Navzdory domácím problémům ale zůstává Írán velkým hráčem na poli mezinárodních vztahů. V souvislosti s oslavami výročí se Teherán pochlubil svými vědeckými úspěchy. Nejprve úspěšně  otestoval raketu, která je schopna vynést na oběžnou dráhu satelit, a v úterý oznámil, že začal obohacovat, ve svém zařízení v Natanzu, uran na 20 procent. Vesmírný i jaderný výzkum jsou pro Írán otázkou prestiže a navíc íránským vědcům umožňuje získávat důležité znalosti a dovednosti. Ty mohou být klíčové v případě, že se íránští političtí představitelé rozhodnou využít vlastní jaderný výzkum k výrobě jaderné zbraně.

Írán se k demonstraci svých vědeckých úspěchů odhodlal v době, kdy čelí vzrůstající nevoli mezinárodního společenství, které po Teheránu požaduje naprosté zastavení obohacování. Především pro amerického prezidenta Obamu bude testem jeho schopností prosadit své vize na mezinárodní scéně. Navzdory tomu, že USA mají s Íránem od roku 1979 velice napjaté vztahy, Obama po svém zvolení nastavil vůči islámské republice přívětivější tvář, postavil se do čela diplomatických vyjednávání o íránském jaderném programu a zřejmě dokonce přesvědčil Izraelce, aby na nějakou dobu přestali hrozit útokem na íránská jaderná zařízení. Vše se ale zdá marné a Írán odmítá na Obamovy nabídky recipročně reagovat. Po roce vstřícnosti tak zřejmě dojde k přehodnocení americké strategie. Vzápětí po oznámení o pokračujícím procesu obohacování uranu přitvrdily Spojené státy v sankcích proti Teheránu. Sankce se nyní budou týkat i těch společností, které obchodují s Revolučními gardami. Tyto jednotky dnes v Íránu nejsou jen důležitou součástí bezpečnostního aparátu, ale mají pod kontrolou i velké ekonomická odvětví, například stavebnictví.

Bez pomoci dalších klíčových hráčů ale Obama v tlaku na Írán těžko uspěje. Stěží může očekávat pomoc od Číny, která je íránských největším obchodním partnerem a navíc jako největší věřitel USA může Obamovy žádosti o pomoc při uvalení sankcí proti Íránu do značné míry ignorovat. Rusko si určitě nepřeje jadernými zbraněmi vyzbrojený Írán, ale ještě důležitější je pro Moskvu získat od Američanů co nejvíce ústupků. Zrušení plánu na výstavbu raketového obraného štítu na území Polska a ČR byl jen prvních z nich. Bohužel, ani při jednání s EU to Obama nebude mít snadné. Evropské země totiž hrají dvojí hru. Na jednu stranu kritizují Írán za porušování lidských práv a významně zvedají obočí vždy, když Írán oznámí, že pokračuje ve svém jaderném programu. Na druhé straně ale evropské firmy s Íránem čile obchodují. Na čele se drží italské společnosti, které neváhají dodávat Teheránu technologie v oblasti satelitní komunikace, či výstavby tunelů. Nebrání jim v tom ani vědomí toho, že satelitní komunikace je dnes klíčová například pro navádění střel a že Írán je schopen schovat hluboko do podzemí podstatnou část svého jaderného výzkumu.  Německý Siemens má v Íránu velice široké pole působnosti a společně se společností například Nokia přispěl k tomu, že íránský režim je mnohem lépe schopen monitorovat komunikační kanály jako mobily a emailovou korespondenci, tedy hlavní komunikační prostředky opozice. Rakouský ÖMV je zapojen do íránského energetického sektoru.

Pod tlakem USA a nevládních organizací začínají evropské firmy přehodnocovat svojí spolupráci s Íránem. Tento proces je ale zatím velice pomalý. A tak zatímco si můžeme klást naivně otázku jak je možné, že mezinárodní společenství není schopné zaujmout proti represivnímu režimu v Teheránu jasnější stanovisko opřené o rozhodné sankce, odpověď musíme hledat někde mezi těmi, kteří na Írán pohlíží především jako na lukrativní trh.