Kypr, Turecko a EU
Michal Thim
/ Ed. 21. 2. 2016
Summit EU bude v závěru tohoto týdne rozhodovat o pozastavení přístupových rozhovorů s Tureckem. Je velmi pravděpodobné, že konečné rozhodnutí nebude v rozporu se závěry schůzky ministrů zahraničních věcí států EU z 11. prosince. Největším problémem zůstalo nedodržování celní unie ze strany Ankary, které trvá od jara 2004, kdy vstoupila Kyperská republika do EU. Turecko Kypr neuznává a tak odmítá zpřístupnit svá letiště a přístavy pro kyperské zboží. Místo toho uznává Severokyperskou tureckou republiku, která byla ustanovena pod patronací Turecka v roce 1983.
Uznání Severního Kypru ze strany Turecka předcházela invaze turecké armády v červenci 1974. Tento krok byl reakcí na vojenský převrat na Kypru, po kterém se dostala k moci skupina usilující o sjednocení ostrova s Řeckem. Od té doby je na území turecky mluvící části ostrova na 40.000 příslušníků Turecké armády. Severní Kypr je uznáván jen Ankarou a z toho plyne i značná svázanost severokyperské ekonomiky s tureckou. Poněkud paradoxně působí fakt, že turecká invaze přispěla k pádu „plukovnické“ junty v Řecku a umožnila této zemi přechod k demokracii.
Annanův plán
Annanův plán byl dosavadním vyvrcholením aktivit OSN při řešení konfliktu. Mírové jednotky OSN – UNFICYP – jsou na Kypru rozmístěny již od roku 1964, aby hlídaly tzv. „zelenou linii“ a bránily střetům mezi kyperskými Řeky a Turky. Zásadní role OSN při řešení konfliktu byla respektována všemi stranami sporu. Plán generálního tajemníka OSN Kofiho Annana o znovusjednocení Kypru byl zatím nejblíže k úspěchu, když garantoval kyperským Turkům rovnocenné zastoupení v některých ústavních institucích a deklaroval Kypr jako federativní republiku. O Plánu rozhodlo referendum z 24. dubna 2004. Zatímco v severní části ostrova byl plán přijat poměrem hlasů 2:1, kyperští Řekové plán odmítli v poměru 3:1. O týden později vstoupil Kypr do Evropské unie, avšak nikoli sjednocený.
Celní unie a přístupové rozhovory s Tureckem
Vstupem Kypru do EU se stala otázka rozděleného ostrova přímo součástí přístupových rozhovorů s Tureckem. Přes hrozbu Kypru vetem bylo 17. prosince 2004 rozhodnuto o zahájení přístupových jednání s Tureckem se začátkem 3. října následujícího roku. Kyperská otázka se brzy stala jednou z hlavních oblastí kritiky orgánů EU směrem k Turecku. Klíčovou je v tomto směru celní unie, která upravuje obchod mezi EU a Tureckem od roku 1995. Rozšířením EU o deset nových členů se působnost celní unie vztahuje i na Kypr a zde jsme u jádra problému. Turecko, jak již bylo uvedeno, existenci Kypru neuznává. Současná pozice Ankary je taková, že rozšíří platnost celní unie i na Kypr, pokud EU zruší ekonomickou blokádu Severního Kypru. To odmítá zejména vláda Kyperské republiky, která je proti jakýmkoli ústupkům pro Severní Kypr. Turecko v této souvislosti cítí jako křivdu, že zůstal zapomenut jeho konstruktivní postoj při jednání o Annanově plánu a upozorňuje na slib ze strany EU, že ekonomická blokáda bude zrušena i v případě, že by kyperští Řekové plán zamítli.
Přerušení rozhovorů. A co dál?
Ministři zahraničních věcí EU rozhodli 11.12. o přerušení rozhovorů v 8 z 35 kapitol týkajících se obchodu s tím, že ostatní kapitoly nebudou moci být uzavřeny dokud Turecko nerozšíří aplikaci celní unie i na Kypr. Odmítli zároveň jako nekonkrétní návrh Turecka o otevření jednoho přístavu a letiště pro Kypr na jeden rok za podmínky, že totéž bude uplatněno vůči Severnímu Kypru. Ačkoli bývá tento postoj označován jako nekompromisní, jde spíše o pravý opak.
Zásadním momentem je, že Turecku není dáváno žádné časové ultimátum. Současná turecká vláda nakonec jistý „time-out“ ve vyjednávání přivítá zejména proto, že příští rok se v Turecku odehrají jak prezidentské, tak parlamentní volby. Poslední návrh vlády premiéra Erdoğana, byť zamítnutý, umožní současné vládě zachovat si tvář před tureckým veřejným míněním. Vyčkání na výsledek budoucích voleb je rozhodně konstruktivnější, než stanovení ultimáta za podmínek, kdy je jasné, že bude odmítnuto.
