Izraelské parlamentní volby v úterý 23. 3. byly už čtvrté za poslední dva roky. Co je příčinou této bezprecedentní situace? Proč je izraelská politická scéna tak nestabilní? Jak tyto volby ovlivnil covid-19 či nástup nového amerického prezidenta Bidena? A lze po nich čekat stabilizaci politické situace v Izraeli? O tom spolu 24. 3. hovořili Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií na UK, a Jakub Szántó, zahraniční zpravodaj a moderátor České televize, při první ze série online debat „AMO talks“.
Volby přitom nepřinesly jasné výsledky. I když bude pravděpodobně vítězem opět strana Likud premiéra Benjamina Netanjahua, ještě není jasné, zda se mu podaří sestavit koalici. „To, že se Benjaminovi Netanjahu podařilo získat 30 mandátů přes všechny problémy, kterým čelí na frontě osobní i vládní, je obrovský úspěch pro něj i pro jeho stranu,“ upozornila Irena Kalhousová. Zároveň je to podle ní pro Likud ale i poněkud problematický výsledek, protože Netanjahu je současně hlavní důvod, proč není možné jednoduše sestavit koalici.
V posledních dvou letech se totiž politická kampaň v Izraeli nevede o konkrétních tématech typu ekonomika či izraelsko-palestinský konflikt, ale o tom, jestli se daná strana spojí s Netanjahuem, nebo půjde proti němu. Podle Ireny Kalhousové z toho není cesta ven a všechny volby dopadnou naprosto těsně. „Protinetanjahuovská koalice není jednotná, ale je to změť ideologicky vzdálených stran. Myslet si, že bude funkční, je do značné míry naivní. To je to, co Izrael zavedlo do patové situace,“ upozornila. „Opětovné vítězství Likudu bude držet Izrael v patové situaci i nadále. Nemyslím si, že by v sobě Likud našel dostatek odvahy, aby se Netanjahua zbavil, protože bez něj strana výrazně oslabí. Izrael zůstane rukojmím situace, kterou kolem sebe Benjamin Netanjahu vytvořil.“
To potvrdil i Jakub Szántó: „Netanjahu je člověk, kolem kterého se momentálně otáčí celá vrcholná izraelská politika. Udržuje se v pevných kramflecích ve vedení Likudu a zároveň je osobním centrem gravitace pravicové politiky – i když se mu podařilo znepřátelit si velké množství lidí i z pravicového spektra, kteří teď dělají vše pro to, aby po 15 letech přestal být v čele Izraele. Je tím, kdo zároveň spojuje i rozděluje.“
Celkově volby ukázaly, že se izraelská politika za posledních 10 let výrazně posunula doprava. Konzervativní pravice je čím dál více nacionalistická a do parlamentu se v těchto volbách dostala i koalice stran, v níž jsou naprosto jasně rasistické a homofobní hlasy. Tento posun doprava přitom podle Ireny Kalhousové nezpůsobil Netanjahu, ale to, že neuspěly mírové rozhovory z Osla, do nichž levice vložila značnou část svého politického kapitálu.
Jakub Szántó také vypíchl, že v Knesetu získaly 11 křesel dvě arabské koalice, jejichž hlas bude sice marginalizovaný, ale mohly by se přiklonit k vládnoucí koalici. Po delší době také zazněl argument izraelsko-arabské politiky, že je potřeba dostat se do vedení státu a podílet se na rozhodování o tom, kterým směrem se bude po volbách Izrael ubírat. Pro izraelský politický systém také přestává být životaschopné ignorovat 20 % populace, které představují Palestinci, a považovat je automaticky za opozici. Pokud se židovské strany nerozhodnou přizvat do vlády arabské strany, bude pro středové strany stále náročnější koalici vytvořit.
