Když se před mnoha lety televizní reportérka po závěrečné konferenci zeptala vyčerpaného zástupce hlavního koordinátora, v čem je Pražský studentský summit unikátní, jediná odpověď, na kterou se v tom okamžiku zmohl, bylo tautologické konstatování „v tom, že je v Evropě jedinečný“. Mým velkým štěstí je, že tento článek píši v dostatečném předstihu, neboť vysvětlit čtenáři, jaká je idea Pražského studentského summitu a v čem je tak unikátní, není vzhledem jeho k více než 20leté historii vůbec jednoduchý úkol.

Pražský model Spojených národů, jak se Summitu dříve říkalo, vznikl v polovině devadesátých let. Na pozadí mizejících reliktů socialistického školství by tehdy málokoho napadlo přemýšlet o vzdělávání českých středoškoláků o globálních problémech a rozvoji jejich soft skills. V takovém prostředí se v roce 1995 najednou objevil Pražský model Spojených národů – inspirovaný americkými zkušenostmi s takzvanými MUNs – a jako jeden z vůbec prvních projektů neformálního vzdělávání v české kotlině zazářil.

Dnes je Pražský studentský summit více než jen diplomatickou simulací: sestává ze tří částí – Modelu OSN, Modelu NATO a Modelu EU – a studenti se zde vzdělávají nejen formou diplomatických jednání a vyjednávání, ale účastní se rovněž rozsáhlé přípravné části. Jejím hlavním účelem je obohatit je o co nejvíce znalostí, dovedností a vést je ke kritickému utváření vlastních postojů. Nejen kvůli závěrečné konferenci, ale i pro jejich budoucí občanský či pracovní život.

Občanské vzdělávání a výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, jakož i nezbytnost kritického přemýšlení jsou v dnešním světě podstatnější než kdy dříve. Pražský studentský summit se je pokouší rozvíjet již přes dvě dekády a snaží se v tom stále zdokonalovat.

Nic z toho by však nemohlo fungovat bez vůle a ochoty dělat něco navíc. Pražský studentský summit před mnoha lety založili nadšení studenti, ti jej také dnes vedou a připravují ho pro studenty, kteří je pak v jejich rolích nahradí, aby dále vzdělávali další a další generace účastníků. Není bez zajímavosti, že díky nadšeným studentům – „summiťákům“ – vznikl i jeden z nejvýznamnějších českých think-tanků, Asociace pro mezinárodní otázky, který je dnes již plně profesionální organizací.

Pokud bych se měl proto pokusit vystihnout ideu, která za Summitem stojí, je to vůle a ochota zajímat se o okolní svět a měnit ho – a to jak v rovině našich životů, sebevzdělávání se a zlepšování vzdělávacího prostředí pro ostatní, tak na globální úrovni, která je předmětem našich simulovaných jednání.

Tento článek původně vyšel v 6. čísle XXII. ročníku novin Chronicle.