Důvodem není ani fakt, že krize zasáhla i státy v dané oblasti, ale spíše dlouho přetrvávající spory, sociální problémy a napětí v rozdělené společnosti. Přičemž nesmíme zapomenout, že tyto státy jsou nebezpečně blízko a nestabilní sousedé mohou také ovlivnit celou Unii. To jsou hlavní důvody, proč by měla mít Evropská unie dominantní zájem na tamních probíhajících procesech a událostech. Výjimkou není ani Kosovo, které je v procesu směrování za stabilitou s pomoci EULEXu jako i v procesu budování státu – nejnověji s vlastní armádou.

Působení Unie v Kosovu protřednictví EULEXu

Západní Balkán je již dlouho oficiálně prioritou EU kvůli snaze podporovat stabilitu v Evropě. Jedním z projevů této snahy Unie jsou zahraniční mise zastřešované druhým pilířem Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). V Kosovu je touto misí EULEX, která je největší civilní mise EU zahrnující celkem 3000 lidí s cílem asistovat při budování právních a policejních institucích.

Za předchůdce EULEXu je možné považovat misi OSN UNMIK, která de facto nemohla vykonávat své pravomoci po tom co kosovská ústava dne 15. června 2008 vešla v platnost. Nedošlo však k nahrazení, ale částečně převzetí pravomocí a paralelnímu fungováni těchto misí, což vyvolalo na začátku obavy z odtržení území obývaných Srby od Kosova. EULEX navzdory odporu začal působit pod podmínkou, že bude mít ,,neutrální charakter“, 9. prosince 2008 s mandátem na 28 měsíců. Původní rozpočet byl stanoven na 205 milionů euro za prvních 16 měsíců. Šéfem se stal Francouz Yves de Kermabon, který v letech 2004 až 2005 vedl misi KFOR a následně se stal poradce Javiera Solany právě v otázce Kosova.

Programová strategie EULEXu stanovuje hlaví úkoly mise, které jsou zaměřené na tři hlavní oblasti: policie, justice a celní záležitosti. Cíle v každé ze zmíněných oblastí se upravují a přehodnocují po uplynutí šesti měsíčního cyklu, aby nasměrovali organizace k větší zodpovědnosti, trvalé udržitelnosti, multietnicitě, nezávislosti od vnějších politických zásahů a k dodržování evropských standardů. Ve vztahu k vzniku nové kosovské armády je nejdůležitější pilíř týkající se policie, protože násilnosti nejen ze strany Srbu ještě neutišily.

Jak již bylo zmíněno, EULEX má nejen poradní funkci na ústřední jako i regionální úrovni, ale také má za úlohu monitorováni a podporu nových kosovských policejních složek. Zodpovědnost však nesou kosovské instituce. Po prvním šesti měsíčním cyklu se očekávají od mise prví výsledky, které byli definované v programové strategii. Jde například o pomoc EULEXu novým policejním složkám při definováni jejich budoucí identity v boji s organizovaným zločinem. V rámci šesti měsíčního působení bude EULEX pomáhat s dosáhnutím předem stanoveného počtu příslušníků národních menšin a žen ve strukturách, nebo bude tato mise nápomocná při kooperaci s členskými státy EU, respektive jejími zástupci. Je nutné podotknout, že EULEX se specializuje na poskytování podpory ve 4 oblastech: týkající se hraníc, zločinu, operacích a administrativy.

