AMO také nedávno dokončilo projekt, který se věnoval fungování jednotného trhu mezi zeměmi Visegradské skupiny. O Visegrádu se v poslední době hodně mluví. Má tato skupina nějakou relevanci i v otázkách vnitřního evropského trhu?
Vzájemné obchodní vztahy zemí Visegrádské čtyřky jsou pro jednotlivé státy významné. Každý nich má mezi prvními třemi obchodními partnery někoho z dalších členů skupiny, Slovensko dokonce všechny. Zahraniční investoři často vnímají region jako jeden celek a využívají toho, že v jeho rámci lze převážet polotovary bez celního poplatku nebo přesouvat manažery ve firmách. Proto je důležité, že se region jako celek nachází v rámci vnitřního trhu. Pro investory je pak obzvláště důležité, že je V4 prostřednictvím unijního trhu spojena se západní Evropou, kam mohou své výrobky vyvážet.

Například v uvedeném systému SOLVIT není interakce mezi státy V4 prozatím příliš častá. Největší frekvenci lze vysledovat v komunikaci mezi Českem a Slovenskem, což je dáno častějším pohybem občanů mezi oběma státy. Většina sporů, které pobočky SOLVIT ve střední Evropě řeší, tak dosud vzniká ve Velké Británii nebo Německu, kam lidé nejčastěji migrují za prací a vyšší mzdou. Svůj potenciál však tento systém má i pro vzájemné vztahy uvnitř našeho regionu.Pokud jde o komunikaci národních úřadů v rámci regionu, je co zlepšovat. Evropská unie nabízí řadu nástrojů, jako například Informační systém vnitřního trhu, který usnadňuje komunikaci mezi úřady z různých států, mechanismy předběžného varování nebo pobočky systému SOLVIT, který pomáhá řešit problémy Evropanů pracujících nebo podnikajících v jiné členské zemi.

Bližší spolupráce by se vyplatila například i u dožádání inspekcí výrobních závodů. Zatím to funguje jen v rámci služeb, podle směrnice Evropské unie. Máme však v živé paměti aféry s posypovou solí v potravinách v Polsku. K jejich rychlému vyřešení nepřispělo, že se zahraniční požadavky na inspekce v inkriminovaných výrobnách nesetkaly s rychlou odezvou státních orgánů.

Nižší platy a zároveň kvalifikovaná pracovní síla, to je kombinace, na kterou se státům střední Evropy zatím dařilo lákat některé investory. Pokud zahraniční firmy vnímají region jako jeden celek, existuje taky snaha ho jako jeden celek propagovat?
Takový názor zazníval například od zástupců obchodních komor z Polska, kteří se domnívají, že je vůči investorům potřeba region prezentovat v ještě širší dimenzi, doplněný třeba o Rumunsko a Bulharsko. Češi se na tuto otázku dívají trochu odlišně, protože vnímají především své napojení na Německo.

Zároveň jsou ale země V4 konkurenty, když se snaží investory přilákat. Převažuje tohle vnímání, nebo spíš snaha o spolupráci?
Konkurence je samozřejmě stále přítomná, protože se rozhoduje o tom, jestli bude nakonec daná továrna sídlit třeba na Slovensku nebo v Česku. Jak jsem už ale zmiňoval, pokud v Polsku nebo na Slovensku zahájí výrobu nějaká velká automobilka, bude z toho Česká republika profitovat také díky subdodávkám. V minulosti se vzájemná konkurence možná pohybovala už za určitou zdravou hranicí a probíhal boj i za cenu výrazného podbízení se. Postupně ale státy regionu dospívají na vyšší úroveň v rámci nadnárodní dělby práce, a tak usilují o investice s vyšší přidanou hodnotou.

Zároveň se státy V4 potýkají s podobnými problémy. V Polsku je sice celková nezaměstnanost vyšší než v České republice, ale v některých regionech si firmy stěžují, že lidé práci nehledají, ačkoliv by jich bylo v provozech potřeba. Polsko to pak řeší například pracovními vízy pro občany Ukrajiny, kteří představují velký zdroj lidského kapitálu. V tom si mohou země našeho regionu znovu konkurovat, protože „loví ve stejných vodách“. Zároveň to ale dává příležitost vytvářet společnou pozici například vůči imigrační politice EU, kdy Česko a Polsko zdůrazňují i její východní rozměr.

V rámci projektu jste komunikovali i se spotřebitelskými organizacemi. Pro ty má V4 nějaký význam?
Řada spotřebitelských témat se řeší na evropské úrovni nebo v mezinárodních organizacích, ale spotřebitelským organizacím ze střední Evropy se ne vždy podaří na těchto fórech se svou agendu proniknout. Je tu tedy prostor pro koordinaci. Řada spotřebitelských témat je navíc v regionu dost podobná. Všechny země regionu se například setkávají s fenoménem podvodných předváděcích zájezdů pro seniory nebo problematikou podomního projede. Zástupci spotřebitelů každopádně ocenili možnost sdílet zkušenosti, například i s ohledem na časté přeshraniční nákupy v regionu.

Z praktického hlediska se pak všechny tyto organizace potýkají s nedostatkem financí, který jim někdy znemožňuje zadávat si například zpracování odborných posudků na kvalitu výrobků nebo podložit své argumenty na evropské nebo mezinárodní úrovni důkladnými ekonomickými, právními nebo technickými analýzami. Proto dává smysl spojovat síly.

Polsko nám například představilo vzdělávací projekt, který spotřebitelům pomáhá lépe porozumět informacím na obalech potravin. Polská státní správa tento projekt realizuje společně s různými subjekty podnikatelského sektoru, včetně potravinářských firem. Ty bychom sice mohli podezřívat z toho, že by jim spíše vyhovovalo, kdyby spotřebitel nevěděl, co se pod kterým „éčkem“ skrývá. V Polsku to ale tak neplatí. Firmy se snaží mít informovaného spotřebitele a financování vzdělávacích kampaní navíc přispívá i k jejich dobrému obrazu před veřejností.  To je určitě pozitivní trend. Takový projekt může být inspirativní i pro další země V4.

V Česku se často setkáváme se stížnostmi, že potraviny dovážené ze zemí západní Evropy mají horší kvalitu než v tamních obchodech. Mají takový problém i ostatní země V4?
Na toto téma spotřebitelské organizace velmi živě reagují, většinou ale výčitka míří do vlastních řad. Pokud si jako spotřebitelé nějaký výrobek kupujeme, výrobci nám ho samozřejmě budou prodávat dál.  Na změnu by měli tlačit především sami spotřebitelé svým chováním na trhu.

Celý rozhovor si přečtěte na portálu EurActiv.cz.