Představa, že stabilní Ruskou ekonomiku přivedly na kolena hospodářské sankce, které na něj po invazi na Ukrajinu uvalil Západ, není přesná. Ano, červencové finanční sankce přispěly k odlivu likvidity z ruské ekonomiky, tím ale pouze poodhalily to, co bylo zřejmé už dříve: za maskou sebevědomé velmoci stojí nestabilní ekonomika řízená úzkou skupinou oligarchů, jež se opírala o nejistou vidinu rostoucích cen ropy a schopnost odsunout nepohodlné kritiky na vedlejší kolej. Rusko bude muset prodělat významné ekonomické a politické reformy, aby se dostalo zpět na nohy. Mezi tím však může ohrozit naši budoucnost způsobem, který bychom si nejraději ani nepřipouštěli.

Strašáci

Nervózní ruské obyvatelstvo si možná nepamatuje, že jednou z hlavních slabin Sovětského svazu před jeho pádem v 80. letech byly padající ceny ropy (z 35 na 10 dolarů za barel mezi lety 1980 a 1985). Spolu s podobnou situací, kterou pozorujeme dnes (letošní pád cen ropy ze 110 na 60 dolarů má potenciál pokračovat až pod hranici 40 dolarů), jsou rapidní inflace a znehodnocování rublu odůvodněnými strašáky, které s sebou postupně přinesnou i slábnoucí podporu pro Putinův režim. V reakci na to se Kreml může pokusit udržet podporu silovými gesty vůči zahraničí. Brzy se však mohou Rusové dočkat omezení i vlastních svobod: přísnější cenzurou a bankovními restrikcemi počínaje a potravinovými příděly konče.

Ač je Rusko méně zadlužené než mnoho zemí Západu ve vztahu k HDP, klíčová je jeho schopnost refinancovat dluh vůči zahraničí – o kterou se sankcemi prakticky přišlo. To, na čem záleží, je poměr devizových rezerv a bilance běžného účtu k velikosti nesplacených pohledávek, a ten podle amerického ekonoma Anderse Aslunda může Rusku stačit na pokrytí jen asi dvou let zahraničních závazků.

Rusku hrozí nedostatek likvidity podobně jako bance Lehman Brothers v roce 2008, a potenciální následky jsou mnohem vážnější, neboť finanční tíseň může stát za eskalací agresivity vůči zahraničí. Ani nedávná zoufalá intervence Ruské národní banky – dramatické zvýšení úrokové míry – nepomohla, a žádný monetární nástroj nedokáže nedůvěru trhu obnovit.

Jednotná protiruská aliance

Současnému režimu bohužel chybí dostatek sebereflexe a bude-li moci, vyhne se všemi možnými způsoby jakémukoliv projevu slabosti. Ač tak škodí sám sobě nejvíce, do zničujícího víru podkopování bezpečnostní stability na kontinentu vtahuje i mnoho dalších zemí. Už nyní svaluje vinu za ekonomickou nestabilitu na Evropu a Spojené státy, a nemusí trvat dlouho, než přistoupí na agresivní odvetná opatření v mnoha různých formách – kybenetické útoky, nacionalizaci podniků, lokální destabilizaci některého z členů Severoatlatnické aliance (nezapomínejme na nespokojené ruské menšiny v pobaltských a dalších státech unie) či další eskalaci krize na Ukrajině.

Proti ruské strategii „rozděluj a panuj“ se tak musí postavit jednotná aliance, jež poukáže na strukturální slabiny ruské ekonomiky, které nepominou ani s jeho ústupem z Ukrajiny a odstraněním sankcí. Ukončení intervence na Ukrajině však musí být prvním krokem ve skutečném obrácení kurzu. Opravdový obrat ale bude vyžadovat možná i desetiletí reforem.

Evropský test soudržnosti

Česku tak krize snad definitivně připomíná, že orientace na ruský trh je v dlouhodobém horizontu přítěží, a jakkoliv má ruská ekonomika ohromný potenciál, nenaplní jej, dokud se země politicky a ekonomicky nezmodernizuje. Pro Evropskou unii představuje dnešní situace test soudržnosti a schopnosti učinit konkrétní kroky na pomoc nejen prázdnými výroky, ale i skutečnými činy – podporou občanské společnosti, zablokováním projektů, ze kterých těží oligarchové, důsledným vystopováním finančního vlivu Kremlu na politické strany v Evropě a intenzivnější bezpečnostní spoluprací a posílením obranyschopnosti členských států unie. Evropa musí dále investovat do svých předností a především radikálně rozšířit podporu klíčových odvětví, mj. výzkumu a inovací, vzdělávání a mobility.

Nejvíce tak v současné krizi trpí Rusové – a šance na rychlou stabilizaci se s každým dnem, kdy je zkorumpovaný režim u moci, zmenšuje. Bez dostatečné pohotovosti v reakci na případnou eskalaci, vnitřní soudržnosti a ochoty pomoci dnes tam, kde je to nejvíce zapotřebí, Česku i Evropě hrozí velmi nejistá budoucnost.