislosti Skotska se přitom konalo již v roce 2014, kdy ho skotský parlament
vyhlásil se svolením Wesminsteru. „Jak Londýn, tak politické strany ve Skotsku byli ztotožněni s tím, že to je „once in a lifetime“ referendum – záležitost, o které se nebude znovu hlasovat. 55 % Skotů se tehdy vyslovilo pro setrvání. V reakci na to odstoupil předseda SNP Alex Salmond a na jeho místo nastoupila dnešní předsedkyně Nicola Sturgeon,“ vysvětlil Kryštof Kruliš. SNP sice akceptovala, že v referendu prohrála, ale dala si do volebního programu, že o další referendum nebude usilovat, pokud nedojde k podstatné změně událostí. Tou se nicméně stal brexit, v němž 63 % Skotů hlasovalo pro setrvání v EU. SNP to považuje za tak podstatnou změnu událostí, že ospravedlňuje usilování o nové referendum. „Jedna ze specifik Skotska, kterým se odlišuje od zbytku Spojeného království a zejména Anglie, je pozitivní přístup k evropské integraci. Menší národ, který je součástí většího státu, usiluje o to, aby moc centrální vlády byla omezena ještě další institucí. Podobně je třeba vztah Katalánců k EU také více proevropský než ve zbytku Španělska,“ doplnil Kruliš.
Samotné vypsání referenda přitom spadá pod pravomoci centrálního parlamentu ve Westminsteru. Boris Johnson je nyní v poměrně silné a komfortní situaci, což mu umožňuje pohodlně vládnout a odmítat požadavky ze Skotska s poukazem na to, že referendum pro tuto generaci už proběhlo v roce 2014. „Pokud by Londýn referendum odmítl, může SNP vyhlásit referendum samostatně, například jako konzultativní referendum v rámci jejich pravomocí. Vláda Borise Johnsona by pak mohla zažalovat skotskou vládu za protiústavní krok a soud by musel posoudit, zda je to referendum ještě v souladu se Zákonem o Skotsku, nebo ne. Slabá stránka je v tom, že kdyby konzervativci premiéra
Johnsona chtěli, mohou prostou většinou tento zákon změnit,“ upozornil Kruliš. Druhý přístup, který může SNP zvolit, je „vzbouřenecká katalánská cesta“. Ta by sice mohla nakonec vést k samostatnosti, ale velmi by zkomplikovala vstup Skotska do EU. Ten totiž vyžaduje vedle stanovených procedur i schválení všemi současnými členskými státy. Pokud by tedy Skotsko vyhlásilo samostatnost na základě protiústavního referenda, nelze předpokládat, že by např. Španělsko souhlasilo s jeho přístupem do EU.
Kryštof Kruliš upozornil také na další problémy potenciálního vyhlášení skotské nezávislosti – samostatné Skotsko by např. muselo vybudovat vlastní měnu a nastavit nové obchodní vztahy s Anglií, na níž je dnes z 80 % obchodně závislé.
