Už měsíc zdobí Turecko ohromné červené národní vlajky s bílým půlměsícem – natažené na budovách, na zastávkách, mezi věžáky. V dopravních prostředcích hraje národní hudba a jsou čteny jména „şehitler“ – mučedníků obrany republiky. Cestovatel dostane v letadle turecky a anglicky tištěný červený křídový papír s dlouhým odstavcem o nedávných událostech úspěšné obrany národa.

Metro v Istanbulu je zadarmo. Hraje v něm několikaminutové video: černě oděný muž s koženými rukavicemi se přiblíží k ohromnému stožáru s tureckou vlajkou, vetře se dovnitř a přesekne lano, na kterém vlajka visí. Velká vlajka padá. V půltuctu míst po celém Turecku pozorujeme, jak se dělník, zemědělec, matka, student či pastevec obracejí k vlajce, vidí její pád a bez váhání opouštějí práci, seskakují z traktoru, dávají se do běhu směrem k ní. Mnozí další se přidávají. Ke stožáru dobíhají velké zástupy, lidé lezou přes hlavy druhých nahoru k vrcholu stožáru, na záběru animace z dálky vypadají jako mravenci, až mladý pohledný muž vyšplhá zcela nahoru, zachytí volný konec železného lana, rozhlédne se naposled a skáče s ním v ruce dolů.

Jeho pád, jeho oběť pro národ, vlajku opět vynáší vzhůru a obnovuje hrdost celého národa. Tak v zkratce působí profesionální, působivé, i když poněkud teatrální propagační video, opakující se v nekonečné smyčce v metru.

Inscenace národní jednoty

Západní média popisují masové čistky ve státním aparátu. Počet zadržených je přitom stále ještě nižší než v případě některých z dřívějších úspěšných pučů, jež Turecko v minulosti zažilo. Kromě čistek vláda komunikuje s občany smskami, mobilizuje k pravidelným veřejným shromážděním. Mimo to zastavila zahraniční cesty všem lidem působícím na akademické půdě, zrušila tisíce plánovaných výměnných pobytů, jako je Erasmus, a obviňuje Západ z podlé konspirace proti národu.

Celý text si přečtěte na stránkách A2larm.