Co se týče změny klimatu, není již na mezinárodní úrovni sporem, zda probíhá či ne a zda je zapříčiněna lidskou činností, ale do jaké míry je člověk za tuto změnu odpovědný, a zejména v jakém bude rozsahu a jaké budou její důsledky.

Jak se navýší globální průměrné teploty, vědci nemohou přesně říci. Pravděpodobným vývojem se zabývají jednotlivé emisní scénáře, kde se liší jednotlivé proměnné jako je rychlost ekonomického růstu, zaměření hospodářského vývoje, intenzita využívání energie z fosilních zdrojů a povaha technologických změn. Optimistické scénáře počítají se zvýšením v rozsahu 1,1 °C až 2,9 °C, ale odhady tzv. maximálních scénářů hovoří o změně v rozsahu 2,4 až 5,8 °C [2].

Důsledky klimatické změny se ve svých dopadech budou prohlubovat s každým stupněm oteplení a budou se objevovat i dopady nové. Důsledky pro systémy budou komplexní, budou se tedy projevovat v mnoha oblastech, působit proti sobě, nebo se navzájem podporovat.

Systémovými dopady, které se ale samozřejmě budou v jednotlivých regionech světa lišit, se zabývá hodnotící zpráva[3] IPCC[4] z roku 2007.

Reakcí mezinárodního společenství na klimatickou změnu a její důsledky jsou strategie adaptace a mitigace. Mitigační strategie představují lidský zásah ve smyslu redukce příčin a samotného omezení produkce skleníkových plynů. Strategií adaptační je míněno přizpůsobení přírodního systému a společnosti aktuálním nebo očekávaným změnám a jejich důsledkům, které mírní škody. Z toho vyplývá, že mitigace omezuje všechny dopady klimatické změny, tedy dopady negativní ale i pozitivní, zatímco adaptace může využívat výhod a pozitivních dopadů a omezovat pouze ty negativní. Mitigace je primárně řízena mezinárodními dohodami a až následně národními vládami. Většina adaptací zahrnuje opatření ohrožených a postižených subjektů a komunit a opatření národních vlád. Řešení dopadů klimatických změn není v pouhém zvolení jedné z těchto strategií, ale v možnosti jejich synergie.

Zvláště citlivé ke způsobu řešení dopadů klimatických změn jsou rozvojové státy, které budou muset čelit nejvážnějším dopadům změny klimatu a přitom právě tyto země mají nejmenší kapacitu pro adaptaci. Změna klimatu může zpomalit tempo pokroku směrem k udržitelnému rozvoji buď přímo prostřednictvím zvýšeného vystavení se nepříznivým dopadům, nebo nepřímo prostřednictvím narušení schopnosti přizpůsobit se. Dle Zelené knihy, dokumentu EU z června minulého roku, by měly rozvinuté země přijmout větší odpovědnost za pomoc rozvojovým zemím adaptovat se na změnu klimatu a současně zajistit, aby politika týkající se klimatu přímo přispívala k odstraňování chudoby. Jak se ale dozvídáme z dokumentu Doporučení Mezinárodní pracovní skupiny pro změnu klimatu, finanční závazky, které vyspělé země po jednání slíbily na adaptaci poskytnout, však nejsou zdaleka plněny ve slíbené míře.

Lidské společnosti vždy potřebovaly určitý čas, aby se adaptovaly na změny prostředí ve smyslu konkrétních opatření. Dnes ale rychlost i rozsah změn našeho prostředí překračuje meze zkušenosti všech dosavadních společností a kultur. Budeme schopni čelit důsledkům, které změna klimatu a její dopady celé planetě přinesou?

[1] Studie bývalého hlavního ekonoma Světové banky Nicholase Sterna zabývající se ekonomickými aspekty změny klimatu

[2] Do těchto scénářů není zahrnut předpoklad implementace Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu či emisních cílů Kjótského protokolu.

[3] Dopady změny klimatu, adaptace a zranitelnost

[4] Mezinárodní panel pro změny klimatu