Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Na řadě je al-Muhádžir

Filip Moravec / Ed. 22. 2. 2016

Zabití vůdce irácké al-Káidy Abú Músy al-Zarkávího znamenalo pro administrativu prezidenta Bushe úspěch, který nutně potřeboval pro alespoň částečnou obnovu legitimity tažení v Iráku. To není samo o sobě nic nového. Stejně však uvažovali i teroristé. Jmenování Zarkávího nástupce proto následovalo prakticky bezprostředně po jeho smrti. Pro al-Káidu bylo totiž důležité dát co nejdříve najevo neotřesitelnost a schopnost nahradit vůdce novou osobností. Všechna světová média, ale i odborníci na terorismus, se však ihned začali potýkat se zapeklitou otázkou: Kdo je vlastně nový vůdce al-Káidy v Iráku?

Všichni prchnou

Pátrání po novém vůdci odboje proti vojákům spojeneckých sil, především Američanům, ale i proti iráckým šíitům a často i sunnitům, není vskutku jednoduché. Neexistuje prakticky žádný spolehlivý zdroj, který by o něm poskytoval jakoukoli informaci. Nikdo neví jistě, jak vypadá, kolik mu je let ani odkud pochází. Nikdo v tomto případě znamená jak média, tak přední odborníky a pravděpodobně i americké zpravodajské služby. První útržkovité informace, které přinesl velmi dobře informovaný server Debka, hovořily jako o možném Zarkávího nástupci o Abdalláhu Bin Rašídu al-Bagdádím. Na svých stránkách se na nového vůdce přitom pasovala další symbol násilí v Iráku, Zarkávího spolupracovník Abú Abdulrahmán al-Irákí. Později se objevilo jméno Abú Hamza al-Muhádžir. U něj však platilo informační embargo dvojnásob – žádná fotografie, místo původu či datum narození, natož hodnost nebo narážka na úlohu při atentátech na civilisty, policii a armádu. „Tato osoba nebyla nikdy uvedena v žádném textu, na audio či videomateriálu al-Káidy. Podle mých informací nebyl zmíněn ani americkou armádou v Iráku,” říká Evan Kohlmann, americký expert na globální terorismus. Jde tedy jen o přezdívku, nebo dokonce o úplně smyšlenou postavu a ve skutečnosti je irácká al-Káida bez vedení? S přibývajícím časem se informace o al-Muhádžirovi vynořují. Pojďme proto na chvíli předpokládat, že tato postava skutečně existuje.

Vše nasvědčuje tomu, že al-Muhádžir je skutečně jen krycím jménem pro někoho jiného. Byť je to pro al-Káidu neobvyklá taktika, slouží krycí jméno pravděpodobně pro ochranu nového vůdce před dopadením či zabitím. Nasvědčuje tomu i fakt, že al-Muhádžir byla jedna z přezdívek samotného Zarkávího. Kromě této měl i další – například Muhannad či Garib („cizinec“). Jméno navíc označuje imigranta, nový vůdce proto nemusí pocházet z Iráku. „Všichni budou poraženi a prchnou.” Tak znělo první prohlášení nového vůdce, které se objevilo na stránkách Šúry bojovníků za víru, tedy organizace zastřešující i al-Káidu v Iráku. „Tvým synům ze země dvou řek se vede dobře. Dnes jsou odhodlanější a silnější než kdykoli jindy. I když nevěřících je stále více, jsou poráženi, ponižováni a jejich nosy budou krvácet,” pokračují slova al-Muhádžira. Na první pohled je tedy vidět, že oproti Zarkávímu se nechtějí struktury al-Káidy nechat zahanbit. Dikce celého prohlášení odpovídá krvavé praxi posledních měsíců, kdy Zarkávího stoupenci podnikali ve jménu víry útoky téměř kdykoli, kdekoli a na kohokoli. Bezpeční si nemohli připadat už ani sunnitští Iráčané, byť teoreticky souvěrci al-Káidy.

Zaváhirího muž

Identita nového Zarkávího byla poodhalena až minulý čtvrtek. Mluvčí americké armády William Caldwell označil jako al-Muhádžira Abú Ajúba al-Masrího a dokonce byla prezentována jeho domnělá podoba. Jedná se o téměř neznámého spolupracovníka Zarkávího, který přišel do Iráku ještě před ním. Také u něj je však pravděpodobné, že jde jen o pseudonym (al-Masrí znamená Egypťan). I když informací o al-Masrím není mnoho, v materiálech amerických zpravodajských služeb u většiny jeho položek najdeme zelenou barvu – tedy nejvyšší důvěryhodnost.

Podle těchto zdrojů vstoupil v roce 1982 do egyptského Islámského džihádu, tedy militantní organizace, která je zodpovědná za množství atentátů na vládní představitele a jejíž kořeny sahají až k sunnitskému Muslimskému bratrstvu. Od poloviny 80. let stál v čele Islámského džihádu Ajmán Zaváhirí, současná dvojka al-Káidy. Obecně se má za to, že právě zde je klíč k al-Masrího budoucí kariéře – dobré vztahy se Zaváhirím jej přivedly někdy v roce 1999 do Afghánistánu, kde prodělal klasický výcvik v duchu al-Káidy v táboře al-Farúk nedaleko Kandaháru. Do Iráku přichází nejspíše v roce 2002, nezávisle na Zarkávím, a pomáhá vybudovat buňku al-Káidy v okolí Bagdádu. Je velmi pravděpodobné, že celou dobu udržoval se Zaváhirím kontakt a konzultoval s ním veškeré kroky. Americké zpravodajské služby se domnívají, že postupem času se vypracoval v oblasti výroby výbušnin a nástražných automobilových bomb, přičemž působil hlavně v jižní části Iráku. I proto je nyní na jeho dopadení vypsána odměna 50 tisíc amerických dolarů.

