Datum voleb do parlamentu, Knessetu, bylo stanoveno na 22. leden, tedy o téměř tři čtvrtě roku dříve, než současným poslancům vyprší mandát. Netanjahuova pravicovonáboženská vláda zažila už v létě hlubokou krizi kvůli sporům o postavení ultraortodoxní komunity. Přesunutí termínu voleb ale nyní premiér vysvětluje nepřekonatelnými rozdíly v názorech o podobě rozpočtu na příští rok. Zatímco náboženské strany usilují o navýšení sociálních programů, Netanjahuova strana Likud by raději škrtala. Důvody k předčasným volbám jsou ale ve skutečnosti nejspíš jiné než hádky o výši dávek.

Netanjahu a jeho spojenci totiž urychlením voleb mohou podle všeho jen získat. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že pravicový blok by z nich vyšel posílen. Samotný Likud by získal o několik křesel více, než má dnes, a další členové koalice, především ostře pravicový Jisrael Bejtenu a náboženský Šas, si sympatie voličů udržují. Alternativa v podobě levice a středu se v současnosti potácí v krizi – největší opoziční strana Kadima, která má v Knessetu 28 poslanců, ve volbách podle průzkumů nezíská více než deset křesel. Netanjahuovi se tak nabízí příležitost pohodlně získat další čtyři roky v úřadu.

Jeho šance by mohla ohrozit jedině skutečnost, že na izraelskou politickou scénu se podle dostupných informací vrátí několik výrazných osobností, které by mohly současný poměr sil změnit. Jednou z nich je expremiér a člen Kadimy Ehud Olmert, mezi voliči oblíbený i navzdory tomu, že byl usvědčen z korupce. O návratu velmi vážně uvažuje i bývalá šéfka opozice Cipi Livniová, která z politiky odešla před pouhými několika měsíci poté, co ji v čele Kadimy po vnitrostranických volbách vystřídal Šaul Mofaz. Nováčkem je pak Yair Lapid, populární novinář a od jara tohoto roku i politik. Průzkumy ukazují, že pokud by se Olmert, Livniová a Lapid spojili pod jednu platformu, měli by šanci z voleb vyjít jako nejsilnější strana. Netanjahu proto jednoduše nehodlá čekat, až se konkurence zkonsoliduje a ohrozí jeho šance opět stanout v čele vlády.

Je ovšem otázkou, nakolik budou zmíněné osobnosti vůbec schopny dohodnout se mezi sebou navzájem i s dalšími stranami. Nemluvě o tom, že stále není jisté, jestli soud kvůli vzneseným obviněním nevyřadí Olmerta z volebního klání. Jako mnohem pravděpodobnější scénář se tak jeví pokračování roztříštěnosti středových a levicových stran, navíc s možností přeběhlíků do pravicového tábora v případě, že Likud bude jasně směřovat k vítězství („nejnadějnějším“ adeptem je bezpochyby populista Lapid).

Netanjahua tedy s velkou jistotou čeká další volební období na pozici ministerského předsedy, během něhož rozhodně nedojde pouze k dohadům o výši rozpočtu. Sebejistota z prodlouženého mandátu nepochybně ovlivní i postoj izraelské vlády vůči íránskému jadernému programu nebo dalším turbulentním událostem v regionu, jako je především občanská válka v sousední Sýrii. Pokud má skutečně dojít k izraelskému útoku na Írán, případně k zásahu v Sýrii kvůli hrozbě, že se tamní džihadističtí povstalci zmocní chemických zbraní, nelze si z hlediska izraelské pravice představit vhodnější okamžik než období krátce po nových volbách, v nichž voliči demonstrují svůj souhlas s její dosavadní politikou.