Tento web používá k poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Asociace pro mezinárodní otázky

Vyberte si z aktuálních projektů:

Zavřít

Česká společnost a válka v Iráku

AMO AMO / Ed. 22. 2. 2016

Základní sledovanou otázkou je souhlas či nesouhlas s vojenským zásahem v Iráku. Touto otázkou se průběžně zabývalo Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Z Průzkumů vyplývá, že před zahájením útoku Spojených států na Irák si pouze necelá čtvrtina obyvatel České republiky myslela, že útok je opodstatněný a nevyhnutelný. Proti zásahu se stavěly dvě třetiny dotázaných. Co se týče podpory účasti ČR v připravovaném konfliktu v Iráku, ta byla znatelně nižší, nežli tomu bylo v případě konfliktu v Afghánistánu. Většina českých občanů tedy zastává od začátku názor, že útok na Irák není správný.

Ještě výraznější by byl nesouhlas s útokem, který by nebyl schválen Radou bezpečnosti OSN. V takové případě by s útokem nesouhlasilo 76 procent obyvatelstva. Tento výrazně negativní postoj byl spojen s nedůvěrou ve splnění cílů, které byly na počátku deklarovány jako motivy vojenské operace. Těmito cíli mělo být potlačení terorismu, či alespoň zabránění jeho šíření. Také se stále nedařilo potvrdit, že Saddám Husajn vlastní zbraně hromadného ničení, nebo že v Iráku existují programy na jejich výrobu.

České veřejné mínění se rozdělilo na dva tábory. Nesouhlas s invazí převažoval u příznivců všech velkých politických stran. Relativně nejsilnější podporu měl útok mezi sympatizanty ODS, nejnižší pak u příznivců KSČM. Výrazně rozštěpená byla česká společnost v názorech na to, zda Spojené státy ve své zahraniční politice usilují o zajištění stability a mírového uspořádání světa či zda v ní vystupují na obranu svobody, demokracie a lidských práv

Stoupenci vojenské akce v Iráku považovali útok za oprávněný a nevyhnutelný. Od začátku uváděli jako důvod svého postoje potřebu odstranění Saddámova režimu, potřebu boje proti terorismu, nutnost zajištění světové bezpečnosti a stability v regionu. Výsledkem útoku měla být také eliminace iráckých zbraní hromadného ničení.

Odpůrci útoku argumentovali hlavně utrpením nevinného civilního obyvatelstva a celkovou nedůvěrou v možnosti vojenského řešení napjaté situace. Často také zaznělo podezření, že útok je motivován hlavně mocenskými a ekonomickými zájmy USA a dalších útočících států. Část odpůrců útoku se domnívala, že k válce není žádný důvod, neboť Irák sám nikoho nenapadl a ani bezprostředně neohrožoval.

Jen čtvrtina dotazovaných si po zahájení útoku na Irák myslela, že tento krok opravdu povede k potlačení mezinárodního terorismu. Podle 57 procent občanů ČR představuje současná politika USA dokonce hrozbu pro dnešní svět.

Co se týče současných postojů, ve srovnání s rokem 2003 Češi názor na invazi do Iráku příliš nezměnili. Odpůrců útoku však mírně ubylo. Česká veřejnost je kritická hlavně k prodloužení irácké mise českých vojenských policistů, které před časem schválil parlament. Nesouhlas s jejím pokračováním vyjádřilo 46 procent, podporu 37 procent lidí. Prodloužení mise schvalují především příznivci ODS.

Průzkumy dále ukazují, že si asi pětina obyvatelstva myslí, že útok na Irák vedl k potlačení terorismu ve světě. Sedm z deseti lidí však míní, že útok k omezení terorismu nepřispěl.

Spíše kritický postoj zastávají Češi také k vývoji v Iráku po svržení režimu Saddáma Husajna. Podle 61 procent lidí je nynější situace v Iráku špatná a podle třetiny dotázaných se situace po svržení Saddámova režimu zhoršila. Pouze čtyři procenta lidí hodnotí dnešní situaci v Iráku kladně. Vývoj v postsaddámovském Iráku vnímá pozitivně pětina respondentů, čtvrtina jich uvedla, že žádný posun nezaznamenala.

Každodenní život českého obyvatelstva nebyl válkou nijak výrazněji narušen. V souvislosti se zahájením irácké operace začala platit i v České republice zvýšená bezpečnostní opatření. Policie ve spolupráci s armádou střežila některé klíčové objekty – letiště, vládní budovy, spojenecké ambasády, významné komunikační uzly, ale třeba i jaderné elektrárny nebo zdroje pitné vody. Průzkumy veřejného mínění také zaznamenaly mírný nárůst obav z teroristického útoku.

