Podle německého politologa Joerga Forbriga vzrostl na pozadí ruské války na Ukrajině význam Polska jako lídra na východní hranici NATO a EU. „Už jen kvůli této změněné geopolitické a bezpečnostní situaci je v zájmu Evropy nezbytně nutné usilovat o úzké partnerství a urovnání vztahů s Polskem, ať už je to jakkoliv obtížné,“ říká Forbrig v rozhovoru, který se týká především německo-polských vztahů.
V Česku se politologů pořád ještě občas někdo zeptá, jestli mohou poválečný odsun Němců a Benešovy dekrety fungovat jako téma pro politickou mobilizaci. Odpověď zpravidla zní: ne, Češi a Němci mají minulost vyřešenou. Platí to i v případě Polska?
Oba příklady se liší. Německo-polské vztahy se po roce 1990 rychle zlepšily. Mimo jiné i proto, že se na minulost do značné míry zapomnělo. V případě České republiky byla otázka Benešových dekretů a sudetských Němců ještě dlouho ústřední a mnohem kontroverznější. V posledních letech ale v Polsku historické otázky nabývají na významu. Především jde o téma válečných reparací, které nastoluje polská vláda, ale také o podporu příslušných menšin v obou zemích. Polská strana totiž například tvrdí, že Němci jsou v Polsku velmi aktivně podporováni – jazykově, ve školách, kdežto početná polská menšina v Německu podporu spolkové vlády nemá. A v Polsku mají tato témata mobilizační potenciál, hlavně u národněkonzervativních voličů současné vlády. Polská společnost je velmi rozdělená a vláda strany Právo a spravedlnost (PiS) ve Varšavě se snaží „svou“ část veřejnosti konsolidovat. K tomu jí slouží i vztah s Německem a jiné historicky podmíněné otázky. V česko-německých vztazích podobné náměty nejsou.
Článek byl podpořen z prostředků Česko-polského fóra Ministerstva zahraničních věcí ČR.
Celý článek čtětě pod odkazem níže:
