ČEZ má šetřit energii, ale zaplatí to spotřebitel
Brusel se chystá na náročná vyjednávání nové směrnice o energetické účinnosti, jejíž návrh byl zveřejněn v červnu minulého roku. Ta má navázat na tzv. třetí liberalizační balíček, který byl přijat během českého předsednictví v Radě EU. Českého energetického gigantu se tato směrnice dotýká v několika bodech, přičemž ne u všech je jasné, jak se s jejími dopady ČEZ a potažmo Česká republika vypořádá.
Jedním z klíčových bodů projednávané směrnice je plán na snižování spotřeby u koncových zákazníků. Pro ČEZ by to znamenalo od roku 2014 uspořit každý rok 1,5 % objemu prodané energie zavedením opatření ke zvýšení energetické účinnosti u koncových spotřebitelů. Toho se dá dosáhnout několika způsoby, ale většina z nich vede ke zvýšení nákladů pro dodavatele energie a tím i pro spotřebitele nebo pro stát. Směrnice totiž požaduje, aby členské státy zavedly vnitrostátní systém povinného zvyšování energetické účinnosti s pravidelnými audity velkých energetických společností. Vymezuje rovněž požadavky týkající se měření a účtování, které mají vést k větší transparentnosti a zvýšení práv spotřebitelů.
ČEZ a ostatní dodavatelé energie by museli přistoupit k opatřením pro snížení objemu prodané energie. K těm bude patřit instalace inteligentních sítí a chytrých měřáků (do roku 2020 by jimi mělo být vybaveno 80 % zákazníků ČEZ). Inteligentní sítě by určitě napomohly k celkovému snížení objemu prodané energie, úspoře nákladů odběratelů a zvýšení transparentnosti, současná infrastruktura a elektrická síť je však nevyhovující pro jejich instalaci ve velkém měřítku. Dalším řešením by mohly být podpůrné programy zaručující zákazníkům slevu na odběr energie při dodržení úspor. Tento plán je ovšem ve svých důsledcích v rozporu s politikou ČEZ jako společnosti, jejímž hlavním cílem je generovat zisk. Platí totiž, že úspora energie je sice v zájmu každého klienta, ale nevyhnutelně ústí v pokles zisku dodavatelské společnosti.
Pro ČEZ je logicky nejvýhodnější volbou převedení těchto nákladů na zákazníky formou podpory nákupu úsporných domácích spotřebičů, do něhož by se zapojil soukromý sektor. To by mohlo kromě energetických úspor podpořit i hospodářský růst. Rozhodování o úsporách a efektivním využití energie se každopádně bude stále více přesouvat od producenta k zákazníkovi, což by minimálně mělo vést ke kýženému nárůstu zodpovědnosti dominantního producenta vůči koncovým uživatelům. Na druhou stranu bude ale instalace inteligentních sítí nákladným procesem. Zdá se proto, že opatření požadovaná novou energetickou směrnicí mohou skutečně vést k úsporám ve spotřebě energie, současně se ale prodraží – a tím, kdo náklady ponese, bude ve finále koncový uživatel.
