Turbulentní start českého mandátu se nesl ve znamení dvou závažných krizí, bylo třeba čelit chronickým problémům Evropské unie i flexibilně reagovat na nové impulsy ve vztazích s USA, Ruskem, Izraelem a Palestinou, Íránem, Severní Koreou, Zimbabwe a dalšími hráči. Evropa se všemi pro a proti v přímém přenosu. A režiséry bychom měli být my. Jak si vedeme?

Gaza, plyn, Entropa

Nejkomentovanější událostí našich předsednických začátků by se daly shrnout do těchto tří slov – Gaza, plyn, Entropa. Jejich řešení se ujali tři muži. Ministr Schwarzenberg se s doprovodem evropských diplomatů vypravil na Blízký východ. Ve stejné době odcestoval do regionu také prezident Sarkozy. Konkurence, nebo komplementární akce? Zodpovědnost Francie jako předsedy Rady bezpečnosti OSN, nebo osobní ambice prezidenta stát se mírotvorcem? Příměří bylo tváří v tvář humanitární katastrofě uzavřeno. Kdo se o to zasloužil nejvíc? Znamená to krok ke komplexnějšímu řešení?

Podobně se můžeme ptát v případě plynové krize. Zde se angažoval premiér Topolánek – neúnavně cestoval, tahal za nitky doma i ve světě. Dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou byla nakonec podepsána. Přiměly k tomu obě strany motivy politické, ekonomické, nebo došlo na kompromis zprostředkovaný českým předsednictvím? Přežije dohoda příští zimu?

A konečně Entropu si vzal na bedra vicepremiér Vondra. Jakkoliv obsahově je instalace nesmírně zajímavá a inspiruje i provokuje širokou veřejnost, organizačně a komunikačně nebyl projekt zvládnutý. Místo skutečné práce se pak Vondra nestačil omlouvat.

Předsednictví pod povrchem

Mnoho zajímavého se dělo i mimo velká mediální témata. Na zasedání ministrů financí předložilo české předsednictví návrh, podle něhož by Unie měla po finanční injekci do ekonomiky začít společně snižovat rozpočtové schodky. Ministři vnitra diskutovali vzájemné uznávání rozhodnutí v trestních a civilních věcech, tedy zejména eurozatykač, „evropské“ rozvody a otázky dědictví. Ministři práce a sociálních věcí zase jednali o mateřských školách, ministři zemědělství o aktuální situaci na trhu s mlékem. Témata možná ne tolik atraktivní, ale stále velmi podstatná součást předsednické práce.

Premiér jako vyměněný

Předsednictví je nejen o tématech, ale také o lidech. Mirek Topolánek, ačkoliv doma dlouhodobě čelí závažným obtížím, ukázal za poslední měsíc svou druhou, „evropskou“ tvář. Kdo by to čekal? Premiér se na tiskových konferencích usmívá, je vstřícný. Předsednictví mu svědčí. V rámci řešení složitých krizí si podává ruce se světovými politickými špičkami a telefonuje si s nimi – i když k tomu potřebuje služby tlumočníka – jako se „starými známými“.

Stal se tak jedním ze symbolů atmosféry prestiže a světové pozornosti, která na Čechy pochopitelně působí opojně. Jeho popularita vzorstla, mluví se o něm jako o muži, který by mohl vystřídat Vladimíra Špidlu na postu evropského komisaře.

Jeho energie a aktivita se zatím navíc obešla bez hvězdných manýrů. Jen jednou se stylizoval do role muže, který dokáže vyřešit vše a hrubě se mu to nevyplatilo. Na tiskové konferenci o plynové krizi sebevědomě prohlašoval, že se do ČR nevrátí, dokud nebude plyn opět proudit. Tehdy musel sklonit hlavu. Obnovení dodávek trvalo téměř další dva týdny.

Zuřivá kritika opozice

Signálem, že se předsednictví daří – minimálně z pohledu domácího publika – je chování opozice. Ta se snaží na vládě nenechat nit suchou a denně vydává prohlášení o chybách Topolánkova týmu. Možná se jedná jen o důsledek přechodného nadšení Čechů z unikátní role Prahy v Evropě – předsednictví je přeci jen stále poměrně čerstvou záležitostí, možná ale může Jiří Paroubek začít litovat, že se v přesvědčení, že jeho drtivému vítězství v jakýchkoliv nadcházejících volbách nestojí nic v cestě, nedohodl s vládou na nějaké formě „příměří“.

Mohl by tak namísto urputné snahy kritizovat co se dá, působit konstruktivně. Úspěch předsednictví tak mohl být i jeho úspěchem. Nyní je spíš zlým snem, který se pomalu naplňuje. Pro Novinky.cz se k věci dokonce vyjádřil Miloš Zeman – podle jeho slov Topolánkova vláda zatím předsednictví zvládá velice dobře. On sám se prý nebojí „protivníka“ pochválit, pokud je důvod.

Co na to pan prezident?

Největším strašákem v souvislosti s českým předsednictvím se stala role prezidenta Klause. Ohrozí svými kontroverzními výroky důvěryhodnost předsednické země? Jakkoliv formálně nemá prezident mnoho nástrojů a vláda se jej snaží z předsednických akcí poněkud eliminovat (bude například hostit summit s Kanadou, kde se očekává, že nemůže napáchat tolik škody). Václav Klaus se ovšem nepřestává vyjadřovat ke každému kromu předsednictví.

Na úvod se zapletl do diplomatické roztržky s členy Evropského parlamentu, psychicky „ranil“ prezidenta Sarkozyho nevyvěšením evropské vlajky na Hradě, demonstrativně se neúčastnil slavnostního zahájení v Národním divadle, původně odmítnul prosby ukrajinského prezidenta Juščenka o zprostředkování v plynovém sporu s Ruskem s tím, že jde o bilaterální problém, Bulharsku se osobně omluvil za skandální Entropu a na úrovni komentářů a publikací se dál věnoval Lisabonské smlouvě. Naposledy vystoupil v Davosu, aby světu připomněl, že globální oteplování je jen mýtus. Vytrvalé. Osobité. Konstruktivní?

Zvykáme si, učíme se

České předsednictví se učí za pochodu. První měsíc se proto neobešel bez chyb. Mnohokrát byl zmiňován nešťasný výrok mluvčího Potužníka o akcích Izraele, který nereprezentoval postoj celé EU, jak se od předsednictví očekává. Zřejmě největší český přešlap, který vyvolal okamžitou vlnu reakcí zahraničního tisku. Na chvíli se zdálo, že dochází k přelomové situaci – Evropa si ze dvou znepřátelených stran poprvé jasně jednu zvolila. I když byla fáma v zápětí dementována, ostudě se už zabránit nedalo. Z podobné pozice byl kritizován i Topolánkův projev v Evropském parlamentu.

Podařily se však i skutečné „kachny“ – Financial Times upozornily, že na oficiálním webu předsednictví visela informace o setkání Topolánka „s ruským prezidentem Putinem“ a hned se tisk ptal: Vědí vlastně Češi, kdo je kdo v Kremlu? Pro CNN zase hovořila za české předsednictví údajná mluvčí Emma Smetanová, dvacetiletá studentka, která ve skutečnosti pracuje pouze jako asistentka kanceláře J. F. Potužníka.

A v kalendáři předsednictví jsme se i my dopustili dnes prakticky již tradičního omylu publikací EU a zaměnili lotyšskou vlajku za litevskou. Tyto zbytečné školácké chyby jsou spíše úsměvné a zjevně nevznikly úmyslem, ale jen hloupou chybou „v procesu“. Profesionálně ale rozhodně nepůsobí. Navíc média mají tendenci přinášet takové zprávy raději než předsednictví věcně analyzovat.

Plus za snahu

Jaké je tedy zatím české předsednictví? Bezpochyby lepší, než mnozí čekali. Možná z počátku trochu naivní – zejména v očekáváních, co může zvládnout, ale katastrofické scénáře se zatím nenaplnily. Evropská unie není na kolenou a v jejích rozvalinách se neprohánějí divocí euroskeptičtí Češi.

Švédská ministryně pro evropské záležitosti Cecilia Malmström minulý týden řekla, že „navzdory brutálním vnějším podmínkám zvládá ČR předsednictví velmi dobře“. Mírný optimismus je na místě. Ale bezpodmínečně spojený se snahou poučit se z vlastních chyb. Ne vše se podařilo. Prvním měsícem ale předsednictví nekončí, naopak. Je třeba, aby nám podobný elán, vydržel ještě – alespoň – následujících pět.