Vzájemný obchod zemí Visegrádské skupiny je poměrně významný a má smysl pracovat na užších vztazích. Nejde ovšem jen o spolupráci na vládní úrovni, která závisí i na tom, kdo je zrovna u moci. Důležité jsou kontakty občanských organizací, obchodních komor, spotřebitelských sdružení nebo práce médií. Nad potenciálem visegrádské spolupráce v rámci vnitřního trhu se zamýšlí research paper Asociace pro mezinárodní otázky.

Česká republika, Maďarsko a Slovensko jsou v současnosti výrazně otevřenými ekonomikami. Jejich vývoz i dovoz jsou ve vztahu k HDP na velmi vysoké úrovni. Polsko je naproti tomu o něco méně otevřenou ekonomikou s menším zapojením do zahraničního obchodu. Je nicméně stále více otevřené než podobně velké státy EU jako například Španělsko. V roce 2013 zaznamenaly všechny země Visegrádské skupiny přebytkovou obchodní bilanci a jejich ekonomiky z účasti na zahraničním obchodu profitovaly.

I navzájem jsou si ale země Visegrádské skupiny důležitými obchodními partnery. U každé z nich platí, že mezi třemi nejvýznamnějšími vývozními zeměmi je alespoň jeden z dalších států regionu. Nejvýznamnější exportní zemí je pak pro všechny z nich Německo. Velká část jejich vývozu do Německa přitom nakonec v podobě finálních německých výrobků směřuje na mimounijní trhy.

Přirozeným zájmem Visegrádské skupiny je zachování přístupu na vnitřní trh EU, jeho hladké fungování a intenzivnější integrace. Podobně jako země Beneluxu v 50. letech mají i země V4 silnou motivaci prosazovat plně funkční jednotný trh a měly by v tomto směru vyvíjet vlastní aktivitu. Správné fungování vnitřního trhu zajišťuje evropské právo, které dává členským zemím povinnost zajistit volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. S výjimkou Polska jsou na tom země V4 s dodržováním transpozičních lhůt a souladem se směrnicemi vnitřního trhu podobně nebo o něco lépe než průměr EU. Výsledky Polska jsou v tomto případě výrazně horší.

Zásady loajální spolupráce neplatí pouze ve vztahu EU a jejích členských zemí, ale také horizontálně, v přímých vztazích mezi úřady a institucemi jednotlivých členských zemí, které spolu musí podle evropských pravidel komunikovat. V rámci EU fungují programy, které takovou spolupráci umožňují. Patří mezi ně systémy rychlého varování, Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu nebo síť centrem SOLVIT.

Pokud vezmeme v úvahu, jak propojené jsou trhy zemí V4, lze očekávat, že spolu budou jejich úřady přicházet do styku často. Proto lze hledat možnosti, jak vzájemnou spolupráci rozšířit a pomocí jakých nástrojů je možné jejich komunikaci usnadnit.

Existuje velký počet hospodářských komor nebo podnikových asociací a není vždy možné najít v jednotlivých zemích Visegrádské skupiny odpovídající protějšky. Je zde nicméně potenciál pro hledání společných zájmů a vytváření společných pozic v různých otázkách. Prosazování čistě národních zájmů včetně nejrůznějších kampaní na podporu domácích výrobků může naproti tomu vést k roztříštění jednotného trhu.

Důležitou součástí občanské společnosti jsou sdružení na ochranu spotřebitelů. Ta pomáhají vyrovnávat vztah mezi profesionálními a dobře organizovanými obchodníky a spotřebiteli, kteří takto organizováni nejsou. V každé ze zemí V4 fungují rozličné spotřebitelské organizace, které se vyvíjejí organicky, stejně jako další součásti občanské společnosti. Nadnárodní uskupení jako Evropská organizace spotřebitelů (BEUC) nebo sdružení International Consumer Research and Testing mohou vytvářet základní rámec pro jejich spolupráci. Vzhledem k vysoké provázanosti visegrádských zemí by nicméně mohly tyto organizace komunikovat více. Významným faktorem, který ovlivňuje způsob informování o záležitostech vnitřního trhu EU, je svoboda médií. V hodnocení svobody tisku je přitom situace v České republice, Slovensku a Polsku hodnocena jako uspokojivá. Média tak v těchto zemích mohou působit jako přirozená protiváha vůči národním politikám, které by mohly fungování vnitřního trhu ohrožovat. Maďarsko se v tomto ohledu visegrádskému regionu vzdaluje, stále je na tom ovšem lépe než země jihovýchodní části EU.