Česko-polské vztahy se v současné i připravované koncepci zahraniční politiky České republiky těší označením „strategické“. Politická váha Polska v EU roste a diplomacie našeho severního souseda čiší sebevědomím. Od vstupu do EU docházelo k prohlubování česko-polských vztahů. Poslední rok se ale nevydařil. Rozporuplný postoj k Ukrajině, nepromyšlené výroky premiéra a ministra obrany o posilování východního křídla NATO či úvahy nad novými kooperačními formáty ve střední Evropě vyvolaly ve Varšavě řadu otázek. Česká zahraniční politika hledala svůj nový obsah, což je vždy spojené s interní i veřejnou diskuzí. Na ose Praha-Varšava se však v důsledku toho více času zkonzumovalo vysvětlováním, než promýšlením nových společných projektů. Vzhledem k situaci na východ od nás ale na takové přemítání nebyla nejvhodnější doba.

Česko-polské vztahy doplácejí na to, že zatímco pro Poláky jsou Češi nejoblíbenějším národem, pouze pro 53 % obyvatel České republiky je Polsko sympatickou zemí. Severní soused obsadil v našich srdcích dvanáctou příčku a zařadil se namátkou za Maďarsko, Rakousko nebo Řecko. Tento nepoměr se v politických vztazích musel dříve nebo později odrazit. Skalní fanoušci Polska v exekutivě se rekrutovali především z pravicových a konzervativních kruhů. Konvenovala jim instinktivní podpora transatlantických vztahů i opatrné nahlížení na Kreml. S nástupem levice do zahraniční politiky se podstata česko-polských vztahů hledá nanovo.

Je ale na čem stavět. Ve Varšavě s povděkem kvitovali český rétorický obrat v evropské politice nebo příslib navyšování výdajů na obranu. I proto je důležité, že dnes do Prahy přijíždí polský ministr obrany.

Asymetrie v obranných kapacitách je mezi oběma zeměmi obrovská. Čtyřikrát větší Polsko plánuje v dalším desetiletí modernizovat svoji armádu za zhruba 920 miliard Kč, zatímco Česko proinvestuje přibližně miliard 100. Přitom jedině Praha s Varšavou mohou být motorem obranné spolupráce ve Visegrádské skupině. V příštím roce bude k nasazení kdekoli na světě připravena Visegrádská bojová skupina EU. Je důležité, aby zkušenosti s jejím vytvářením nepřišly vniveč. Projekt společných jednotek může pokračovat jak v rámci EU, tak v NATO jako součást Sil velmi rychlé reakce. Nabízejí se ale i další obranné projekty. Česká republika by se mohla zapojit do polského projektu protivzdušné obrany. Sami budeme muset své systémy modernizovat a měli bychom pamatovat na to, že ruské stíhačky startující z Běloruska mohou být nad Prahou za 15 minut.

Jak se uvádí i v nedávno schválené Bezpečnostní strategii ČR, mezinárodní prostředí je méně stabilní a zdrojů ohrožení přibývá. NATO bude reagovat aktualizací svého koncepčního dokumentu, Souhrnné politické směrnice, která zůstala netknuta od roku 2006. O společné obraně bude hovořit i červnová Evropská rada. Sebevědomé Polsko, které se nebojí investovat do svého bezpečí, je do těchto strategických debat dobrým partnerem. Animozitám veřejnosti vůči Polákům navzdory.