Jaké jsou motivy únosců? Lokální publicita a moc frakcí či rodinných klanů, výkupné nebo odpor proti vedení samosprávy a snaha vynutit si na něm ústupky. Proto bývají rukojmí většinou už po několika hodinách až dnech bez újmy propuštěni.

Případ Alana Johnstona ale modelovému příběhu neodpovídá. Zatímco ten mohou vyprávět desítky lidí, kteří – často bez většího mediálního zájmu – strávili s maskovanými chlapíky pár hodin napjatého vyčkávání, Johnston se zřejmě stal první obětí nového fenoménu. Nejenže je držen na neznámém místě neobvykle dlouho. Navíc není ani jasné, zda je vůbec naživu: Před týdnem se objevila nepotvrzená zpráva od zatím neznámé skupiny Tawhíd a džihád, jejíž členové údajně žurnalistu zavraždili.

Al-Káida ve Svaté zemi

Memorandum ihned vzbudilo zájem Západu a diskuse o tom, co se vlastně v Gaze děje. Vždyť krátkodobé únosy patří k místnímu koloritu stejně jako palestinská pohostinnost. Návštěvník si tak na obě stránky života v Gaze víceméně zvykne a strach z únosu je po čase vystřídán spíše obavami z náletů izraelské armády.

Zahraniční novináře si navíc Palestinci oblíbili, neboť je považují za prostředek, jak informovat svět o svém utrpení. Někteří Britové, například filmař James Miller nebo fotograf Tom Hurndall, se dokonce stali oběťmi izraelské armády, takže v Gaze je obklopuje aureola mučedníků — objevují se na plakátech vedle palestinských padlých. Podivuhodné je nakonec i to, že byl unesen zrovna pracovník BBC, stanice považované při informování o konfliktu s Izraelem spíše za propalestinskou.

Vysvětlením může být, že Johnstona má na svědomí některá ze skupin hlásících se k al-Káidě. Již dříve došlo pod touto značkou k několika bombovým útokům na kavárny a obchody v Gaze (majitelé byli údajně příliš sekulární), připisuje se jim i pokus o atentát na prezidenta Mahmúda Abbáse. Ostatně, pokud novináře opravdu drží Tawhíd a džihád, spojení s al-Káidou je na snadě – podobně se totiž jmenuje irácká skupina, do své smrti vedená al-Zarkávím.

Prostor pro palestinskou buňku al-Káidy se uvolnil po izraelském stažení z pásma Gazy v září 2005 a volebním vítězství Hamásu v lednu 2006. Ajmán az-Zawáhirí, „dvojka“ organizace, svými výroky Hamás otevřeně podporoval v boji proti Izraeli a Palestina je pro sunnitské teroristy stále jedním z ústředních témat.

Al-Káidy se už bojí i sami Gazané. Vysoce postavený úředník samosprávy nedávno varoval, že pokud se vztahy Palestinců se Západem a ekonomická situace nezačnou zlepšovat, vliv teroristů v Gaze naopak poroste. Není lepší podhoubí pro extremismus než chudá populace se silnou většinou mladých (asi 60 % z 1,3 milionu obyvatel Gazy je mladších 18 let).

Únos může souviset i s rostoucí obavou z vnitřního konfliktu mezi sunnitskou a šíitskou částí muslimského světa. Jak dlouhodobě stoupá vliv šíitského Íránu, podporujícího třeba libanonský Hizballáh, sunnitští extremisté se snaží dát o sobě vědět.

Zatímco dosud se o palestinských územích mluvilo jen jako o laboratoři teroru, vražda Alana Johnstona by mohla znamenat precedens a zařazení teritorií do bojiště globálního džihádu po bok Iráku, Alžírska a dalších působišť „Základny“.

Nová, ale bezmocná vláda

Vzhledem k tomu, že Johnstonovi únosci nevznesli žádné konkrétní požadavky, zůstávají jejich motivy nejasné. Může jich být hned několik: pomalá cesta Palestinské samosprávy z izolace Západem a – pokud jde o al-Káidu – s tím spojená jednání se „vzdáleným nepřítelem“, nemusí se jim líbit ani samotný nový koaliční kabinet, neboť Fatah uznává Stát Izrael a společná vláda může být zárodkem uznání i ze strany všech ostatních ministrů, potažmo Hamásu jako celku.

Jedna z možných verzí však al-Káidu zcela vynechává. Palestinská agentura Ma´an upozornila, že Johnstona pravděpodobně drží v zajetí klan Daghmašovců, tedy mafie čítající asi 8 tisíc lidí. Jde jim údajně zejména o peníze a místa v samosprávní byrokracii. Po Gaze ale kolují i pověsti, podle nichž se radikální Ahmed Daghmaš takto mstí vládě Hamásu za povražděné členy své rodiny.

V každém případě Johnstonův únos znovu upozornil na neschopnost samosprávy bojovat s vnitřní anarchií. Únosy zkrátka zůstávají výhodným byznysem i proto, že desetiletá vláda jedné strany (Fatahu) a absence aktivní opozice vytvořily hustou síť klientelismu, fungující dodnes.

Mnohé rodinné klany přes nejrůznější kontakty de facto ovládají část administrativy, a tak si dokáží zajistit výkupné za rukojmí. Problémy přináší i prorůstání militantů do bezpečnostních struktur. Být strážcem zákona je pro mladého muže jednou z mála možností obživy, být členem partajních milic zase věcí cti a politického přesvědčení. Nejeden současný policista, loajální Fatahu, je tak členem Brigád mučedníků al-Aksá, v oficiálních silách Hamásu zase působí ozbrojenci z Brigád Izz al-Dína al-Kásáma. Ať dopadne současné dění jakkoli, omezení únosů patří k největším úkolům palestinské vlády.

Příběh Alana Johnstona zní děsivě, ale ještě nedospěl do finále. Jedna z teorií o jeho přežití staví na další charakteristice Gazy: Každý se tady zná s každým, a pokud by byl novinář skutečně po smrti, zpráva by se již dávno roznesla a byla by potvrzena. Naděje přiživil i Mahmúd Abbás, když v pátek prohlásil, že má od svých informátorů zaručené zprávy o Johnstonově životě.