Byli to občané Saúdské Arábie, kteří 11. září 2001 zaútočili na Spojené státy.

Ze Saúdské Arábie se kromě ropy vyváží do světa wahhábismus, ultrakonzervativní verze islámu, jejíž ideologický vliv na organizaci Islámský stát je nesporný.

Saúdská Arábie umožnila masivní financování sunnitů bojujících v Sýrii a Iráku s šíity, menšinovou větví islámu – a právě z těchto bojů později vzešel sunnitský Islámský stát.

Saúdská Arábie masově uplatňuje tělesné a hrdelní tresty, bičování a popravy, které Západ šokují, když je prování Islámský stát.

Přesto zůstává Saudská Arábie (poněkud podivným) spojencem USA a Západu.

Tradice od roku 1945

Obvyklým vysvětlením bývá americká závislost na ropě. S technologickou revolucí v podobě břidlicové těžby se však USA samy staly předním výrobcem ropy. Ve skutečnosti je Saúdská Arábie nejstarším strategickým partnerem Ameriky v regionu. Už v roce 1945 navázal americký prezident Roosevelt partnerství s tehdejším saúdským králem: výměnou za neomezený přístup k saúdské ropě přislíbil království bezpečnost a technologie. Obě země později rozděloval postoj k Izraeli, ale spojoval je antikomunismus.

Ono strategické spojenectví má i dnes řadu rozměrů. Od loňska udržuje Saúdská Arábie nízké ceny ropy (když jí produkuje více). Sice tím do velké míry omezila drahou americkou výrobu, na druhou stranu  ale drží v šachu celou řadu amerických soupeřů, vývozců ropy – Ruskem počínaje a Venezuelou konče. Na ruskou válku na Ukrajině měly nízké příjmy z ropy pravděpodobně větší vliv než západní sankce. Saúdové také, i když neradi, přijali dohodu, kterou s jejich soupeřem Íránem uzavřely USA ohledně omezení nukleárního programu.

Mírné ochlazení

Hlavním důvodem přetrvávajícího partnerství je ovšem i to, že se po konci studené války Blízký východ výrazně změnil. Centrum moci se přesunulo z historických center arabského světa – Egypta, Sýrie a Iráku – do ropných zemí Zálivu.  Tam se dnes soustřeďuje vojenský, finanční, ale i politický vliv. Nyní v regionu zůstávají pouze tři mocnosti, Saúdská Arábie, Írán a Turecko, a ty mezi sebou soupeří o sféru zájmů.

USA dnes mají na tuto regionální dynamiku jen malý vliv. Američané ztratili spojence v Iráku, tamní šíitská vláda je zásadně provázána se sousedním šíitským Íránem. Turecko sleduje své vlastní zájmy bez ohledu na zájmy svých spojenců.

A s výměnou části politické garnitury kolem odchodu a smrti krále Abdulláha prosazuje Saúdská Arábie stále nezávislejší regionální politiku. Proměňuje peníze z ropy v politický vliv: investuje velké sumy peněz i do skupin, které jsou nepřátelské vůči Íránu. Vztahy se Spojenými státy tak od roku 2001 přeci jen citelně chladnou: Saudská Arábie vede destruktivní válku proti šíitům, vyjednává s Ruskem, oznámila úvahy o vlastním jaderném programu a uvádí USA do rozpaků svým despektem vůči lidským právům.

Kam se vyvážejí zbraně

USA mají nicméně o partnerství se Saúdy nadále zájem, jsou totiž v regionu, jediným relativně nakloněným státem, který má peníze, armádu, konzistentní politiku a vliv. Americké vojenské základny v oblasti střeží cesty ropných tankerů. A region je předním obchodním partnerem nejen USA, ale i řady evropských zemí. Po roce 2011 prudce stoupl export zbraní – právě Saúdské království se stalo jejich největším dovozcem. Pro USA a Velkou Británii je Saudskoarabské království, nejdůležitějším zbrojním trhem, spolu s Francií a Německem do něj vyvážejí bezpečnostní systémy za desítky miliard dolarů. Saúdská Arábie otevírá finanční trh investorům a sama investuje do amerických vládních dluhopisů. Saúdové každoročně posílají téměř sto tisíc studentů na studia do USA a úspěšně přesvědčují vlivné Američany včetně novinářů o vlastní modernizaci.

Strategické partnerství mezi Amerikou a Saudskou Arábií se určitě mění. Jestli však není neotřesitelné, tak pro ně zůstává alespoň nenahraditelné.