Polsko-ruské vztahy v minulosti prošly obdobím hluboké nedůvěry. V roce 2005 byl podepsán kontrakt na výstavbu plynovodu Nord Stream, který záměrně obchází tranzitní země střední a východní Evropy, včetně Polska. Ve stejné době se začala projevovat asertivita Kremlu v zahraniční politice vůči Západu. Zároveň ruské energetické firmy pokračovaly ve své agresivní expanzi na lukrativní evropské trhy. Rusko se také stále více angažovalo v postsovětském prostoru a hlasitě vystupovalo proti přibližování Ukrajiny a Gruzie k NATO a Evropské unii. Naopak Varšava byla jedním z nejaktivnějších advokátů rozšiřování euroatlantických struktur dále na východ. Vzájemná krize důvěry vyvrcholila embargem na dovoz polských živočišných výrobků, zdůvodněným nesplňováním hygienických standardů a následným polským vetem proti zahájení rozhovorů o nové Dohodě o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a Ruskem (tzv. PCA smlouva) v listopadu 2006. V lednu 2007 se navíc objevila americká žádost o instalaci elementů protiraketové obrany na polském území, kterou polská strana vnímala jako šanci na posílení vlastní bezpečnosti, zatímco Kreml v ní spatřoval krok ohrožující ruskou bezpečnost. Prakticky neřešeny zůstávaly otázky vzájemných vztahů z minulosti, mezi něž patřilo i citlivé téma katyňského masakru.

Přes krizi politických vztahů rychle rostla vzájemná obchodní výměna a poměrně slušně se rozvíjely i polsko-ruské kulturní vztahy.

Konstruktivní přístup vystřídal emoce

Vláda pod vedením Občanské platformy nedeklarovala zásadní odklon od nastaveného zahraničněpolitického kursu vůči Rusku, nicméně slibovala přístup, který bude méně emocionální a krátkozraký, a naopak více kontaktní a konstruktivní. Nejednalo se o opuštění hlavních priorit, ale o změnu způsobu jejich prosazování. Hned několik týdnů po svém nástupu do úřadu odjel premiér Tusk jednat do Moskvy o palčivých otázkách vzájemných vztahů. Snažil se například přesvědčit Kreml o možných alternativních trasách oproti plánovanému rusko-německému baltskému plynovodu. Nenabízel však již pouze variantu vedoucí přes Ukrajinu, preferovanou předchozí vládou, ale i trasu přes pobaltské republiky. Několik týdnů po nástupu nové vlády došlo ke zrušení embarga na polské maso a další komodity. Byla znovuobnovena i tzv. Polsko-ruská komise pro obtížené otázky, do níž Tuskova vláda nominovala jako spolupředsedu bývalého polského ministra zahraničí Adama Rotfelda.

Ranou pro vzájemné přibližování byla válka v Gruzii v srpnu 2008. Polská diplomacie jednoznačně tlačila na stažení ruských vojsk a usilovala o aktivní přístup Evropské unie při řešení této otázky. Prezident Lech Kaczyński se dokonce v čase války vydal do Tbilisi podpořit Gruzínce. Vládní zahraniční politika sice také zůstala neoblomná ve svém tvrdém odsouzení ruské intervence, avšak svou pozici vláda deklarovala, aniž by se uchylovala ke zbytečným teatrálním výstupům. Měsíc a půl po zahájení války přijel na státní návštěvu do Varšavy ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Třebaže žádný konkrétní materiální výsledek jeho varšavská mise nepřinesla, symbolický význam byl obrovský. Varšava tak nemohla být osočena z toho, že není ochotna zahájit s Ruskem dialog, přestože jejich pozice se zdají být vzdálené.

Rok 2009 byl dalším kolem zlepšování polsko-ruských vztahů. Premiér Putin byl pozván na slavnostní připomenutí 70. výročí začátku druhé světové války. Státem kontrolovaná ruská média popudila polskou veřejnost i vládnoucí elity vysíláním dokumentárního filmu, který hovořil o spolupráci nacistického Německa a meziválečného Polska a o jejich tajných plánech na útok na Sovětský svaz. Tímto dokumentem měl být před ruskou veřejností ospravedlněn pakt Molotov–Ribbentrop, který kodifikoval rozdělení střední a východní Evropy a rozbití polské státnosti. Odvysílání dokumentu pár dní před Putinovou návštěvou vyvolávalo dojem, že se jedná o provokaci mající za cíl dosáhnout zrušení pozvání z polské strany.

