V Nymburce se v pondělí 3. prosince odehrála předposlední debata ze série na téma budoucnosti ČR v EU, tentokrát s názvem Klimatická změna a jaký má náš odpad dopad?. Akci spolupořádalo Nymburské kulturní centrum v prostorách Kina Sokol. Své názory přišli vyjádřit Tomáš Czernin, senátor za TOP 09, Michaela Thomas, zakladatelka designerského studia a autorka osobní výzvy Moje změna pro klima, Vojtěch Kotecký, analytik Glopolis, Jaromír Manhart, ředitel odboru odpadů, MŽP ČR a Klára Hálová, ze společnosti Karlovarské minerální vody, kde vede projekt Zálohujme.

Úvod debaty se točil okolo alarmujících zpráv vědců, o tom, co může klimatická změna způsobit a co katastrofického se již za 12-20 let může stát. První zahřívací otázka moderátora zněla, zda je tedy teď čas na změnu. Podle pana Manharta není tak důležité, jestli se jedná o 12, nebo 20 let, ale jako reprezentant odboru odpadů z Ministerstva životního prostředí především nabádal, abychom se na odpad nedívali jen jako na něco, co páchne, ale jako na surovinu, kterou lze využít. Uvedl, že v ČR je 180 skládek komunálního odpadu a 4 spalovny. Skládky nám ale na rozdíl od spaloven vůbec nic nepřináší. Spalovny představují energetické využití odpadu a slouží k jeho přeměně na teplo, nebo elektrickou energii. Samozřejmě je ale mnohem lepší třídění, recyklace a předcházení odpadu.

V tom si rozuměl s paní Thomas, která se jako designerka obalů snaží prosazovat a navrhovat „recyklovatelnější“ výrobky, tedy takové, které jsou šetrné k našemu životnímu prostředí a jsou rozebratelné na prvotní materiály, které jsou znovu použitelné. Důležité je přemýšlet, co se stane s výrobkem „po životě“, tedy když ztratí svou funkci a přestane nám sloužit. Kromě toho se jí nelíbí, jak nás reklama nutí zbytečně kupovat věci, které nepotřebujeme. K tomu dodala, že jsme národ, který „vyměnil svobodu za slevu“.

Také pan Kotecký by se zaměřil na to, jak snižovat objem toho, co vyhodíme. Každý člověk totiž spotřebovává 43 kg materiálu denně. Nejedná se jen o náš odpad, ale veškerý materiál, který „použijeme“ přes den, tj. kousek ledničky, kousek zubní pasty, benzín spálený v našem autě, hnojiva, která se použila k výrobě potravin, které jsme ten den snědli atd. V ČR se sice zvyšuje procento recyklovaného odpadu, kdy jsme se posunuli ze 7 % zrecyklovaného komunálního odpadu v roce 2001 na 38 % dnes. Stále ale nedosahujeme například sousedního Německa, kde je znovu použito 65 %.

V debatě zazněla spousta výzev ke zlepšení, a to z pohledu globálního, národního, ale i osobního, tedy jak každý z nás může přispět a co může změnit. Zajímavá byla otázka, zda by bylo možné legislativou přimět firmy, aby vyráběly výrobky recyklovatelné a „opravovatelné“. Aktuální návrh Evropské komise se zatím věnuje jen omezení výroby plastových výrobků a snaze nahradit je k přírodě šetrnějšími alternativami. Jedná se o známé vynechání plastových příborů, tácků, nebo vatových tyčinek, které spadají do řady předmětů identifikovaných experty a Komisí jako nahraditelných.

Pokud si i vy budete chtít některý z „ekotipů“ vzít k srdci, podívejte se na videozáznam z debaty, který najdete na našich Facebookových stránkách. Tam najdete také fotky a videozáznamy z předchozích debat, které se věnovaly například automatizaci a robotizaci, nebo dvojí kvalitě potravin na unijním trhu. Projekt veřejných debat v okresních městech je podpořen Ministerstvem zahraničních věcí ČR a Americkou ambasádou v ČR.