PRAHA Když Bohuslav Sobotka minulý týden mířil na Hrad, očekával, že se na schůzce k zahraniční politice strhne největší hádka oUkrajinu. Úvod k tématu si proto pečlivě připravil. Řekl, že pokud nevydrží příměří a tamní situace se zdramatizuje, březnová Evropská rada, jeden z vrcholných orgánů EU, bude řešit zpřísnění protiruských sankcí. V takovém případě si premiér přeje, aby se Česká republika nestavěla proti, byla solidární s Unií a sankce podpořila. Maďarská vláda bude postupovat stejně, dodal.

Nastalo ticho a účastníci schůzky – ministři zahraničí a obrany i předsedové obou komor parlamentu – nervózně vzhlédli k hostiteli, který protiruské sankce poslední tři čtvrtě roku torpéduje. Miloš Zeman však jen pokýval hlavou a řekl, že pokud selže minská dohoda o příměří, nebude nic namítat proti přísnějším sankcím. „V takovém případě bych s nimi souhlasil,“ měl říct prezident.

Pak už jen proběhla krátká debata, kdy se přítomní dohodli, že se před summitem EU 19. a 20. března případně znovu sejdou, pokud se situace na Ukrajině vyhrotí, a šlo se k dalšímu bodu.

LN později hovořily se třemi účastníky hradního setkání a všichni Zemanův postoj k sankcím označili za nejpřekvapivější moment tříhodinové schůzky.

„Musel jsem se i ujistit, zda jsme to všichni tak pochopili, že prezident bude souhlasit se sankcemi,“ řekl LN jeden z účastníků. Uvolněný vztah k pravdě Na jméno to nechtěl potvrdit nikdo z nich s odkazem, že se přítomní dohodli nesdělovat podrobnosti jednání. Také mluvčí prezidenta je stručný. „Zkazky typu, co měl říct prezident, nebudu komentovat,“ řekl LN Jiří Ovčáček a dodal: „Kritický názor pana prezidenta na sankce je znám.“

Následující dny a týdny pravděpodobně poskytnou Zemanovi příležitost ukázat, zda skutečně mění postoj k sankcím a jak hluboce. Přes výměnu zajatců a stahování těžké techniky z míst nedávných bojů hlásí Ukrajina přípravné práce k otevření nové fronty. Pokud by separatisté začali opět ostřelovat Mariupol, zpřísnění sankcí vůči Rusku je takřka jisté. „Platí, že EU posoudí sankce podle situace,“ potvrdil ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.

Zeman předvedl za uplynulý rok několik názorových piruet ve vztahu k Ukrajině. Loni v dubnu, už po anexi Krymu Ruskem, kdy „neznámí muži“ strhli ukrajinskou vlajku z několika radnic na východě země a vyvěsili ruskou, český prezident prohlásil, že by EU měla uvalit co nejpřísnější sankce na Rusko a NATO vyslat na Ukrajinu vojáky, pokud by se potvrdilo, že v zemi operují Rusové.

Ruská účast se následně potvrdila, Zeman se však ke svému požadavku na intervenci NATO nevrátil. Naopak začal zpochybňovat, a dodnes zpochybňuje, ruskou přítomnost na východě Ukrajiny, konflikt označil za „občanskou válku“ a zkritizoval sankce. Právě v kritice sankcí byl Zeman až dosud konzistentní.

„Prezident má uvolněný vztah k pravdě. Zatím bych jeho slovům nepřikládal význam,“ míní proto bývalý ministr zahraničí a nyní předseda zahraničního výboru Karel Schwarzenberg (TOP 09). „Navíc je otázka, co v jeho mysli znamená, když selže minská dohoda. Až když budou ruští vojáci na polské hranici, nebo dříve?“ dodává Schwarzenberg.

„Miloš Zeman může slibovat, co chce, ale nemá žádnou kontrolu – sebe sama ani od nikoho jiného,“ říká i Vít Dostál z Asociace pro mezinárodní otázky a pokračuje. „Stejně pak prohlásí, že příměří se dodržuje a jen pár ukrajinských warlordů si dělá, co chce, či tak něco.“ Pokud prezidentova otočka platí, buď jde, slovy jednoho z účastníků schůzky, o „přijetí reality“, že se Rusko rozhodlo pro konflikt se Západem, nebo má prozaičtější motiv: cestu do Ameriky.

Kopíruje Sobotku Miloš Zeman by měl letos několikrát navštívit USA a na první oficiální cestu odlétá už na konci týdne – ve Washingtonu se příští pondělí zúčastní konference proizraelské organizace AIPAC. Jeho cesta však nezahrnuje setkání s nikým z americké strany. Zeman je kvůli svým proruským postojům, jak LN sdělila vysoce postavená americká diplomatka, VIP persona non grata – nežádoucí osoba.

„Dávalo by proto smysl, že Zeman koriguje nesmysly, jež dosud říkal, v naději, že mu to otevře dveře ve Washingtonu,“ tvrdí politický geograf Michael Romancov. „Kopíruje v tom premiéra, který loni nejprve lavíroval se sankcemi a pak psal článek do Foreign Policy, když hrozilo, že jej v USA nikdo nepřijme,“ dodává.