Příkladem budiž úsilí o společnou energetickou politiku, kterou jednotlivé státy EU nabourávají účastí na projektech, jež mají z Ruska přivést více zemního plynu jinými trasami, místo aby se úsilí soustředilo na alternativní zdroje a trasy. Ve vztazích EU – Rusko ,,nové“ členské země kritizují ty ,,staré“ za neopatrnou politiku vůči Rusku a ,,staré“ ty ,,nové“ naopak za zbytečnou rusofobii. Moskva vše bedlivě sleduje a podle toho jedná. Současná krize na jižním Kavkaze se zatím nezdá být výjimkou.

Nestane-li se poloviční zázrak, zlom nenastane ani po včerejším mimořádném summitu EU k situaci v Gruzii. V této chvíli je však životně důležité zaujmout jednotný postoj. Jsou pro to nejméně dva dobré důvody. Prvním důvodem je, že Rusko, ač to může znít jako stokrát obehrané klišé, rozumí důrazným argumentům.

Druhý důvod je důležitý zejména pro ambice EU mluvit jednotným hlasem skrze Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Jsou to právě nové členské země, dnes nejvíce kritické k ruské politice na Kavkaze, které jsou velmi skeptické ke schopnosti EU mluvit jedním hlasem a k možnostem Unie jako garanta jejich bezpečnosti. Pokud se ukáže, že EU není schopná vůči Rusku znít jedním hlasem ani v případě, kdy Moskva použije vojenskou sílu vůči suverénnímu státu a rozbíjí jeho územní celistvost, bude řada členských států do budoucna hledat zajištění své bezpečnosti v těsnějších dvoustranných vztazích s USA.

Opatrnost vůči Rusku bývá vysvětlována závislostí značné části EU na dovozu ruského zemního plynu a ropy. Není to ovšem jednostranná závislost, protože Rusko má v EU spolehlivé zákazníky, kteří platí včas a v požadované výši. Strach z toho, že dojde k utažení kohoutků, proto není na místě. Samozřejmě se EU může rozhodnout nedělat nic. Nebylo by to ovšem dobré řešení, pokud usiluje o to, aby státy, které prozatím vyplňují prostor mezi EU a Ruskem, byly nezávislé a staly se jednoho dne stabilními demokraciemi. Z těchto důvodů je důležité, aby summit nebyl jen představením rétorických schopností francouzského prezidenta Sarkozyho, ale aby přinesl něco více než jen obvyklý kompromis. Nikdo nepožaduje hon na ,,ruskou čarodějnici“, ale učinit konkrétní opatření (třeba přerušit jednání o liberalizaci vízového režimu a jednání o nové smlouvě mezi EU a Ruskem či přerušit technickou a finanční pomoc) je naprosto legitimní.