Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Aktuálně:

Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) hledá PROJEKTOVÉHO MANAŽERA / PROJEKTOVOU MANAŽERKU

Jak řeší ČR svou účast v protiraketové obraně?

Antonín Berdych Antonín Berdych / Ed. 18. 2. 2016

Instalace amerického protiraketového radaru v ČR má na domácí půdě výrazný ohlas v politice i v širokém veřejném prostoru. Je však zároveň podstatným tématem evropským či euroatlantickým, neboť výsledek celého procesu může mít vliv na dlouhodobé posuny v úvahách o bezpečnostní architektuře Evropy ve 21. století.

Češi a Poláci mají v rukou velké rozhodnutí, které významným způsobem ovlivní jak budoucí podobu společné evropské zahraniční a bezpečnostní politiky, tak i charakter amerického angažmá v Evropě. Rozhodování je o to těžší, že jde o první takovou velkou otázku od našeho vstupu do NATO a EU.

Pokud má být rozhodnutí kvalifikované, pak nelze jeho výsledek nevázat na další zahraničněpolitické a bezpečnostní otázky. Přijetí či odmítnutí americké žádosti tedy musí vycházet z celkového přístupu k řešení bezpečnostního zajištění státu. A v něm existují určité alternativy.

Postavíme li věc do rozporu, tedy otázky, kterou cestou a prostřednictvím které země především má smysl zajišťovat základy bezpečnosti středně velkého evropského státu, máme na výběr podstatě ze dvou možností. Cestu plně euroatlantickou, kdy nutnost zapojovat a vázat USA do vlastních otázek vytváří zároveň zvýšenou potřebu loajality a podpory pro jejich vlastní (často problematickou) politiku. Nebo máme naopak cestu více evropskou, tedy snahu o dosažení jakési kolektivní schopnosti a odvahy Evropské unie se samostatně prosazovat ve vnějším prostoru a rovněž samostatně čelit rizikům z toho plynoucím.

Jak však vyřešit rozpor mezi „Amerikou“ a „Evropou“? V současné době na základě zkušeností, schopností a odhodlání v očích objektivních hodnotitelů vítězí schopnosti Ameriky. Evropa a členové EU jsou sice blíže geograficky, ekonomicky a často i politicky, jejich schopnosti společně konat jsou však takřka nulové. A když náhodou dojde mezi hlavními hráči v evropském prostoru ke konsensu, prakticky vždy jde o řešení, které se děje na úkor nějaké třetí strany. Popřípadě se rovněž často stává, že se v okamžicích, kdy je nutné vystupovat z pozice rozhodnosti a zásadovosti, uzavírá kompromis, který z dlouhodobého hlediska činí společnou politiku nedůvěryhodnou a slabou.

Česká republika a její současná reprezentace má tento rozpor vyřešen: neklade aktivní překážky ideji posilování evropské spolupráce v dlouhodobém výhledu, ale v krátkodobém i střednědobém horizontu nevidí pro euroatlantické vazby jakoukoliv alternativu. To v praxi znamená, že tomuto procesu uvnitř EU příliš nevěří, nic od něj neočekává a není ochotna pro něj sama něco aktivně učinit; opírá se naopak o to, co je funkční, stabilní a prověřené. Z tohoto postoje se pak dá odhadnout i celková strategie při debatě o americké základně – tedy souhlas s jednáním a ochota jednání uzavřít tak, aby základna v ČR skutečně byla. K tomuto postoji je připojen i na místní poměry neobvykle vysoká míra politické odvahy této vlády, neboť se jedná o věc mimořádně nepopulární.

Takové rozhodnutí ovšem není nutné obhajovat pouze uvnitř domácí politiky, z pohledu mezinárodního je potřebné jej řešit a dojednávat i s dalšími zeměmi, především partnery v EU a NATO. A zde se objevuje hrozba, že by tento postoj byl „navenek“ vyjednáván bez dostatečné snahy o získání porozumění ze strany dalších členských zemí. To by však byla chyba, škody na schopnostech evropských národů spolupracovat a hledat společná řešení by byly poměrně vysoké. Musí se hledat cesta, která sice připustí existenci systému v Čechách a Polsku a bude ho chápat jako výsledek suverénního rozhodnutí obou zemí, ale zároveň bude aktivně hledat cesty a nástroje, jak jej zakomponovat do celoevropských a euroatlantických bezpečnostních struktur. To se naštěstí děje, NATO (a tím z logiky věci i konsensuálně všichni její členové) souhlasí s takovým postupem a dávají tak najevo, že případná realizace nepoškodí vzájemnou důvěru.

