Povolební klid před bouří v Gruzii?
Saakašvili označil volby za „brilantní“ a „nejsvobodnější, nejsoutěživější a nejúspěšnější v dějinách Gruzie“ a podle OBSE „v podstatě odpovídaly mezinárodním standardům“. Ač Gruzínci nemají s pořádáním svobodných voleb téměř žádné zkušenosti a naprostá většina členů okrskových komisí měla nejlepší vůli zajistit jejich spravedlivý průběh, jsou mimořádně znepokojivé masivní snahy o ovlivňování průběhu voleb členy Saakašviliho strany Sjednocené národní hnutí z pozice pozorovatelů či zaměstnanců různých státních institucí. Bez těchto zásahů do volebního procesu, vyhrožování státním zaměstnancům a předvolební kampaně realizované de facto státními orgány by se konalo druhé kolo voleb, pokud by dokonce nebyl jejich vítězem někdo jiný. Opoziční kandidát Gačečiladze rozhodně neměl stejné podmínky pro vedení kampaně, přesto však v Tbilisi porazil Saakašviliho v osmi obvodech z deseti.
Opozice považuje volby za zmanipulované a plánuje rozsáhlé demonstrace. O nespokojenosti se současnou situací mezi obyvateli svědčí i téměř dvoutřetinová podpora původně opozičního požadavku na vypsání parlamentních voleb na jaro tohoto roku, jíž voliči vyjádřili v referendu, které proběhlo souběžně se sobotním prezidentským kláním. Kromě několikaměsíční předvolební kampaně také Gruzii pravděpodobně čekají problémy v ekonomické oblasti, když výdaje na mimořádné dávky, různé poukazy a další výdaje spojené s předvolební kampaní dosáhly podle opozice „astronomických rozměrů“. Nelze vyloučit ani eskalaci napětí okolo takzvaných zamrzlých konfliktů v separatistických oblastech Jižní Osetie a Abcházie. Stále větší problémy se také objevují v oblasti vymahatelnosti práva a respektu k právům vlastnickým, což může negativně ovlivnit příliv zahraničních investic.
Zásadní otázkou pro budoucnost Gruzie ale je, zda Michail Saakašvili využije své druhé funkční období k posilování demokratických institucí či své osobní moci. V sobotních volbách sice přes 60% hlasujících vyjádřilo přání vstoupit do NATO, to bude však jen stěží možné, pokud by země směřovala k typicky postsovětské autoritativní formě vlády. Zda tomu tak bude a Michail Saakašvili se bude pokoušet zůstat u moci i po uplynutí funkčního období, jež mu právě začíná a má být teoreticky posledním, jak sugeruje opozice, bude patrné již z dění v následujících měsících.
