Rok vlády Hamásu – zatím stačilo přežít
Ve čtvrtek uplynul přesně rok od doby, kdy v palestinských volbách zvítězilo hnutí Hamás. Jeho vůdci v Egyptě, Damašku, v Gaze i na Západním břehu Jordánu mohou oslavovat. Ne že by snad vláda palestinské větve egyptského Muslimského bratrstva zaznamenala výrazné úspěchy a změnila k lepšímu životy Palestinců. V rámci současného statu quo však mohou vousatí islamisté říci: Přes odpor našich rivalů doma i v Izraeli, přes bojkot Spojených států i Evropské unie, přes to všechno už tady rok vládneme. K jejich spokojeným slovům můžeme pouze dodat, že pokud se něco zásadně nezmění, budou moci za rok slavit znovu.
Zpočátku vypadal volební úspěch Hamásu jako neuvěřitelná věc. Západní média dokonce v prvních odhadech označovala za vítěze umírněný a prezidentovi samosprávy Abbásovi věrný Fatah. Jakmile byl ale výsledek jasný, noční můra všech příznivců mírového řešení mezi Izraelem a Palestinci se stala skutečností. Fatah, přirozeně srostlý s vládní pozicí od éry Jásira Arafáta, se začal pomalu a těžce smiřovat s novou rolí opozice. Překvapeni byli i samotní kandidáti Hamásu – právě oni počítali s místem oficiálního kritika další fáze vlády Fatahu v palestinském parlamentu. Navíc jimi byli především bývalí starostové měst a zastupitelé, tedy lidé bez zkušenosti s vrcholnou politikou.
Po roce vlády Hamásu se jen těžko hledá pozitivní přínos změny oproti Fatahu. Naopak lze předpokládat, že v případě vítězství Abbásova hnutí by nedošlo k odstavení mnoha milionů dolarů finanční pomoci ze strany Spojených států a Evropské unie, Palestinci by byli dál v jednáních s Izraelem, nedošlo by možná ani k četným bojůvkám mezi ozbrojenými frakcemi se seznamy mnoha mrtvých a raněných. Přesto působí vládní hnutí velmi sebevědomě a vývoj na Blízkém východě mu hraje do karet – na vzestupu jsou islamisté libanonského Hizbulláhu a výraznou roli v regionu má rovněž Írán, důležitý finanční partner Hamásu. Prezident hledá cestu jak přinutit vládu k oficiálnímu uznání židovského státu a zároveň posílit vlastní pozici. Většina jeho kroků – například vyhlášení předčasných voleb – však naráží na jeho vlastní slabost nebo na legislativní překážky. A tak se i samotní Palestinci začínají smiřovat s možností, že jim bývalí teroristé budou vládnout až do dalšího regulerního hlasování. Naději teď pro Abbáse představuje vytvoření vlády národní jednoty, na něž by Hamás za jistých podmínek mohl přistoupit. Své by mělo říci i mezinárodní společenství v čele s blízkovýchodní Čtyřkou a hlasitě zavolat po obnovení mírových rozhovorů mezi prezidentem a izraelskou politickou reprezentací. Pokud bude pokračovat její současná pasivita, nezbude než čekat a doufat, že Hamás projde podobnou transformací jako před lety jeho rivalové z Fatahu.
