Black list

O vízum do Běloruska požádali již na začátku května čtyři čeští poslanci. Pouhé dva dny před odletem jej dostali tři z nich – Táňa Fischerová (US-DEU), Petr Bratský (ODS) a Walter Bartoš (ODS). Vládnímu zmocněnci pro lidská práva Svatopluku Karáskovi (US-DEU) vízum bez udání důvodu dát odmítli.

Není těžké si domyslet, že skutečným důvodem nevydání víza je Karáskova loňská účast na protilukašenkovské demonstraci v Minsku po zfalšovaných volbách a referendu, na níž četl pozdrav od Václava Havla. Karásek pravděpodobně figuruje na tajném „black listu“, seznamu pro režim nežádoucích osob, který prezident Lukašenko nařídil vypracovat. EU totiž zakázala vstup pěti prominentům běloruského režimu za zfalšování voleb a za podezření z únosů dodnes nezvěstných opozičních politiků a novinářů.

Řekni ďáblovi ne

Soukromá cesta poslanců-hudebníků začala otevřením výstavy fotografií zapůjčené českým sdružením ANO pro Evropu v sídle opoziční Běloruské lidové fronty (BNF). Výstavu událostí od sovětské okupace v roce 1968, přes fotografie z disidentského prostředí a Sametovou revoluci až po náš loňský vstup do EU otevíral předseda BNF Vincuk Viačorka a český vyslanec (pozici velvyslance v Bělorusku Česko z politických důvodů neobsadilo) Vladimír Ruml, který se v mezích diplomatických pravidel ve prospěch demokratických sil velmi angažuje.

Poslanci zahráli na kytary a zazpívali a pak se všichni přesunuli do prostor ambasády, kam byl koncert z klubu na poslední chvíli přeložen. V sále našeho velvyslanectví byla instalována druhá část výstavy – portréty českých osobností (Václav Havel, Tomáš Halík, Jiří Pehe, Jiřina Šiklová, Ivan Klíma, Leo Pavlát, atd.), které zároveň odpovídaly na otázku, co očekávají od vstupu Česka do Evropské unie.

Téměř dvouhodinový koncert, při kterém poslanci hráli pro padesátku přítomných mimo jiné Krylovo „Veličenstvo kat“ či Vodňanského „Přicházejí naši maršálové“ zakončil hit nepřítomného Sváti Karáska „Řekni ďáblovi ne“. Pro většinu místních zcela absurdní situace – členové parlamentu hrají a zpívají na pódiu, navíc v tričkách s portréty režimem zavražděných opozičních politiků.

Běloruská Katyně

Před pondělním odjezdem ještě poslanci navštívili jedno z nejděsivějších míst běloruské historie – les v Kuropatech u Minsku, kde bylo na konci 30. let bolševiky popraveno více než dvě stě padesát tisíc lidí, včetně prakticky celé tehdejší běloruské inteligence. Teror připomínají v lese stovky dřevěných křížů vztyčených na začátku devadesátých let a kamenná lavička věnovaná americkým prezidentem Billem Clintonem před deseti lety. Odhalování komunistických zločinů v Kuropatech mladými historiky představovalo jeden z významných impulsů ke zrodu první generace běloruské demokratické opozice ve druhé polovině 80. let.

Návštěva českých poslanců měla především symbolický význam. „Víme, jak důležitá je pro opoziční síly izolované totalitním režimem podpora z demokratického Západu“ , říká Petr Bratský a dodává: „Lukašenkův režim naštěstí nedokáže pochopit, proč se tři poslanci seberou, aby jen tak zahráli na kytaru pro několik desítek opozičních aktivistů.“Poslankyně Fischerová jej doplňuje: „Peníze jim nevezeme, tiskoviny nepašujeme, tak jsme pro režim v jeho logice vlastně neškodní. Ale opozice ví, že svět – a Česko zvláště – za Bělorusy a proti zdejšímu režimu stojí“.

Utahování šroubů

Václav Havel a více než desítka dalších českých osobností založila v červenci 2003 Výbor pro svobodné Bělorusko. Ten spolupracuje s nevládními organizacemi na symbolické i praktické podpoře běloruské opozice. Za Havlovy účasti se v pondělí konala v českém senátu prezentace zprávy o stavu lidských práv v Bělorusku, kterou vypracovala běloruská nevládní organizace Viasna zabývající se monitorováním porušování lidských práv a podporou nespravedlivě odsouzených lidí.

Aktuálnost podpory běloruské opozice stoupá spolu se stupňující se represí režimu proti občanské společnosti. Lukašenko se zdá být stále nervóznější z toho, že jej smete podobná revoluce, jakou již poznali postsovětší vládci Gruzie, Ukrajiny a Kyrgyzstánu. I proto v minulých týdnech odsoudil na tři roky nucených prácí organizátory demonstrací proti zfalšování loňského referenda a nyní probíhá soud s těmi, kteří demonstrovali letos 25. března, v den výročí běloruské nezávislosti.

Rámeček:

Česko se u zdejší opozice těší mimořádné oblibě a to nejen z historických důvodů. Kodifikace běloruského jazyka, dnešní režimem řízenou rusifikací potlačovaného, je spjata s překladem bible do běloruštiny Františkem Skarynou roku 1517 v Praze. Československo poskytlo po bolševickém potlačení krátké běloruské samostatnosti (1918) azyl mnoha politickým uprchlíkům. Je smutnou skutečností, že si pro velkou část z nich přišla (běloruským rodákem Džeržinským založená) NKVD v květnu 1945 a odvlekla je do lágrů na Sibiři, z nichž se velká část již nikdy nevrátila. Také v současnosti je Praha významným centrem podpory protilukašenkovské opozice a místem azylu několika opozičních lídrů.

Rámeček II:

7. května nařídil Lukašenko přejmenování dvou hlavních minských tříd Fratiška Skaryny (národní buditel) a Petra Mašerova (hrdina běloruského partyzánského hnutí a později první tajemník běloruské komunistické strany) na prospekty Nezávislosti a Vítězství. Původní jména přidělil zapadlým ulicím hlavního města. Proti tomuto kroku, jímž prezident zneužil výročí konce druhé světové („Velké vlastenecké“) války k potlačení historického povědomí Bělorusů, protestovali v centru města váleční veteráni a intelektuálové, kteří v tichém protestu nesli citáty z děl F. Skaryny. Policejní složky jim však transparenty sebraly a skupinu rozehnaly.