Souběžně s tím je zároveň jasné, že případný souhlas s instalací zařízení bude přes všechnu případně vyvinutou snahu i nadále chápán jako „políček do tváře“ společnému evropskému úsilí o vlastní zahraniční a bezpečnostní politiku. Tento názor by měla naše vláda rozptýlit vstřícnou a konstruktivní politikou v jiných evropských tématech; existují ale oprávněné obavy, že se toho díky převažujícímu, byť skrytému euroskepticismu vrcholných představitelů ČR nepodaří dosáhnout.

Velkou a zajímavou kapitolu tvoří odpůrci instalace stojící mimo EU a NATO: jde vlastně výhradně o Ruskou federaci. Pro Moskvu se téma stalo vděčným a užitečným nástrojem, který obratně používá pro mnohé účely. Tím prvním jsou důvody vnitropolitické – tento krok interpretovaný jako americká rozpínavost je okamžikem, kdy může prezident Putin a jeho administrativa ukázat, jak silná slova a gesta si může volit vůči jiným státům, jak rázně dokáže kritizovat a odmítat údajně nepřátelské úmysly. Tím v očích svých voličů – ať je již bude potřebovat či nikoliv – prokazuje, jak napravil své zemi její mezinárodní postavení.

Druhým důvodem je metodicky běžné diplomatické manévrování: tato otázka je Ruskem předimenzována tak, aby mohl Kreml vyhrožovat protiopatřeními, od nichž ustoupí jen za nějaké dílčí diplomatické kompenzace. Může se stylizovat do role poškozené země a žádat ústupky ve zcela nesouvisejících záležitostech. Je nutno dodat, že takové kroky se přímo netýkají ani ČR, ani Polska; tyto záležitosti se řeší a i nadále budou řešit v přímé debatě USA a Ruska.

Třetím bodem, který na rozdíl od předchozích dvou nese jistou dávku autentičnosti, je důvod geopolitický. Rusko cítí, že USA umístěním zcela klíčových moderních a politicky citlivých zařízení do jeho bývalých kolonií potvrzuje a prohlubuje vazbu, kterou k oběma zemím a potažmo celému regionu dlouhodobě má. A čím hlubší a „nadstandardnější“ je provázanost Washingtonu a středoevropských metropolí, tím méně je prostoru pro vliv Moskvy. Proto by bylo s podivem, pokud by pokles potenciálního geopolitického vlivu ponechal Rusko chladným.

ČR však přistupuje k Rusku a jeho pozicím pevně, pro ilustraci tohoto postoje je možno volně parafrázovat slova českého předsedy vlády i ministra zahraničí – v otázce radaru jsou slova i gesta ze strany Ruska jedním z nejlepších argumentů pro kladné rozhodnutí o umístění této základny. Lze poznamenat, že právě postoj vůči neoprávněným a zástupným stanoviskům bývalé supervelmoci je něco z toho mála, v čem by se politiky ostatních evropských partnerů rozhodně měly od té české inspirovat. Příklady z Evropy, a to včetně Německa a Slovenska, to potvrzují.

Při hodnocení postoje české vlády i za plně objektivním přístupu oproštěném od libovolných politických preferencí lze říci, že k tématu přistupuje poměrně zodpovědně a odvážně, což je jev při současné míře domácí politické nestability pozoruhodný. Zároveň však vykazuje určité nedostatky při přístupu k tak citlivému tématu: zejména nedostatečnou propojenost s dalšími českými postoji v evropských tématech a ve slabé komunikaci vůči některým partnerským zemím. Zcela nedostačující je pak komunikace na poli domácím, a to jak vůči politickým oponentům, tak i široké veřejnosti.

Tyto výhrady však nejsou zásadní. Je zřejmé, že v otázce zajištění vlastní bezpečnosti ČR zvážila stávající situaci a postupuje podle scénáře, který odpovídá současné geopolitické realitě a vlastním potřebám a zájmům. Kontroverze, které tento politický postoj i jeho praktická realizace vyvolává, sice vypovídají o kvalitě a kapacitách oné politické reprezentace, zároveň ale také říkají mnohé i o těch, kteří projektu z různých důvodů čelí.

Původní vydání: Jak řeší ČR svou účast v protiraketové obraně?

Přejít
Tagy
Tagy
USA 999
mezinárodní bezpečnost 1284
Česká republika 2507
česká bezpečnostní politika 314
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz
Odebírejte naše novinky: