Východní partnerství, které dává tvar evropské politice sousedství vůči zemím východní Evropy, má za sebou po pěti letech částečný úspěch.

Se čtyřmi zeměmi se EU podařilo dosáhnout facilitace vízové povinnosti, která usnadňuje pohyb občanů, připomněl český prezident Miloš Zeman na dvoudenním summitu k pětiletému výročí Východního partnerství, který na konci minulého týdne hostil na Pražském hradě.

„Podařilo se také dosáhnout spolupráce na celé řadě kulturních i ekonomických projektů, včetně projektů infrastrukturních a věřím, že tento proces bude úspěšně pokračovat i nadále,“ dodal.

Značka české diplomacie

Summit se v Praze ovšem sešel za situace, která upoutává pozornost hlavně na výrazné problémy, se kterými se teď řada zemí Východního partnerství potýká – tedy na tlak Ruska, kterému se nezamlouvá, že by se tyto země měly přibližovat střední a západní Evropě.

Podle českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka je dobré, že se Česko k myšlence Východního partnerství hlásí a mělo by v tom pokračovat. „Pokud už něco vymyslíme, je dobré tu myšlenku následovat a nepřenechávat ji jiným,“ řekl EurActivu v nedávném rozhovoru.

Projekt, který vzešel z polského nápadu se švédskou podporou, byl totiž oficiálně zahájen během českého předsednictví v Radě EU v roce 2009. Mezi jeho hlavní priority patřila právě evropská politika vůči východní Evropě. V průběhu následujících let se ale „česká značka“ z programu vytratila.

Lepší politická kultura

Po pěti letech by si měla EU podle řady odborníků rozmyslet, kam chce s Východním partnerstvím směřovat. Často se přitom připomíná jeho pozitivní vliv na rozvoj občanské společnosti v partnerských zemích a motivační role ve zlepšování politického prostředí těchto států. To platí i v případě největší partnerské země – Ukrajiny.

„EU by měla Ukrajině pomoci při transformaci, která se může stát v případě úspěchu příkladem pro další země východní Evropy a může posílit pozici Ukrajiny v regionu,“ píší analytici Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Michal Lebduška a Václav Lídl v policy paperu, který vyšel u příležitosti konference, jež doprovázela pražský summit.

K tomu podle nich přispívá i podpora neziskových organizací, které monitorují kontroverzní aktivity ukrajinských politiků a významných podnikatelů.

Kromě toho by se prý EU měla zaměřit na jednání o zavedení bezvízového režimu s Ukrajinou a zavést ho bez zbytečných odkladů, jakmile Ukrajina splní všechny požadavky.

Významným nástrojem v rukou EU je podle analytiků také perspektiva členství, která může být pro Ukrajinu výraznou motivací.

Přípravka do EU

Prezident Zeman během summitu prohlásil, že Východní partnerství není nutně „přípravka do Evropské unie, ale snaha, aby měly země EU dobré sousedy a aby tito sousedé měli naopak dobrého souseda v EU“.

V případě některých zemí lze ale podle odborníků s možností budoucího členství dobře pracovat. To platí třeba v případě Moldavska, které má letos s EU podepsat asociační dohodu a které se právě dnes (28. dubna) stalo první zemí Východního partnerství, pro kterou EU zrušila vízovou povinnost.

Jde navíc o malou zemi, která má úzkou vazbu na Rumunsko. „V tomto smyslu bude velmi důležité, jestli EU v budoucnu nabídne Moldavsku jasný příslib možného členství. Podobně jako v případě Ukrajiny je potřeba, aby EU pomohla v zemi vytvořit transparentnější prostředí a podpořila efektivní boj s korupcí,“ doporučují analytici AMO.

Unie by podle nich také měla Moldavsku poskytnout podporu a pomoci jí v případě ruských pokusů o destabilizaci prostřednictvím svého vlivu v Podněstří. Podobně je potřeba zajistit bezpečnost Gruzie, která by měla asociační dohodu podepsat společně s Moldavskem.

Dvourychlostní východní Evropa

Podle některých názorů by měla EU do budoucna počítat s dvourychlostním nastavením Východního partnerství. V „pokročilejších“ by mohla podporovat reformy prostřednictvím příslibu budoucího členství. S ostatními zeměmi by prý měla nadále udržovat kontakt s tím, že prostor pro vzájemný dialog se může v budoucnu rozšířit.

Podle ministra Zaorálka je nutné, aby Unie k zemím východní Evropy přistupovala individuálně. A nemůže se prý přitom spoléhat na modely, které fungovaly v devadesátých letech v případě zemí střední Evropy.

„Mechanické používání stejných principů, jako je třeba asociační dohoda, tady podle mě začaly ty problémy. Tady jsme začali předbíhat do velmi vzdálené budoucnosti a mysleli jsme si, že vystačíme s těmi starými postupy,“ řekl na pražském summitu.

Unie také podle něj měla mít lepší představu o tom, jaké náklady bude východní sousedská politika vyžadovat. „Když spouštíme takové zásadní společenské změny, měli bychom mít kalkulaci sociálních a ekonomických dopadů na ty země. A ty jsme moc neměli,“ řekl.

Autor: Adéla Denková