Podle posledních úprav rámcového vzdělávacího programu náleží mediální výchově  role tzv. průřezového tématu. Jinými slovy se mediální výchova dostal do role, kdy má sloužit jako určitá pomocnice při naplňování kompetencí během povinné školní docházky.

Osobně si s nabízeného výběru volím tyto úkoly mediální výchovy:

a) pěstování kritického přístupu ke zpravodajství a reklamě,

b) chápání podstaty mediálního sdělení, objasňování jeho cílů a pravidel, které se výborně hodí pro výuku předmětu dějepis a český jazyk a literatura.

Pro účely výuky je dobré si ujasnit, jaké druhy médií můžeme používat. Obecně bývají média rozlišována jako horká a chladná.

Mezi horká média řadíme ta, která emotivně působí na člověka. Jedná se především o televize, rozhlas a nově internet.

Do chladných zařadíme ta, která pro nás uchovávají obsah v neměnné podobě, jsou jimi noviny, časopisy, ale třeba i plakáty, reklamy a prospekty.

Když se podíváme na jednotlivé položky, uvědomíme si, že všechny jsou používány během práce v hodinách dějepisu. Všechny nám tedy mohou pomoci k rozvoji kritického myšlení u žáků.

Všimněme si nejstarších médií, těmi se stávají zdroje pevné, nepřenosné, například stěna v jeskyni. Avšak pozor! Například stěna – zeď má svou platnost dodnes; zatímco těžko rozluštíme jeskynní malby v Altamíře, celkem snadno pochopíme sdělení, která jsou hlásána například na pražské Lennonově zdi.

Jedním z nejstarších přenosných médií je například nález z Pavlova. Kresba na klu bývá označována jako mapa. Kdo ví, možná se jedná o nějaký nákres. Nicméně je pro nás příkladný – pojďme rozumět dnešním fotografiím, karikaturám a obrázkům.

Díky podpoře ministerstva školství (MŠMT) existuje několik organizací a institucí, které produkují takové učební materiály, se kterými může vyučují aktivizovat žáky během výchovně-vzdělávacího procesu, může díky nim u žáků podněcovat kritické myšlení, tím podporovat zájem o mediální výchovu. Za všechny jmenujme ASUD, PANT, ÚSTR a další. Záleží jen na učiteli, který z materiálů si vybere. Tím se situace v Česku výrazně liší od Běloruska, kde stát naopak diktuje jeden jednotný názor.

Ukázky z praxe:

1. Ukázka ze středověku – v kostele v Havelberku (Německo) stojí gotická přepážka oddělující část laickou a laikům uzavřenou. Tedy během pravidelných návštěv mohli věřící vidět, jak umělec ze 14. století ztvárnil Židy – postavy se jednak odlišují pokrývkou hlavy, jednak jsou jejich obličeje znetvořeny, na některých vyobrazeních mají dokonce zvířecí rysy. Reliéf, vitráž, nebo nástěnná malba dávaly po celou dobu návštěvníkovi církevní stavby jasný signál, jakou roli mají ve společnosti Židé. Tento stav nekritického přijímání, násobený pomluvami, schématy a předsudky našel svého vyvrcholení v době druhé světové války. Autor upravil materiály, které členům ASUD poskytl Jaroslav Šonka (býv. ředitel Evropského institutu odkazu šoa).

2. Konec středověku přináší další důležité médium – díky knihtisku začnou vycházet letáky, které předjímají pozdější noviny. Na letácích si své místo najdou karikatury. Karikatura má mnoho výhod oproti fotografii. Zatímco fotografie věrně zobrazuje realitu – ale ta se dá změnit, viz dále, autor karikatury může předjímat, může dát do obrázku svůj názor, může ovlivnit, zmanipulovat čtenáře. Na obrázku je karikatura, která bývá připisována Martinu Lutherovi a je na ní zkarikován papež. Žáci s ní pracují a poměrně snadno poznají, jaký je cíl karikatury, co vše kritikům papeže vadilo.

