Kandidáty Konzervativní strany chce nyní volit 35 procent voličů, zatímco labouristy by volilo 33 procent. Strana premiéra Davida Camerona labouristy v této sérii průzkumů předstihla poprvé od března 2012.

Nedávný průzkum listu The Guardian a agentury ICM ukázal, že konzervativci si nyní mezi voliči vedou nejlépe od května 2012. První ankety, které signalizovaly větší oblibu konzervativců než labouristů, se objevily už loni na podzim, většina agentur ale dosud zjišťovala těsný náskok labouristů. Letošní volby tak budou zřejmě jedny z nejméně předvídatelných hlasování v poválečné historii Británie, uvedla agentura Reuters.

Premiér Cameron voličům slíbil, že pokud jeho strana bude i po volbách v zemi dál vládnout, vypíše referendum o dalším setrvání Británie v Evropské unii.

Konzervativce ke zostření postoje vůči EU tlačí rostoucí popularita protiunijní Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP). Pro tu se vyslovilo 15 procent respondentů. Průzkum také ukázal, že v případném referendu by 51 procent voličů hlasovalo pro odchod Británie z EU.

„Vzhledem k propojení ekonomiky Velké Británie s trhy zemí EU bude v případě britského vystoupení z unie rozhodující, jaký se Británii podaří vyjednat režim přístupu na vnitřní trh EU. Možnost z unie vystoupit byla vždy v doktríně Evropského práva uznávána. Přesná pravidla procesu vystoupení však do zakládajících smluv unie vložila až Lisabonská smlouva. Dle těchto ustanovení (článek 50 smlouvy o EU) má vystupující stát sjednat s unií smlouvu o podmínkách svého vystoupení. Tato smlouva pak má přihlédnout i k budoucím vztahům vystupujícího státu s unií. Otázka přístupu britských občanů a firem na vnitřní trh EU by tak měla být v podstatě rozřešena již v procesu vystoupení Británie z EU. Existují přitom v zásadě dva scénáře a to scénář Norský a scénář Švýcarský,“ vysvětluje na serveru irr.cz Kryštof Kruliš, analytik Asociace pro mezinárodní otázky, přednášející na Metropolitní univerzitě Praha.

„Norsko (stejně jako Lichtenštejnsko a Island) má plný přístup na vnitřní trh EU vzhledem ke svému členství v Evropském hospodářském prostoru (EHP). Na rozdíl od členských států EU má zachovány plné kompetence v takových oblastech jako je rybolov, zemědělství či regionální rozvoj. Díky členství v EHP mají jeho občané a firmy stejná práva při pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb v rámci vnitřního trhu EU jako kdyby byly z členského státu EU. Za to ovšem platí Norsko tím, že je zavázáno ve svém právním řádu implementovat veškerou legislativu EU týkající se vnitřního trhu, a to aniž by ji v procesu jejího přijetí mohlo coby nečlen EU jakkoliv ovlivnit. Pokud by Británie zvolila po svém případném vystoupení z EU tento scénář, vrátily by se jí některé důležité kompetence zpět,“ říká Kruliš pro Ústav mezinárodních vztahů.

„Oproti tomu Švýcarsko není členem EHP. S EU jej váže řada bilaterálních úmluv, včetně zóny volného obchodu pro zboží (nikoliv pro služby). Kromě toho je Švýcarsko členem Shengenského prostoru, což však v případě Velké Británie nepřipadá v úvahu, protože jeho součástí není ani za stávajícího stavu. Švýcarsko v zásadě má volnost výběru co z legislativy EU dobrovolně přijme nebo k čemu se zaváže v rámci bilaterálních úmluv. V praxi však v zájmu zvyšování kompatibility s EU často legislativu EU dobrovolně sleduje. Velká Británie by tak v rámci Švýcarského scénáře mohla začít omezovat například příchod pracovníků ze zemí EU na svůj pracovní trh a nebyla by ani nucena implementovat legislativu EU,“ dodal analytik.