Oranžová europasivita v Senátu?

Senát nemá mnoho pák, jimiž by mohl měnit vládou nastavený kurz evropské politiky. Může však mluvit do ratifikací a stejně jako v dalších oblastech činnost vlády kontrolovat, odborně komentovat a rozvíjet diskuzi nad zanedbávanými tématy. Testem se může stát tzv. Klausova výjimka, kterou si prezident natruc všem prosadil jako politický příslib do závěrů Evropské rady v říjnu 2009 výměnou za podpis Lisabonské smlouvy. Výjimka má zrušit uplatňování Charty základních práv EU vůči České republice a její obhájci argumentují obavou z prolomení Benešových dekretů. Po případném projednání v Evropském parlamentu (kde je návrh zatím zaparkován) a v Evropské radě má být, jakožto změna primárního práva EU, ratifikována ve všech členských zemích. Paradoxně by ale výjimka jako zbloudilý bumerang narazila právě v českém Senátu. Pro většinu senátorů v současném složení totiž znamenají základní práva garantovaná z roviny EU více než prezidentovy manýry a jeho účelové strašení sudetskými Němci.

Senát také opouštějí dvě osobnosti, které výrazně ovlivňovaly aktivitu horní komory v unijních záležitostech. Odchází dlouholetý předseda senátního Výboru pro záležitosti Evropské unie Luděk Sefzig, který v ODS patřil do zmenšující se skupiny politiků, jež dokáže o evropské politice přemýšlet i bez notiček z Hradu. Náleží mu kredit za protlačení Lisabonské smlouvy horní komorou vášnivému odporu významné části svých kolegů a spolustraníků navzdory. Spolu s ním Senát opouští častý komentátor české zahraniční a evropské politiky Petr Pithart.

Dokážou noví senátoři tyto osobnosti nahradit? Mezi členy z ČSSD bychom politiky schopné a ochotné obsadit uvolněné křeslo předsedy evropského výboru hledali marně. Zápal pro evropskou problematiku projevuje Alena Gajdůšková, ta však pravděpodobně zůstane místopředsedkyní horní komory. Je tedy otázkou, jak vážně ČSSD myslí kritiku vlády z nekompetentnosti při realizaci evropské politiky, když sama postrádá osobnosti s dostatečnou erudicí, které by mohly převzít post předsedy evropského výboru, natož vést s vládou kvalifikovaný dialog k tomuto tématu. Je naivní si myslet, že jen díky drtivé oranžové převaze bude Senát eurooptimističtější. Spíše lze nabýt dojmu, že bude europasivnější.

Evropa v krajích: peníze až na prvním místě

V krajích se evropská témata zhusta redukují na evropské fondy. Radní a zastupitelé musí nyní přemýšlet, kam budou chtít směřovat peníze na regionální rozvoj v příštím období evropského rozpočtu v letech 2014-2020. Nové a staronové krajské elity také vyberou ředitele regionálních operačních programů, z nichž se v krajích „unijní“ peníze rozdělují. Ano, to jsou ty posty, na kterých se v posledních letech několikrát zatýkalo. Je příznačné, že vzhledem ke kriminální současnosti minulých ředitelů nepadaly v předvolebních debatách otázky na to, koho by noví hejtmani rádi viděli na těchto židlích. Voliči měli zřejmě jiné starosti a zkorumpovaný hybrid politika-úředníka-mafiána disponující miliardami korun je asi netrápí. Bude proto zajímavé sledovat, zda právě sem jako v několika případech v roce 2008 nepřesídlí krajští kmotři a jak bude dokončeno čerpání těchto prostředků.

Á propos čerpání. Často se mluví o tom, že jsou čerpány unijní prostředky. Nejsou. Peníze jdou nejdříve ze státního rozpočtu a až následně jsou náklady projektů proplaceny, uzná-li Evropská komise, že je vše v pořádku. Pokud ne, tratí státní rozpočet – jen pro pořádek.