3. Karikatura má velké místo v novinách 19. a 20. století. Jako ukázku náročnější práce lze uvést aktivitu, během které se kombinuje práce s fotografií, karikaturou a textem z novin. Tato aktivita vypadá tak, že vyučující promítne dokumentární fotografii z mnichovské konference a žáci hledají rozdíly. Všimnou si nové postavy, Stalina. Jaký je jeho smysl v karikatuře? Co říká? Pod karikaturou se nachází text: Pánové, a pro mě by tu nebylo místo? Žáci podle jednotlivých atributů (např. na stěně sice visí mapa Československa, ale před jednajícími leží globus – tedy britský karikaturista ve své karikatuře, která vyšla den po podepsání dohody, tuší, že se sice jednalo o Československu, avšak tato otázka se brzy stane světovou) poznají, že událost nebyla Britům lhostejná. Svou velkou roli bude hrát v konfliktu i Rusko.

Výsledky výzkumu mezi Brity z jara 1939 pak ukáží, že nelze o Britech tvrdit, že nás zradili apod. Žák se díky médiu – dennímu tisku – a za pomoci kritického myšlení učí komplexnímu náhledu na skutečnost. Materiál učitelům ASUD poskytl slovenský didaktik Vilo Kratochvíl.

4. Již zde byla zmínka o fotografii. Fotografie je snad od svého počátku zneužívána ke zmanipulování událostí. V českých dějinách je takovou typickou ukázkou fotografie Klementa Gottwalda. Původně stál na Staroměstském náměstí vedle Vladimíra Clementise. Avšak během politických čistek byl Clementis odstraněn, a proto došlo k retušování. Z fotografie zmizel i fotograf a obrázek dostal nový rozměr: Klement Gottwald jako samojediný vůdce revoluce (rozumějme puče). Podobné fotografie existují i z prostředí bývalého Sovětského svazu, známou je např. fotografie Stalina a Ježova.

5. Dnes již ne tolik využívaným médie jsou mapy. Například v době před první světovou válkou vycházely opakovaně mapy Evropy, které čtenářům podsouvaly smýšlení o jednotlivých účastnících budoucího konfliktu. V uvedené mapě z německého prostředí je například Rusko nakresleno jako chobotnice, která se snaží svými chapadly dosáhnout co nejdále, zabrat co nejvíce okolního prostoru. Naopak Německo má plně lidské rysy, voják brání zemi jak od východu, tak od západu.

6. Vlivným médiem dnešní doby je facebook. Dalo by se říci, že současná mládež sdílí názor, co je na facebooku, to je pravda. Jedná se o nesmérně nebezpečné zkratkovité jednání, které se může stát zárodkem stereotypů, jenž vedou např. ke xenofobii.Na začátku roku 2016 obíhal v době migrační krize českým facebookem obrázek z Chebu s popiskem A co na to pražská vláda? Nic nedělá. Na střeše vlaku se do českého prostoru přepravovali běženci. Otázka zní, jak může žák, který nežije u Chebu, získat informaci, zda je obrázek reálný, nebo se jedná o tzv. fejk? Když je navíc možné za vlakem rozeznat typické obrysy chebského nádraží!

Cesta je jednoduchá, stačí poslat dotaz na západ Čech. V dané dny, kdy údajně fotografie vznikala, v Chebu napadl sníh. Na fotografii nejsou po sněhu stopy! Tato informace (snadno doložitelná z meteorologických serverů) je typickou ukázkou snadné kritické práce s médiem. Důležité je o vyobrazení přemýšlet a nebýt líný dál zjišťovat.

7. Od druhé světové války je důležitým médiem film. Dá se říci, že velkým propagátorem byl Adolf Hitler, který dokázal poměrně snadno filmových materiálů využít (rozumějme zneužít) pro svou propagandu. Jinou ukázkou zneužití filmu dalším totalitním režimem je česká filmová pohádka Pyšná princezna. Ač se jedná o hudební pohádku s mnoha písněmi, dodnes si Češi zpívají jen jednu jedinou, o poupátku. Proč? Stačí pustit žákům texty ostatních. Žáci poměrně snadnou zjistí, že v ostatních se zpívá o společné práci, o tom, jak je práce přínosná atd. Aby ne, film byl natočen v roce 1952!

Co říci závěrem. Práce s médii je vítaná, pro žáky znamená změnu, přesouvá aktivitu v hodině na jejich stranu, učí je kritickému myšlení. Výhodou vyučujích v Česku je, že využitelné materiály nemusí obtížně shánět, ale díky moderním technologiím a podpoře státu je mohou volně sdílet.