Musím předeslat, že jako volič jedné z méně úspěšných stran mohu být s výsledky voleb spokojen jen těžko. Příliš však nerozumím komentářům, které líčí výsledky voleb jako bezmála národní tragédii. Jistě, politický systém se stal fragmentovanějším, než jsme byli zvyklí, stále uvědoměle stalinističtí komunisté posílili a v panu Okamurovi dostal parlament „důstojného“ nástupce Miroslava Sládka. Výsledky voleb lze ale číst s mnohem větším optimismem, než předchozí věta napovídá.

Za prvé, voliči znemožnili vznik vlády ČSSD s podporou komunistů. Ti, kteří dlouhodobě argumentují, že KSČM se musí znemožnit účastí ve vládě, aby její podpora konečně klesla, zapomínají, že tato možnost nebyla diskutována. Komunisté měli vládu sociálních demokratů podpořit, nikoliv se jí účastnit. Dostali by se tak do funkcí, které by byly mnohem méně viditelné a hůře kontrolovatelné než ministerský post, čímž by KSČM posílila svůj vliv, aniž by nesla přímou politickou odpovědnost. Pokud nejsme fanoušky normalizačního období, těžko jsme se z této představy mohli radovat.