Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Aktuálně:

Přidejte se k nám! Hledáme vedoucí/ho PR a eventů.

Víkend máme díky Fordovi a krizi

Jakub Kopřiva Jakub Kopřiva / Ed. 2. 2. 2018
Víkend máme díky Fordovi a krizi
foto ICOLLECTOR.COM

Zamýšleli jste se někdy, jak se v češtině vzalo slovo víkend? Máte-li i jen základní znalosti angličtiny, jistě byste si vsadili na to, že jde jen o fonetický přepis slova weekend. Je tomu opravdu tak. Původ slova víkend totiž odráží to, že jsme rozdělení týdne na pět dní pracovních následovaných dvěma dny odpočinku dovezli ze Spojených států amerických.

Příběh víkendu se začíná psát na začátku 20. století, do té doby byl standardem šesti- či sedmidenní pracovní týden, kdy onen volný den předepisovalo náboženství, u židů to byla sobota, u křesťanů neděle. První víkendy vlivem toho vznikaly v malých amerických podnicích, které zaměstnávaly významné počty pracovníků obou vyznání. Otázka jednoho volného dne navíc dlouho nepatřila mezi priority zaměstnanců ani odborů, ty se soustředily především na snížení denního počtu pracovních hodin a obecně na zlepšení pracovních podmínek – o pětidenním pracovním týdnu se začalo hovořit až na začátku 20. let.

První krokem k celosvětovému rozšíření pětidenního a čtyřicetihodinového pracovního týdne však nakonec bylo pragmatické rozhodnutí Henryho Forda, který od 1. května 1926 začal své továrny zavírat na sobotu a neděli bez zkrácení mezd s vidinou toho, že odpočatí zaměstnanci budou v práci produktivnější. Ford tím navázal na své rozhodnutí z roku 1914, kdy podobně předběhl většinu amerického průmyslu zavedením osmihodinového pracovního dne a dalších výhod pro své dělníky.

I přes následný úspěch některých odborů při prosazování pětidenního pracovního týdne, došlo k tomu, že se z něj stal standard, až vlivem Velké hospodářské krize, jež započala na konci roku 1929 a při níž došlo mezi lety 1929 a 1933 k propadu reálného HDP Spojených států o čtvrtinu a průmyslové výroby až o polovinu. Reakcí zaměstnavatelů na tyto drastické události totiž bylo, mimo propouštění a redukce mezd, krácení pracovní doby. Uvádí se, že v roce 1934 činila průměrná délka pracovního týdne 42 hodin, zatímco ve dvacátých letech to bylo 49 hodin.
Konečnou kodifikaci pětidenního a čtyřicetihodinového pracovního týdne v USA pak alespoň pro některá odvětví přineslo schválení Fair Labor Standards Act v roce 1938, tento zákon mimo jiné zavedl i minimální mzdu a téměř úplné zrušení dětské práce.

V Československu jsme si na pětidenní pracovní týden museli počkat až do roku 1968, i když v šedesátých letech se pracovalo a chodilo do školy jen o lichých sobotách. Asi ne náhodou z tohoto období pocházejí první slovníkové zmínky o slově víkend, které se doposud používalo v původním tvaru weekend.

Tento článek původně vyšel v 2. čísle XXII. ročníku novin Chronicle.

Tagy
Tagy
Chronicle 38
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz
Odebírejte naše novinky: