Během jara vynesly dva šokující rozsudky. V Moskvě zástupci lidu odsoudili k patnácti letům vězení Igora Suťagina za špionáž ve prospěch USA. Vědec z moskevského Ústavu pro výzkum USA a Kanady svou vinu popíral. Pracoval sice externě pro britskou konzultační firmu Alternative Futures, ale vycházel pouze z otevřených zdrojů. Prakticky pro ně dělal přehled odborného tisku. Ostatně pro tajné materiály neměl prověření. Proces byl od samého počátku podivný. První složení poroty bylo po měsíci odvoláno bez udání důvodů. Obžaloba trpěla nedostatkem důkazů a obhajobě se podařilo vyvrátit naprostou většinu obvinění. Dokázala například, že jeden z hlavních bodů obžaloby, týkající se ponorky třídy Gepard, je nesmyslný, protože informace byly vzaty z veřejně dostupného odborného časopisu. Ovšem ještě horší ránu zastáncům poroty zasadil soud, jenž probíhal v Rostově na Donu, známý jako proces skupiny kapitána Ulmana. Případ začal v lednu roku 2001 v okolí čečenské horské vesnice Daj. Tehdy ruské jednotky získaly informaci, že se v okolí pohybuje v terénním voze samotný Chattáb, arabský radikál a terorista. Kapitán specnazu GRU Eduard Ulman a jeho lidé byli vysazeni do akce s cílem zablokovat jednu z cest. Brzy kolem jejich stanoviště projížděl terénní UAZ se šesti pasažéry, jehož řidič údajně nezareagoval na výzvu k zastavení. Následná střelba zabila ředitele vesnické školy a dva pasažéři byli zraněni. Poté, co vojáci zjistili, že zastřelili nevinné civilisty, kapitán Ulman ohlásil vysílačkou, že má jednoho mrtvého, dva zraněné a tři nezraněné civilisty. “ Máte šest mrtvých, kapitáne,“ zaznělo z vysílačky. Kapitánovi muži si apokryfický příklad vyložili po svém. Ulmanova skupina proto postřílela celou posádku vozu, včetně matky šesti dětí, a pokusila se automobil vyhodit do povětří, jako kdyby najel na minu, a pak ho zapálila. Příběh, který se v čečenských horách stal již mnohokrát. Tentokrát ale vojenský prokurátor překvapivě zahájil stíhání celé skupiny a případ se dostal před soud. Pachatelé svou vinu nepopírali, hájili se ale, že pouze poslechli rozkaz. Role velícího důstojníka, který vydal příkaz k chladnokrevné popravě, nikdy nebyla řádně vyšetřena. Porota se shodla, že kapitán Ulman s kolegy spáchal úmyslnou vraždu neozbrojených civilistů, jelikož však jednali v bojových podmínkách na rozkaz svého nadřízeného, jsou zproštěni viny. Porotci, mimochodem všechno etničtí Rusové, jinými slovy prohlásili: můžete klidně vraždit civilisty, pokud jsou to Čečenci, i když jste dostali jen vágně formulovaný rozkaz. Sedm z dvanácti porotců tleskalo v okamžiku, kdy byl kapitán Ulman propuštěn přímo v soudní místnosti. Zklamání z činnosti porot ukazuje na absenci právního povědomí ve společnosti. S tím byly v Rusku vždy velké problémy.