Mentalita Rakušanů je jako punčový řez. Navenek rudý, uvnitř hnědý a vždycky trochu přiopilý – prohlásil před lety dramatik Thomas Bernhard, muž velice kritický k Rakousku: část jeho spoluobčanů o něm ostatně kvůli jeho postojům říkala, že je „Nestbeschmutzer“, tedy ten, kdo kálí do vlastního hnízda. Bernhard nebyl ve své kritice Rakouska sám – podobně ostře se o vlastní zemi vyjadřuje i laureátka Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelineková.

Výtky části intelektuálů vůči rakouské společnosti zní – zjednodušeně řečeno – tak, že pod demokratickým nátěrem se skrývají méně vábné vrstvy nevyřešené nacistické minulosti, národovectví a xenofobie. Je to však spravedlivé? A hlavně – může to vysvětlit tamní politický vývoj, konkrétně nedávný vysoký zisk kandidáta populistické FPÖ v rakouských prezidentských volbách?

Svádět nynější stav rakouské politiky na tamní kulturní a politické klima by bylo poněkud povrchní. Žádná země dnes není ostrov, zejména pokud se nachází ve středu Evropy. Rakouský vývoj je tedy spíše součástí velkých změn, které můžeme pozorovat na celém Západě. I když se samozřejmě odehrává na pozadí řady lokálních zvláštností.

Celý komentář si přečtěte v magazínu Reportér.