Co tedy znamená Zarkávího smrt a předpokládané al-Masrího vůdcovství pro iráckou al-Káidu? Bezpečnostní experti upozorňují, že již samotná symbolika přezdívky al-Muhádžir mnoho napovídá. Může totiž naznačovat snahu nového vůdce částečně ustoupit od domácích útoků a obrátit se naopak s větší intenzitou ke „vzdálenému nepříteli“ v duchu Bin Ládinovy strategie. Al-Muhádžir by mohl k obnovení vztahů se šéfem al-Káidy například využít útoků proti Jordánsku či Saúdské Arábii. Zároveň by se tak odlišil od Zarkávího, kterého Bin Ládin kritizoval právě za vnášení rozbrojů mezi muslimy a odvracení pozornosti od boje se Západem. Loni se k němu přidal i Zaváhirí, když napsal Zarkávímu kritický dopis, označující boj proti šíitům za zbytečné mrhání silami v boji s úhlavním nepřítelem – americkou armádou. Další, byť nepatrný náznak, je obsažen ve zmíněném al-Muhádžirově prohlášení, které není výslovně namířeno proti šíitům, ale zejména proti kolaborantům s Američany. A konečně, pokud opravdu al-Muhádžir rovná se al-Masrí, pak je vysoce pravděpodobné, že bude usilovat o obnovení dobrých vztahů alespoň se Zaváhirím.

Celkově lze tedy předpokládat, že ze strany irácké al-Káidy ubude domácích atentátů a její pozornost se zaměří na zahraniční cíle. Na druhé straně je obecně známo, že Zarkávího moc byla přeceňována a že skutečná kontrola al-Káidy nad iráckým terorem byla velmi sporná. Násilí na tamní půdě proto neustane, i kdyby al-Masrí iráckou scénu zcela opustil.

al-Hamás

Ať je nový lídr mezopotámské al-Káidy kdokoli, jedno je jisté. Organizace, která stojí za smrtí nejméně 500 Iráčanů, změnila se Zarkávího smrtí taktiku. Zmatek, který kolem al-Muhádžira nastal, je v rámci al-Káidy zcela novým fenoménem a pouze podporuje skutečnost, že celá organizace funguje již delší dobu více jako ochranná známka než skupina s jednotným vedením a strategií. Současný postup irácké odnože například nápadně připomíná chování palestinského hnutí Hamás, které podobnou taktiku zvolilo v roce 2004. Tehdy byli v rámci operací ve stylu targeted killing (stejně jako Zarkáví) zlikvidováni rychle po sobě jeho vůdci Jásín a Rantisí. Organizace tím ztratila pevné vedení, neboť po ruce nebyla žádná výrazná osobnost. Moc si mezi sebe rozdělilo několik osob, jejichž jména byla dlouho tajena, a o veškerých ozbrojených akcích začalo rozhodovat exilové vedení v Sýrii, aby se hnutí vyhnulo dalším cíleným likvidacím deklarovaných předáků. Postupně došel vývoj tak daleko, že prakticky fungovalo několik nezávislých buněk na palestinských územích i v okolních arabských zemích.

Hamás a al-Káidu nelze srovnávat doslova – v mnohém se liší. Pokud však přeci jen aplikujeme zmíněný vývoj na Irák, lze kromě dalšího mlžení kolem vůdců očekávat, že stoupne význam menších organizací, které jsou na al-Káidu napojeny. Jde například o Ansár al-Sunna, organizaci kontrolující velkou část iráckého území, zejména pak kolem Kirkúku a Mosulu. Na síle může díky slabší pozici al-Káidy získat také Ansár al-Islám, radikální organizace iráckých Kurdů o síle asi 700 mužů. Všechny podobné skupiny, jichž jsou další desítky, mají stejný hlavní cíl – odchod americké armády a získání vlivu v zemi.

Jeden ze zajímavých názorů do celé věci vnesl ve čtvrtek irácký národní poradce pro bezpečnost Muvafák al-Rubaí. Prohlásil, že „Zarkávího smrt je začátek konce al-Káidy v Iráku”. Ztrátou charismatického vůdce podle něj zesílí vnitřní spory a organizace se začne sama rozkládat. „Al-Káida trpí vážným mocenským vakuem a my doufáme, že se rozdrobí na více malých skupin,” dodal al-Rubaí. Do jaké míry se naplní jeho slova? Nebo naopak bude vycházet al-Muhádžirovi jeho nová taktika? Nelze než doufat, že na to vše bude mít vliv hlavně nový ministr vnitra Džavád al-Bulání, v jehož nestrannost jsou obecně vkládány velké naděje.

———————————-

Abú Hamza al-Muhádžir (Abú Ajúb al-Masrí?)

Narozen pravděpodobně v Egyptě kolem roku 1966;

kolem 1982 — vstupuje do egyptského Islámského džihádu;

1999–2000 — absolvuje výcvik v táboře al-Farúk v Afhánistánu;

2006 — stává se nástupcem Abú Músy al-Zarkávího v čele irácké al-Káidy.

Původní vydání: Na řadě je al-Muhádžir

Přejít
Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1245
mezinárodní bezpečnost 1284
terorismus 203
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz
Odebírejte naše novinky: