Van der Bellenovo vítězství je důležité. Konec populistů v Rakousku ale nevěstí
Zuzana Lizcová
/ Ed. 6. 12. 2016
Ještě počátkem tohoto roku si nikdo nedovedl představit, že prezidentské volby v Rakousku vyvolají takový poprask a že si hlasování o více méně reprezentativní hlavě státu ve stabilní, středně velké zemi prorazí cestu na přední stránky světových novin.
Neočekávalo se, že jména Norberta Hofera (FPÖ) a Alexandra Van der Bellena budou znát i ti, kdo se o politiku vůbec nezajímají, ani že propadnou kandidáti dvou tradičně nejsilnějších stran, lidovců (ÖVP) a sociálních demokratů (SPÖ).
Téměř 11 měsíců permanentní kampaně, kterou ovlivnily i zvraty na mezinárodní scéně, přineslo celou řadu překvapení. Pro zastánce liberálně-demokratického a proevropského směřování země skončilo letošní měření sil happy endem. Ale jen prozatím.
Obavy z öxitu
Bývalý předseda Zelených Alexander Van der Bellen, který šel do voleb jako nezávislý, nebyl pro mnohé Rakušany vysněným kandidátem. Řada lidí pro něj hlasovala jen proto, aby zabránili nástupu pravicově populistické FPÖ. I to ale na konečné vítězství stačilo – a nakonec celkem přesvědčivě. Odhady hovoří o tom, že Van der Bellen získal přibližně o 300 000 hlasů více než jeho soupeř Norbert Hofer. V květnu, kdy se konalo řádné druhé kolo voleb, byl rozdíl mezi oběma kandidáty desetkrát menší.
Některé občany od volby Hofera odradila jeho chvílemi drsná rétorika a osobní útoky na soupeře, jiné znavila dlouhá kampaň či znepokojily spekulace o možném referendu o öxitu – odchodu Rakouska z Evropské unie.
V květnu, kdy se konalo řádné druhé kolo voleb, byl rozdíl mezi oběma kandidáty desetkrát menší.
Zuzana Lizcová Tweetněte Přejít
Pro státnicky vystupujícího Van der Bellena naopak hlasovala široká koalice Rakušanů. Na jeho stranu se postavila sociální demokracie a podstatná část lidovců, bývalý prezident Heinz Fischer, letošní třetí nejsilnější kandidátka, nezávislá Irmgard Grissová, zástupci kulturní scény i občanští aktivisté. Volili jej převážně vzdělanější Rakušané, 85procentní podporu měl mezi občany s vysokoškolským titulem, častěji pro něj hlasovaly ženy. Hofera naopak podpořili převážně dělníci a méně vzdělaní muži, zejména ve věku 30 až 59 let.
Rozdělená společnost
Toto rozdělení není náhodné. Do první skupiny patří převážně lidé, kteří profitují z otevřenosti Rakouska a jeho napojení na evropské a světové trhy, jsou kosmopolitní, dobře kvalifikovaní a nebojí se konkurence – ať už ze strany strojů, zahraničních firem nebo pracovníků.
Celý článek najdete v týdeníku Dotyk.cz.