Úspěchy při jednání s arabskými státy byly také jedním z bodů Netanjahuovy předvolební kampaně. V ní byla dominantní především úspěšná vakcinační kampaň, kdy se Izrael stal modelovým státem, který umí zvládat krizové situace. Druhé velké téma pak bylo právě to, že se Netanjahu prezentoval jako velký státník, který má dobré kontakty s nejvyššími světovými politiky. Rád se fotografoval s Donaldem Trumpem i s Putinem a zdůrazňoval úspěchy při vyjednávání s arabskými státy. Izraelsko-arabský konflikt byl dlouho řízen mantrou, že nejprve je potřeba dohodnout se na úrovni izraelsko-palestinského sporu, teprve poté bude možná normalizace vztahu s arabskými zeměmi. Netanjahu ale dlouho tvrdil, že to tak být nemusí, a ukázalo se, že měl pravdu, upozornila Irena Kalhousová. „Při navázání normalizačních dohod s částí arabského světa hrálo roli i to, že Benjamin Netanjahu si výrazně osobně i politicky rozuměl s Donaldem Trumpem. Nemůžeme to ale přeceňovat – vztah Izraele a USA nestojí a nepadá na vztahu izraelského premiéra a amerického prezidenta,“ doplnil Jakub Szántó.
Zajímavé citáty, které během diskuze zazněly:
IK: Pro Benjamina Netanjahu i pro Likud je obrovský úspěch, že se mu navzdory všem problémům podařilo získat 30 mandátů. Zároveň to ale komplikuje sestavení koalice, protože Netanjahu sám izraelskou společnost výrazně rozděluje.
IK: Volby ukázaly, že se Izrael za posledních 10 let posunul výrazně doprava. Konzervativní pravice je čím dál více nacionalistická a v těchto volbách se do parlamentu dostala i koalice stran, v níž jsou naprosto jasně rasistické a homofobní hlasy.
IK: Ukazuje se, že izraelská společnost je rozdělená a chybí jí velká spojující myšlenka, kterou Izrael dříve měl. Bylo to „přežít“.
IK: Protinetanjahuovská koalice není jednotná, ale je to změť ideologicky vzdálených stran. Myslet si, že bude funkční, je do značné míry naivní.
IK: Opětovné vítězství Likudu bude držet Izrael v patové situaci i nadále. Nemyslím si, že by v sobě Likud našel dostatek odvahy, aby se Netanjahua zbavil, protože bez něj strana výrazně oslabí.
IK: Izrael zůstane rukojmím situace, kterou kolem sebe Benjamin Netanjahu vytvořil.
JS: Netanjahu je člověk, kolem kterého se momentálně otáčí celá vrcholná izraelská politika. Udržuje se v pevných kramflecích ve vedení Likudu a zároveň je osobním centrem gravitace pravicové politiky – i když se mu podařilo znepřátelit si velké množství lidí i z pravicového spektra, kteří teď dělají vše pro to, aby po 15 letech přestal být v čele Izraele. Je tím, kdo zároveň spojuje i rozděluje.
JS: Netanjahu je homo politicus, kterého jednotlivé krize spíše posilují, než oslabují.
JS: Takřka celé rodinné právo je v Izraeli v rukou rabinátů. Ani ve 21. století tak v moderním Izraeli např. nejsou možné sňatky mezi lidmi různého vyznání.
IK: Je otázka, jestli se vůbec podaří sestavit koalici, a pokud se to podaří, jestli ta koalice přežije 4 roky. Určitě čekám další předčasné volby.
IK: Ignorovat 20 % populace, které představují Palestinci, a považovat je automaticky za opozici, přestává být pro izraelský politický systém životaschopné.
IK: Z mého pohledu je docela děsivý výsledek, když 22 křesel v Knesetu získaly ultraortodoxní a antiliberální strany, které budou chtít z Izraele udělat teologický stát.
JS: Benjamin Netanjahu si výrazně osobně i politicky rozuměl s Donaldem Trumpem, což hrálo roli i při navázání normalizačních dohod s částí arabského světa. Nemůžeme to ale přeceňovat – vztah Izraele a USA nestojí a nepadá na vztahu izraelského premiéra a amerického prezidenta.
