Výzkum se soustředí na postoje českých političek, politiků a politických stran vůči Číně. Mezi nimi dále identifikoval klíčové aktéry určující podobu diskurzu o Číně, a také témata, která ve vztahu k Číně tito aktéři nastolují. K tomu byla analyzována data z více než 550 přepisů plenárních zasedání Parlamentu České republiky, v nichž Čína figuruje.

Výsledný text ukazuje, jak turbulentním vývojem česká politická debata o Číně prošla. Zatímco v první dekádě od roku 1993 se Čína pohybovala na samotném okraji politického zájmu, v posledních letech je stále častěji přítomná v parlamentních diskusích. Ty se staly více diverzifikovanými, věcnými a konkrétními.

Změna ve vnímání Číny na půdě parlamentu na jednu stranu rozproudila potřebnou debatu o čínské zahraniční politice a čínských ambicí v České republice a regionu střední a východní Evropy. Na druhou stranu však tato debata často zůstává v zajetí ideologicky podbarvených klišé. Její linie ovšem, oproti tradičnímu předpokladu, nevede podle rozdělení na pravici a levici, nýbrž na vládnoucí a opoziční strany.

Mapování diskurzu v tomto ohledu potvrdilo předpoklad, že hlavním pozitivně vnímaným aspektem vztahů s Čínou jsou investice z její strany a zisk přístupu na lukrativní čínský trh pro české firmy a investory. Negativně je naopak vnímáno porušování lidských práv v Číně, zahraniční politika českého státu v období vlády Bohuslava Sobotky a čínský přístup vůči České republice. Čína je také velmi často zmiňovaná v geopolitickém kontextu coby jeden z nejdůležitějších globálních hráčů.

Na základě zjištění výzkum uvádí set doporučení pro politické strany a klíčové aktéry. Debatu o Číně je třeba co nejvíce deideologizovat a přestat ji používat pouze jako nástroj k získání politických bodů. Politické strany by se též měly vyvarovat vnímání lidských práv a ekonomické diplomacie jako dvou vzájemně se vylučujících kategorií.