Suverénním vítězem voleb ve městě na Labi se stal Olaf Scholz, kandidát sociální demokracie. Ta při zisku 48,4% voličských hlasů získala absolutní většinu a může sama sestavit vládu na hamburské radnici. O tom, že se SPD stane vítězem voleb, se vědělo už dlouhou dobu dopředu, ale že dosáhne na tak vysoký procentuální zisk a bude moci vládnout samostatně, to čekal jen málokdo. Na celoněmecké úrovni nedosahuje sociální demokracie v současné době voličské přízně ani z poloviny hamburského výsledku. Scholz, bývalý generální sekretář SPD a spolkový ministr práce v první vládě kancléřky Merkelové, se v Hamburku stal hvězdou. Bujaré veselí nedělního večera, kterým rozzářil jak předsedu spolkové SPD Sigmara Gabriela, tak i své spolustraníky, zakončil zvoláním „A teď do práce“.

Spokojena s výsledkem voleb zato nemůže být strana Zelených. Sice si polepšila o 1,5% voličských hlasů, ale zůstane i nadále v opozici. Poté co na podzim zelení opustili koalici s křesťanskými demokraty, aspirovali na společné vládnutí se sociálními demokraty. A vše tomu také před volbami nasvědčovalo. Nyní ale může vládnout SPD sama a zelené k tomu nepotřebuje. Strategický tah zelených – dostat se zavčas z nepopulární koalice a vládnout za jiných podmínek s novým koaličním partnerem – tak nevyšel. Naopak svobodní demokraté slaví. Kandidátka strany Katja Suding se po sedmi letech absence dostala do zemského parlamentu, když získala 6,6% hlasů. To je velmi slušný výsledek na to, že v průzkumech veřejného mínění se svobodní pohybovali na hranici volitelnosti, strana je notoricky vnitřně rozervaná a již delší dobu nemá příliš velkou voličskou podporu ani na celoněmecké úrovni. FDP v Hamburku překvapila a posílila tím pozici předsedy strany a spolkového ministra zahraničí Guida Westerwelleho. Do hamburského parlamentu se dostala také levicová strana Die Linke, když získala jen o něco málo hlasů než zelení. Potvrdila tak své zakotvení na západě Německa.

Co tedy stojí za „sociálnědemokratickým zázrakem“ na Labi? Je třeba říci, že Olaf Scholz je v Hamburku jednak populárním a vzhledem k jeho působení ve velké politice i nejzkušenějším politikem ve volebním klání. Ačkoliv však tento inteligentní a strategicky uvažující politik vedl kvalitní kampaň, nenabídl žádné nové koncepty pro řešení hlavních problémů města. Mezi ně patří zejména obrovské zadlužení městského státu, nedostatek bytů a rapidní nárůst nájmů, stagnace přístavu a narůstající kriminalita mládeže. Scholz navíc není ani charismatickým politikem, který by strhl davy. Za jeho spolkového působení se mu kvůli monotónnosti jeho projevů přezdívalo „Scholzomat“. Dlouhé debaty opravdu nejsou jeho devízou, sociálnědemokratický politik je spíše technokratem. Nelze mu ale upřít zásluhu na triumfu hamburské SPD, kterému napomohl ideologickým posunem strany blíže politickému středu. Scholz patří v sociální demokracii k pragmatickým politikům, kteří jsou nakloněni hospodářským otázkám.

Na vrub CDU lze připsat nepříliš povedenou volební kampaň, ze které vyplývala určitá bezradnost a neschopnost přijít s novými myšlenkami. Minusové body ovšem křesťansko-demokratická unie posbírala zejména za svou dosavadní politiku. Ačkoliv v roce 2008 vyhrála volby s reformním programem a k realizaci změn se otevřeně hlásila, nedokázala prosadit ani jedinou. Nakonec i koaliční spolupráce se stranou Zelených se rozpadla mimo jiné i kvůli fiasku školské reformy. Řadu svých voličů tak odradila CDU sama. Vinu na prohře ovšem nese i volební kandidát strany Christoph Ahlhaus, který v létě nahradil populárního Oleho von Beusta. Na pozici hamburského starosty se Ahlhaus za uplynulého půlroku zapsal do povědomí občanů spíše několika aférami, než kroky hodnými státníka. Zmiňme jen jeho soukromý výlet do Paříže služebním vozem nebo více než předražená investice do bezpečnostního zabezpečení jeho soukromé vily. Lze tak dojít k závěru, že sociální demokracie zaplnila v osobě Olafa Scholze mocenské vakuum, které se naskytlo po odchodu populárního starosty Beusta, nešikovných krocích jeho následovníka Ahlhause a na základě pasivní politiky křesťanských demokratů.

Rozhodujícím faktorem hamburských voleb byla bezesporu místní politika. Podle analýzy výzkumného ústavu Forschungsgruppe Wahlen až 82% dotázaných uvedlo, že je pro ně rozhodující dění v hanzovním městě, nikoliv situace na spolkové úrovni. I z tohoto důvodu nelze výsledek voleb v hamburské metropoli přeceňovat s ohledem na pozici vládní koalice CDU a FDP. Drtivá porážka na Labi jistě není pro německou kancléřku Merkelovou příjemnou zprávou, ale jednalo se pouze o jedny zemské volby z celkových sedmi, které v letošním roce v Německu proběhnou. Ačkoliv volební maraton zahájila sociální demokracie startem z říše snů, šlo v Hamburku spíše o zahřívací kolo. Mnohem směrodatnější bude výsledek politických stran na konci března, kdy jsou na programy volby ve třech spolkových zemích: Sasku-Anhaltsku, Porýní-Falcu a Bádensku-Würtenbersku. Zřejmým důsledkem hamburských voleb ovšem zůstává skutečnost, že si nyní lze jen těžko představit vytvoření koalice CDU spolu se zelenými. Zatím jediný dosavadní případ takové spolupráce skončil v Hamburku nezdarem v polovině volebního období a se závažnými důsledky pro místní buňku CDU.