Přijetí jednotné měny, které představuje třetí stadium Hospodářské a měnové unie (angl. EMU), rozděluje švédskou společnost na dva tábory. Podle množství volebních průzkumů, které s blížícím se datem hlasování plní přední strany švédských novin, vede tábor odpůrců eura. Zatímco se odhady z minulého týdne pohybovaly okolo 44% hlasů dotázaných, které by pro přijetí eura hlasovaly „NE“, 36% hlasů „ANO“ a 20% voličů zůstávalo nerozhodnuto, průzkumy z poloviny tohoto týdne mluví pro prohloubení tohoto trendu. Tábor stoupenců eura se snížil na 35% voličů, odpůrci jednotené měny naopak posílili na 47%. Taktéž počet nerozhodnutých voličů se snížil na 18%.

Na tato čísla reagují švédské politické špičky i řadoví členové stran a zájmových organizací znásobením svého přesvědčovacího tlaku. Na náměstích se konají volební mítinky a rozdávají se informační letáky pro i proti přijetí evropské měny. Švédské televizní kanály se předhánějí v přinášení diskuzních pořadů s předními politiky a respektovanými osobnostmi veřejného života, které střídají reklamní spoty politických stran a hnutí.

Švédský premiér a zarytý stoupenec přijetí eura, Göran Persson, se nechal toto úterý slyšet, že stále věří ve vítězství svého tábora. Pět z jeho třiadvaceti vládních ministrů má ovšem opačný názor. Vedení vládní strany Sociální demokracie se postavilo za svého premiéra a občany vyzývá k podpoření eura. Řadoví sociální demokraté ale často vystupují proti politice stranického vedení a přidávají se ke dvěma menším politickým stranám, které v Riksdagu (švédském jednokomorovém parlamentu) podpořili Perssonovu menšinovou vládu. Jak Strana zelených, tak bývalá komunistická Levicová strana veřejně odmítají podpořit vládní politiku. Liberálové, konzervativci a křesťanští demokraté ovšem podporují vstup do eurozóny téměř jednohlasně. Opoziční Strana středu vyzývá k hlasování proti přijetí eura, ačkoli někteří její členové jsou v této otázce podobně nedisciplinovaní jako sociální demokraté. Největší švédská odborová organizace LO, nedílný a vlivný subjekt švédské politické kultury, je se svými dvěma miliony členů oficiálně neutrální, nicméně někteří její předáci euro otevřeně podporují.

Na informační kampaň o EMU poslanci Riksdagu vyčlenili 140 milionů SEK. Tato částka byla rozdělena mezi organizace pořádající kampaň (90 milionů SEK), parlamentní strany (30 milionů SEK), informační aktivity (15 milionů SEK) a informace o EU (5 milionů SEK). Není bez zajímavosti, že kampani vybízející voliče k nepřijetí eura bylo přisouzeno 48 milionů SEK. Stalo se tak na rozdíl od kampaně za přijetí eura, která obdržela o 3 miliony SEK méně.

Samotného referenda se smí účastnit každý občan Švédska starší 18ti let nebo každý imigrant s trvalým bydlištěm ve Švédsku starším tří let. Švédské národní referendum má na rozdíl od ústavního referenda povahu konzultativní, což v praxi znamená, že výsledné rozhodnutí o přijetí či nepřijetí jednotné evropské měny vynese Riksdag. Pokud se voliči v referendu vysloví pro přijetí eura, jednotná měna bude s největší pravděpodobností zavedena nejdříve 1. ledna 2006. Pokud se vysloví pro setrvání po boku Velké Británie a Dánska, které stále užívají vlastní měny, očekává se odložení hlasování v Riksdagu a opakování celého procesu o několik let později.

Klíčovým argument proč hlasovat v nedělním referendu pro přijetí eura je obava, že po vstupu deseti kandidátských zemí do EU a jejich připojení k eurozóně zůstane Švédsko v evropské izolaci. S ohledem na volební průzkumy se však zdá, že většina Švédů zůstane k přijetí evropské měny skeptická a rozhodne se vyčkat, jaký osud evropské měně budoucnost přinese. Této volbě je ostatně nakloněna i rostoucí nedůvěra švédské veřejnosti v činnost politiků a nákladné evropské byrokracie. Otázkou však zůstává, nakolik smrt oblíbené ministryně ovlivní nerozhodnutou část švédských voličů.