SIMFEROPOL Zatímco se svět zabýval boji na Donbase, odehrála se na Krymu jedna z největších ekonomických loupeží od nástupu komunismu ve východní Evropě.

Ruští okupanti a jimi před rokem dosazená „krymská vláda“ vyvlastnili za uplynulý rok bez náhrady všechny velké ukrajinské společnosti na ostrově, ať už soukromé, nebo státní. Zabrali sítě ukrajinských mobilních operátorů, znárodnili pobočky ukrajinské soukromé Privatbanky i těžbu plynu v moři. Mnoho místních podnikatelů se obává, že brzy dojde řada i na ně. Zatím se však malí podnikatelé potýkají „jen“ s nárůstem výpalnictví. „Tak masové zabavování majetku nebylo v Rusku od časů Velké říjnové revoluce,“ uvedl pro ukrajinský týdeník Korespondent jeden z krymských podnikatelů. Ze strachu lidé své malé firmy sami zavírají. Během roku se počet soukromých firem na Krymu snížil o 80 procent.

Podle ukrajinských ekonomů probíhá toto „znárodňování“ nikoli v režii Moskvy, ale pod kuratelou klanu kolem šéfa ruské správy Sergeje Aksjonova. „Aksjonov, jehož Moskva před rokem dosadila do čela Krymu, vzešel z kriminálního podsvětí. A podobně se chová i nyní při loupení majetku. Zdá se, že Moskva nemá situaci na Krymu ani po roce plně pod kontrolou a toto rabování majetku Ukrajinců tiše toleruje,“ uvádí ukrajinistka Lenka Víchová. Na Krymu také jako kdyby téměř zmizeli Ukrajinci, kterých ještě před okupací žilo na poloostrově dvacet pět procent z dvou milionů obyvatel. „Odešlo kolem dvaceti tisíc lidí. Ale na „zmizení Ukrajinců“ má podíl i jejich jazyková nevyhraněnost. Mnozí totiž mluví rusky,“ vysvětluje Michal Lebduška z Asociace pro mezinárodní otázky.

Ukrajinci jsou také vystaveni národnostnímu útlaku, na Krymu je zakázána ukrajinská vlajka i znak a soudy už za jejich veřejné užívání odsoudily několik ukrajinských aktivistů do vězení.

Omezováno je i ukrajinské školství a Ukrajincům bylo po okupaci „přiděleno“ ruské občanství. Odmítnout ho dokázaly jen asi dva tisíce lidí, kteří se pak stali předmětem šikany. Zcela normální ale je, že si lidé sice vzali ruský pas, bez nějž nemají právo ani na nemocniční ošetření, ale ukrajinský si nechali.

Nejtvrdšímu tlaku okupačního režimu jsou však vystaveni krymští Tataři. „Byli vždy nejvíce politicky aktivní složkou, více proukrajinskou než sami Ukrajinci,“ říká Lebduška. Na patnáct krymsko-tatarských aktivistů za rok zmizelo, některé pak našli zavražděné. Tatarské televizi odmítá Moskva prodloužit licenci. „Václavu Havlovi“ krymských Tatarů, bývalému disidentu Mustafu Džamilevovi, zakázali Rusové na pět let vstup na Krym.

Luboš Palata

Zbytek článku si můžete prečíst zde.