Válka v Iráku a česká vláda

Česká společnost dlouho čekala na jasné stanovisko vlády k útoku na Irák. V září 2002 podporovala případný útok z parlamentních stran pouze ODS. Naopak KSČM byla kategoricky proti. Postoj politiků vládní ČSSD (až na ministra obrany Jaroslava Tvrdíka) kopíroval názor Evropské unie, že o vojenské akci proti Iráku má rozhodnout Rada bezpečnosti OSN. Také prezident Václav Havel by ještě na začátku roku 2003 nechal konečné slovo na mezinárodním společenství.

Po zahájení útoku se čeští politici snažili najít střední cestu, která by jim umožnila zároveň zůstat pacifisty a současně neznepřátelit USA. Nebylo proto zcela jasné, zda bude Česká republika členem protisaddámovské koalice, či nikoli a výroky politiků si v tomto ohledu občas dokonce protiřečily. Prezident Václav Klaus se netajil svým názorem, že Česká republika nemá být členem protiirácké koalice. „Jsme členy koalice proti Saddámovi,“ vyvozoval z vládní deklarace ministr zahraničí Cyril Svoboda. Ale Vladimír Špidla měl jiný názor: „Nejsme součástí protiirácké koalice“. .„Ano, členy koalice nejsme, ale její cíle podporujeme,“ opravil se Svoboda druhý den.

Také uplatnění české protichemické jednotky v boji proti Saddámovi působilo našim politikům starosti. Problematické bylo i vyslání 7.polní nemocnice do Iráku. Nerozhodnost provázela všechny zásadní otázky české účasti ve válce, což se samozřejmě také projevilo na veřejném mínění.

Jasný postoj vůči útoku na Irák zastávala česká pobočka organizace Greenpeace, která apelovala na vládu, aby odmítla podpořit válku prezidenta Bushe. Greenpeace argumentovali tím, že pokud by byl útok na Irák veden způsobem, o kterém se již delší dobu spekuluje v médiích, porušily by tím Spojené státy Ženevskou konvenci a velmi pravděpodobně by způsobily rozsáhlou humanitární a ekologickou katastrofu.

Češi v Iráku

V Kuvajtu působila několik měsíců česká protichemická jednotka, která tam byla vyslána v rámci operace Trvalá svoboda. Tato jednotka neměla za úkol přímou účast v boji, ale byla v regionu přítomna pro případ použití zbraní hromadného ničení. Měla se podílet na humanitárních operacích, chránit koaliční vojska a pomáhat civilnímu obyvatelstvu. Z původně zhruba dvou set vojáků byla jednotka zesílena na prapor o 350 lidech.

Do Iráku byla také vyslána česká 7. polní nemocnice. Potýkala se ovšem s řadou problémů. Na sklonku roku 2003 byla její činnost ukončena a vláda rozhodla o vyslání 150 vojenských policistů, jejichž úkolem bylo účastnit se výcviku irácké policie.

V současné době se připravují podmínky pro zapojení českých podniků do obnovy Iráku. Hlavní podíl na obnově Iráku budou mít samozřejmě USA, Velká Británie a Polsko, které se přímo účastnily bojů. Česká republika však v tomto ohledu získala dobré postavení právě díky vyslání polní nemocnice a protichemické jednotky.

Česká pomoc Iráku

Vláda České republiky schválila v červenci 2004 návrh Programu pomoci obnově kulturního dědictví Irácké republiky, který vymezuje konkrétní oblasti kulturní spolupráce. Materiál obsahoval financování kulturních projektů v Iráku v roce 2004 do celkové výše 10 mil. Kč. Peníze mají posloužit k rekonstrukci architektonických památek, obnově a rozvoji veřejných knihoven, k výměně odborníků a studentů v uměleckých oborech. Pořádány mají být semináře a stáže v oblasti kinematografie a fotografie. Tato pomoc má různé formy. Od stáží a stipendií přes výměnné pobyty, semináře a školení pro odborníky až po zpracování odborných studií.

Z obecně politického, ale i ekonomického hlediska je součástí procesu poválečné rekonstrukce Irácké republiky i poskytnutí pomoci v oblasti záchrany jejího kulturního dědictví. Konkrétní a viditelná pomoc je také důležitá pro postavení a obraz ČR v Irácké republice. Vláda ČR počátkem července 2004. poskytla prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí dobrovolný příspěvek do Fondu kulturního dědictví UNESCO ve prospěch kulturního dědictví Irácké republiky ve výši 801.900 Kč.

Tagy
Tagy
Blízký Východ a severní Afrika 1245
mezinárodní bezpečnost 1291
Česká republika 2519
česká bezpečnostní politika 314
česká zahraniční politika 1089
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? DEJTE NÁM TO VĚDĚT.
Odesláno, děkujeme.
Máte na srdci ještě něco? Sem s tím!
  • Vyplňte prosím všechna pole. Doplňte prosím zvýrazněné položky. Stala se chyba. Kontaktujte nás prosím na info@amo.cz
Odebírejte naše novinky: