„Jsme připraveni vystupovat jako zástupci všech muslimů v Německu“, průlomová věta, kterou v sobotu vyřkl Bekir Alboga za Turecko-islámskou unii ústavu pro náboženství (Ditib), bude mít za následek vznik muslimského zájmového svazu, o kterém se na podzimní Islámské konferenci ještě spekulovalo. Okolo 3,5 milionu německých muslimů by mělo od léta vystupovat jednotným hlasem. Problémem je, čí tento hlas vlastně bude.

Německý stát se v dialogu s muslimy dlouhodobě pohybuje jako slon v porcelánu a vytváří karikaturu sekularismu, jehož principu sám často i odporuje, a to především v náboženských nařízeních, kdy sám neví, která mají být vlastně pro muslimy závazná a která ne. Předseda prvního spolku, který začal oficiálně se státem komunikovat – Islámské náboženské společnosti v Hesensku, kde žije jedna z největších německých muslimských menšin – Ramazan Kuruyüz, se již dávno ptá, „jaký islám se má vlastně konstituovat“, aby byl vítaný německé politice a německému státu. Sám si odpovídá: „Jmenujte mi jeden jediný spolek v Německu, který by byl vítaný politicky odpovědnými – my žádný neznáme. Každý je nějak zlý.“

Zástupci nikoho nezastupující

Muslimové ve Spolkové republice pocházejí ze 41 národů, 70 procentní většina z Turecka, následují muslimové z bývalé Jugoslávie, arabských zemí a jižní a jihovýchodní Asie. Doposud neexistuje žádný svaz, který by prosazoval společné muslimské zájmy vůči státu, registrovaných je pouze 32 autonomních spolků. V těch je však organizovaných pouhých 10 procent muslimů.

Spolky tak zastupují pouhou menšinu německých muslimů. Muslimská veřejnost jako by neexistovala, do veřejné debaty se zapojují jednotliví, většinou striktně sekulárně založení intelektuálové a spisovatelé muslimské víry. Elita, která se ve spolcích angažuje, svou působnost omezuje jen na samotný spolek a tím pouze na muslimskou diasporu. Jedná se většinou o nejvyšší zástupce spolků, kteří se nenarodili v Německu.

Vznik jednotného zájmového svazu doposud komplikoval svými nařízeními paradoxně především stát, který poukazoval na nejasné kontakty s „problémovými“ organizacemi. Mezi vyvolenými, které budou nyní muslimy koordinovat, jsou kromě druhého největšího spolku Ditib ještě Islámská rada, největší organizace s 97 tisíci členy, Centrální rada muslimů v Německu, zastřešující malé spolky o 30 tisících členů a Svaz islámských kulturních center (VIKZ) s 10 tisíci členy, považující se za nevlivnější muslimskou organizaci v Německu, která dlouhodobě usiluje o zastřešující status a která je v Turecku zakázaná.

Stát ala Moudrý Nathan

Stejně jako německý osvícenec Lessing i mluvčí frakce Zelených ve Spolkovém sněmu Volker Beck usiluje o „stejné postavení křesťanství, židovství a islámu“, spojení muslimských zájmů v Německu považuje za „první a důležitý krok na cestě k rovnému postavení“.

Zatím se však všechny tři zakládající organizace budou muset vyrovnat s byrokratickými překážkami. „Všem záleží na tom, aby to šlo co možná nejrychleji,“ říká Ali Kizilkaya, předseda Islámské rady. Důležité otázky, týkající se rozložení sil jednotlivých spolků v zájmovém svazu, však zatím vůbec nejsou vyřešené. Zůstává také otázkou, jak se ke vzniku svazu postaví i samotný stát. Ten má zatím ne zcela vyřešené účty i se samotnou Islámskou radou, jejíž členská organizace Milli Görüs stojí pod důkladným dohledem Spolkového úřadu na ochranu ústavy, německé civilní kontrarozvědky.