Nestalo se a Putin byl jedním z řečníků na Westerplatte. Ještě před svým vystoupením otiskl deník Gazeta Wyborcza obsáhlý „Dopis Polákům“, ve kterém sice odsoudil pakt Molotov–Ribbentrop, avšak také Polsku připomenul jeho podíl na rozpadu Československa po Mnichovské dohodě v roce 1938. Přestože byly v den Putinova gdaňského projevu vMoskvě prezentovány archivní dokumenty tajných služeb, které měly dokládat údajné polsko-německé předválečné plány na oslabení SSSR, nastavil akt společného připomenutí zahájení druhé světové války kurs dalšího usmiřování Moskvy a Varšavy.

Zmizela konfliktní témata

Polsko-ruské třecí plochy ztratily navíc v roce 2009 na významu. Cestu Ukrajiny a Gruzie do NATO zabrzdila politicky nestabilní situace v obou zemích, Barack Obama se rozhodl přehodnotit plány výstavby protiraketového deštníku nad Evropou a obavu před nekontrolovaným ruským vstupem na evropský energetický trh začaly sdílet i další evropské státy. Výstavba plynovodu Nord Stream byla sice zahájena, nicméně Polsku se podařilo uzavřít s Ruskem nový kontrakt na dodávky zemního plynu do roku 2037.

Na druhou stranu nelze opomínat dlouhodobou existenci překážek právě probíhajícímu polsko-ruskému sbližování. Přestože Washington opustil myšlenku na umístění interceptorů na polském území, dočkali se Poláci posílení své protivzdušné obrany díky rozmístění několika baterií amerických střel Patriot. Jelikož komplex Patriot zahrnuje i radiolokační a další zařízení pro monitorvání leteckého prostoru, může se plánované rozmístění tohoto systému v blízkosti ruské exklávy a sídla baltské flotily v Kaliningradské oblasti obrátit v novou krizi v ruskopolských vztazích. Z dlouhodobější perspektivy pak napětí mezi Varšavou aMoskvou může nadále ovlivnit vývoj na Ukrajině a v Gruzii. V případě Ukrajiny má Varšava stále zájem na udržení proevropského směřování země, třebaže je v současné době skeptičtější k vlastní vůli Ukrajinců provádět potřebné reformy. Pokud by za úřadování současného prezidenta Viktora Janukovyče došlo k razantnímu přeorientování ukrajinské zahraniční politiky směrem kMoskvě, nepochybně by se tento vývoj negativně odrazil i na přístupu polské diplomacie vůči Kremlu. Případný nový konflikt či pokus o změnu režimu v Tbilisi iniciovaný Moskvou by mohl jetě více přispět k oslabení důvěry Varšavy v proces diplomatického oteplování. Divokou kartou v ruskopolských vztazích je otázka budoucího směřování Běloruska. V případě, že by došlo k transformaci či přímo kolapsu režimu prezidenta Lukašenka, dá se předpokládat ostrý střet zájmůmezi Varšavou aMoskvou. Nutno však poznamenat, že realizace podobného scénáře se dá v nejbližší době jen těžko předpokládat.

Ruská televize odvysílala film „Katyň“

Polsko-ruské sbližování dospělo k symbolickému vrcholu společným uctěním obětí katyňského masakru polským a ruským premiérem 7. dubna. Vzorný přístup ruských politiků po katastrofě vládního speciálu s prezidentem a částí polské politické a vojenské elity na palubě se spojil s vlnou otevřené solidarity ze strany ruských občanů. Odvysílání filmu Andrzeje Wajdy „Katyň“ na nejsledovanějším ruském televizním kanálu poukazuje na to, jakou cestu ruský přístup k Polsku urazil. Před několika měsíci vykreslil dokumentární film na stejném televizním kanálu Poláky jako spojence hitlerovského Německa a nyní jsou vyobrazováni jako oběti nacistických a sovětských zvěrstev.

Dojde-li k otevření všech ruských archivů dotýkajících se masakrů polských důstojníků a elit v roce 1940 a budou-li pozůstalí po obětech Stalinova běsnění rehabilitováni, bude moci dojít i k trvalému přesunu politických debat o historických otázkách z roviny polsko-ruské výhradně na rovinu rusko-ruskou a polsko-polskou. Pokud skutečně polsko-ruské vztahy dospějí do normality, měl by být položen jejich základ směřující do budoucnosti. Mohl by mít například podobný formát jako Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z roku 1997, která odstranila otázky minulosti z mezivládní roviny a kterou byl založen štědrý fond na podporu česko-německých projektů v oblastech vzdělávání, vědy a kultury.