Kosovská armáda

Její počátky sahají k unilaterálnímu vyhlášení nezávislosti. Vytvoření jednotky předpokládal i Ahtisaariho plán. Formální vznik Kosovských bezpečnostních sil – KSF přišel ale skoro rok po tomto činu – 21.ledna.2009. Nahradily tak jen o den dříve rozpuštěné jednotky civilní ochrany – KPC. Kosovské bezpečnostní sily mají být multietnické pod demokratickou kontrolou. Dokonce se má dbát na to, aby její členové uměli albánsky a zároveň srbsky. Počet členů nových sil se vyšplhal na 2 500 členů a přibližně 800 dalších v záloze. Zastřešování poskytuje kosovským silám mise KFOR. Proto je důležitá spolupráce právě mezi EULEX a KFOR, jelikož výsledkem probíhajících procesů ve zmiňovaných složkách je snaha o směrování k budováni stabilnějšího státu a tedy posilnění státnosti. Význam ustanovení Kosovských bezpečnostních sil spočívá také v jejich podporní silové funkci pro vládu. Po vypuknutí obav, že nové bezpečností složky nebudou usilovat o bezpečnost, ale že jde o militarizaci pro budoucnost se Kosovský premiér Hašim Tači snažil ubezpečit, že armáda bude následovat kroky policejných složek na které dohlíží EULEX a budou plnit západní standardy NATO.

V úvodní fázi fungování nespadají pod KSF tanky či těžké dělostřelectvo. Součástí není ani letectvo. Spíš jde o lehké zbraně. Za několik let trvajícího výcviku, který odstartoval 2. února ve Vučitrnu, bude nést zodpovědnost především NATO, které prostřednictvím svého mluvčího Appathuraia avizovalo vznik kosovských sil.
K vzniku nových kosovských sil se vyjádřil taky srbský prezident Boris Tadič, který považuje vznik nových bezpečnostních sil za neakceptovatelné, přičemž zdůraznil, že mír nastane v Kosovu jenom tehdy když ,,jižní province“ odzbrojí. Svůj postoj a argumenty vyjádřil v mediích generálním tajemníkům OSN a NATO.
Tadič však není jediný, kdo se dívá na nové sily s nedůvěrou. Připojili se k němu nejen Bělehrad, Srbové a kosovští Srbové z obavy nových etnických čistek, ale také Ministr pro Kosovo-Metohija Goran Bogdanović, který se odvolává na rezoluci Rady Bezpečnostní OSN č. 1244 stanovující, že KFOR je jedinou ozbrojenou složkou která, může působit na území Kosova a vytvoření armády by znamenalo porušením této rezoluce.

I když NATO namíta, že nejde o armádu, nýbrž o lehce ozbrojený ůtvar, nenapomohlo to uklidnění situace a období před prvním výročím nezávislosti Kosova se tak neobešlo bez nepokojů v Mitrovici, kde několik tisíc Srbú protestovalo proti vzniku KSF.

Z pohledu ČR a českého předsednictví…

Již od únoru 2008, kdy provincie Kosovo vyhlásila nezávislost, panují po celém světě nejednotné reakce a Evropská unie není výjmkou. Na jedné straně se Kosovo dočkalo uznání ze strany Spojených Států a většiny zemí EU mezi nimi i České Republiky na straně druhé bylo vytvoření popudem na vlnu násilí ze strany Srbů. Ani OSN, NATO ani Evropská Unie nedokázaly najít způsob, jak vyřešit problematiku samostatnosti srbské provincie Kosovo a předejít následným násilnostem a politickým sporům.

