Je velmi dobře možné, že až se bude jednou s odstupem psát moderní irácká historie, tak bude květen 2020 vnímaný jako přelom. Jeho asi nejsnáze pozorovatelným projevem je získání parlamentní důvěry pro vládu Mustafy al-Kázimího, který se tak stal novým iráckým premiérem. Irák tím ukončil půlroční faktické bezvládí, které započalo po masových demonstracích minulý podzim, které z pozice iráckého premiéra sesadily proíránského Ádila Abd al-Mahdího. Ten pak zemi řídil dále jako „přechodný“ nebo též „opatrovnický“ premiér než bude nalezena jeho náhrada a vyslovena důvěra.

To se ale dlouho nedařilo. Nejdříve neuspěl Muhammad Tawfíq Alláwí ve své snaze získat potřebnou podporu mezi poslanci a po něm neuspěl ani Adnán az-Zurfí, od nějž se postupně začali distancovat i jeho podporovatelé. Právě kampaň proti az-Zurfímu, bývalému guvernérovi provincie Nadžaf, který byl vnímán jako silně proamerický kandidát, byla plně v režii Íránu. Nový velitel Jednotek Quds Esmá’íl Qá’ání se osobně vypravil do Bagdádu, aby az-Zurfího úspěchu zamezil, což se podařilo.

Dopady virové pandemie
Zdálo by se tak, že vše běží podle starých zaběhlých kolejí, kdy Írán dokáže úspěšně prosazovat jemu nakloněnou personální politiku uvnitř Iráku, nicméně od doby az-Zurfího neúspěchu se mnoho změnilo, konkrétně naplno vypukla pandemie viru covid-19. Že tato celosvětová krize bude mít politické dopady je už teď jasné a dá se vhodně ilustrovat iráckým příkladem.

Írán byl po Číně první zemí, u které pandemie propukla naplno a zasáhla tak nepřipravený stát velmi tvrdě. Kromě značného počtu nakažených i obětí se pandemie projevila hlavně silným dopadem na už tak stagnující íránskou ekonomiku. K tomu se přidal celosvětový pád cen ropy, na níž je Írán finančně závislý, byť ne v takové míře jako arabské ropné státy Perského zálivu anebo právě Irák. Nedostatek možností prodat svoji ropu je navíc v íránském případě ještě více komplikován americkými sankcemi. Situaci zhoršující se ekonomiky, která nebyla nijak silná ani před koronavirovou krizí už musel íránský režim řešit a zdá se, že se vydal cestou dohody s USA a to právě o Iráku.

USA totiž velmi záleželo na tom, aby se Irák stabilizoval a aby v jeho vedení byl někdo, s kým mohou Američané vyjednávat, což minulý premiér Abd al-Mahdí nebyl. Irák se totiž nalézá snad v ještě svízelnější situaci než Írán – koronavirus jej zasáhl s nebývalou silou, navíc počet případů se v posledních dnech radikálně zvyšuje. Vládní protivirová opatření totiž narážejí na odpor Iráčanů, kteří se bojí se nechat testovat nebo léčit ze strachu ze společenského stigmatu s tím spojeného. Irácká ekonomika kolabuje, neboť je zcela závislá na ceně ropy a o neútěšné politické situaci už byla řeč. Této krize i vnitřní rozštěpenosti Iráku a faktu, že Irák je kolbištěm mezi USA a Íránem, využívá ve stále zvýšené míře takzvaný Islámský stát, jehož aktivity po jistém útlumu znovu nabývají na síle.

Více se dočtete v původním vydání článku Matěje Denka pro Aktuálně.cz.