Je otázkou, nakolik tento krok skutečně přispěje k větší stabilitě a bezpečnosti v Rusku, či zda šlo pouze o využití vhodné záminky pro zveřejnění návrhu, o němž se mluvilo již delší dobu, a jenž by měl omezit moc stávajících regionálních představitelů. Takový návrh zapadá do Putinových snah o centralizaci politické moci v Rusku. Tato snaha se již projevila v omezení role obou komor federálního parlamentu či například sloučením některých zpravodajských služeb v loňském roce. V oblasti federálních vztahů jsou Putinovy centralizační snahy reakcí na období vlády prezidenta Jelcina, kdy zejména v první polovině 90. let došlo k výrazné emancipaci regionálních představitelů na úkor centra. Na tuto situaci reagoval prezident Putin po svém nástupu mimo jiné reformou Rady federace (horní komora parlamentu), kde již nezasedají přímo gubernátoři, zavedením sedmi federálních okruhů a jmenováním představitelů prezidenta v nich a snahou o revizi regionální legislativy, aby se odstranily rozpory mezi regionálními a federálními zákony.

V současnosti znamenají volby gubernátora souboj o moc mezi různými zájmovými skupinami na regionální úrovni, v němž je využívána řada nátlakových či jinak neetických metod k ovlivňování voličů, přičemž do tohoto boje se více nebo méně zapojuje federální centrum. Bude-li se o gubernátorovi rozhodovat v centru, boj jednotlivých kandidátů a skupin, jež stojí za nimi, nezmizí, ale pouze se přesune jako lobbying na úroveň prezidentské administrativy. Bude jednodušší a levnější ovlivnit menší počet úředníků a politiků, než voliče v regionu. Dá se tak očekávat, že řada stávajících gubernátorů si své postavení tímto způsobem zachová i do budoucna. I to je důvod, proč mnozí z nich rozhodnutí prezidenta zdánlivě paradoxně uvítali. Navíc tito gubernátoři mohou očekávat, že pokud bude nový systém voleb hlav regionů zaveden, ztratí smysl dosavadní systém představitelů prezidenta v sedmi federálních okruzích, kteří stáli mezi prezidentem a regiony, a bude tedy zrušen, čímž zmizí z jejich strany neoblíbená instituce pro dohled centra nad situací v regionech. V řadě ruských regionů tak můžou i v budoucnu zůstat u moci dosavadní autoritativní vládci, tentokrát však již nikoli po vítězství ve zmanipulovaných volbách, ale díky předem zajištěnému jmenování samotným prezidentem.

Takováto reforma, pokud bude provedena, bezpochyby odporuje duchu ruské federální ústavy. Podle stávající ústavy je Rusko federálním státem, složeným z 89 subjektů (národnostní republiky, kraje, oblasti, autonomní okruhy, autonomní oblast a města federálního významu). Federace je založena na principu dělby kompetencí mezi centrem a subjekty federace. V případě, že hlava regionu bude formálně nebo fakticky jmenována z centra, ztrácí takové rozdělení kompetencí jakýkoli smysl.

Nový systém, pokud bude zaveden, bude možná vnějškově „stabilní“, ale fakticky, kvůli nedostatku plurality a soutěživosti mezi jednotlivými větvemi moci (poté, co již byla oslabena role obou komor ruského parlamentu), se bude jednat o systém křehký a strnulý, jenž může být zranitelnější než systém stávající, nemluvě o menší míře demokracie na místní i federální úrovni.