Tradice působení ČR v Kosově probíha od ukončení bojů v roce 1999 se zaměřením na ochranu bezpečnosti, hospodářsku obnovu a demokratizaci Kosova. Čeští vojáci se podílejí na stabilizaci regionu nejen v misi KFOR (poslední vojáci české armády odletěli na tuto misi v lednu 2009, kde budou působit půl roku), ale taky v UNMIK, OBSE nebo nejnovší misi EULEX, v rámci které má do Kosova má zamířit i 43 žen, tedy největší počet žen v jediném kontingentu za působení české armády v zahraničí. Součástí kontingentu je i záložní rota 106 vojáků z Liberce, kteří zatím zůstávají doma a jsou připraveni v případě potřeby posílit mezinárodní jednotky v Kosovu. Velkou zkouškou na začátku působení byly právě chvíle před 1. výročím Kosovské samostatnosti, které připadlo na 17. února 2009. Čeští vojáci mají za úkol dohlížet na území o rozloze zhruba 750 km², které zahrnuje i 85 km hranice mezi Kosovem a Srbskem. V dlouhodobe perpektívě se snaží ČR přesouvat pomoc z oblasti humanitární do oblasti hospodářské.
Na rozdíl od francouzského předsednictví můžeme během českého předsednictví očekávat lehkých útlum aktivity v oblasti SZBP. ČR se bude soustředit převážně na již probíhající mise a zvláštní důraz přitom bude klást na angažovanost na západním Balkánu, na Blízkém Východě a v postsovětském prostoru (mise EUFOR, EULEX a pozorovatelská mise v Gruzii). Česká republika se ale bude muset během svého předsednictví věnovat i relativně vzdáleným zájmům české zahraniční politiky, a to např. řešení situace v Kongu.

Zvláštní pozornost zaměří ČR na Kosovo, prostřednictvím civilní mise EBOP (Evropské bezpečnostní a obranné politiky) EULEX a dalších nástrojů EU. Otázkou číslo jedna, i když problematickou, se stane úsilí o postupnou normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem a jejích regionálni spolupráci. Jde o cíl, který je možné splnit v střednědobém horizontu 5 nebo 10 let a ne za 6 měsícu českého předsednictví, proto by se měl stát části dlouhodobého kontinuálního programu každého nasledujíciho předsednictví.

Pracovní program českého předsednictví dokonce počítá s co možná nejplnějším zapojením Kosova do SAP. Jak se dále uvádí, prostřednictvím civilní mise Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP) a dalších nátrojů SZBP bude EU nést ,,odpovědnost za stabilitu a bezpečnost v Kosovu, k níž se EU přihlásila“. Prioritou bude rovněž podpora posilování občanské společnosti, mezilidských kontaktů a pokroku zemí regionu západního Balkánu k dosažení vízové liberalizace na základě splnění podmínek stanovených v cestovních mapách.

Doporučení pro české předsednictví

I když české předsednictví muselo v prvních dní svého fungováni čelit hned finanční a energetické krizi, nemělo by zapomínat ani na Balkán a věnovat mu dostatek pozornosti. Nedostatky je možné najít především v potrebě zlepšení informovanosti české veřejnosti o civilních misích EBOP a široké palete nástrojů EU ke zvládání krizí.
Česká Republika by se v rámci svého předsednictví mela snažit sjednotit hlas Evropy a to nejenom v otázce Kosova. Jak poznamenal v 70. letech již Henry Kissinger, Evropa stále nemá jednu telefonní linku. Proto do doby než Unie bude mít jednotné stanovisko, můžeme očekávat, že to bude nahrávat spíše druhé straně a to především Rusku.
Je nutné více podporovat snahu zemí v jejich Stabilizačním a asociačním procesu. Bohužel, situace žádá vnější motivaci z důvodu selhání té vnitřní. Pokrok v reformách pomůže přiblížit jednotlivé státy a tak ulehčí jejich budoucí spolupráci. Proto by mělo nové předsednictví více hledat motivující faktory a snažit se je uplatňovat při své prezentaci v těchto krajinách.

Neméně důležitým krokem je potreba dohlížet na probíhajíci mise. Unie by měla na začátku nést odpovědnost za bezpečnostní situaci v Kosovu, která by se pomalu přenášela na nově vytvořené jednotky. Samozřejmě, vše pod dohledem Unie.

Česká Republika by se neměla tolik ohlížet za minulým předsednictvím Francie a srovnávat každý svůj krok a to především ve společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP). ČR by si měla jít za svými cíly které tak hrdě hlásala na začátku svého předsednictví. Definovat svůj postoj vůči západnímu Balkánu jasně, a pomoct mu zvládnout tuto kritickou situaci a nastolit mír, rovnost, demokracii a pořádek.