První část paperu se zaměřuje na příklady začlenění otázky genderu do tří klimaticky relevantních institucí s ohledem na poslední vývoj. Konkrétně se jedná o Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu a Pařížskou dohodu, Evropskou unii a Zelenou dohodu pro Evropu a tematicky relevantní správu ČR s důrazem na spravedlivou transformaci. Ukazuje se, že v žádném z českých stěžejních klimatických dokumentů není kladen důraz na symbiózu mezi diskutovanými problematikami (genderovou nerovností a klimatickou krizí), přičemž Česku se dlouhodobě nedaří ani jednu z těchto vzájemně se prolínajících výzev řešit.

Druhá část policy paperu se zaměřuje na přenos konceptů, jakými jsou například spravedlivá odolnost či distributivní a procesní spravedlnost, do praxe. Důraz je kladen na oblasti adaptace na změnu klimatu, mitigaci v kontextu mobility, energetickou transformaci a participaci. S ohledem na dostupná data, příklady ze zahraničí i na logiku procesů spojených se změnou klimatu přibližuje paper roli genderových nerovností v těchto oblastech. Důležitým zjištěním je, že v kontextu klimatických politik se genderové nerovnosti musí nejen snižovat, ale především je nutné předcházet jejich nezamýšlenému prohlubování. Třetí část krátce shrnuje možnosti, jak lze efektivně provázat politiky zaměřené na změnu klimatu a na genderovou rovnost i za hranicemi státu.